Asimilace objektů v krajině

Z Enviwiki
Verze z 27. 10. 2019, 01:03, kterou vytvořil JaDlo (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Udržitelná architektura (udržitelný design) je jednou z podkategorií udržitelný rozvoj, který klade důraz na naplnění ekonomických, sociálních a jiných potřeb společnosti, aniž by neničil tu samou možnost pro příští generace (tedy aby neohrozil přírodní zdroje a životní prostředí). Udržitelná architektura (blíže Zelená architektura) je obecný termín popisující užití environmentálně uvědomělých postupů v poli architektury. Snaží se minimalizovat negativní dopady objektů (budov) na životní prostředí použitím efektivních a zároveň ne drastických prostředků (materiály, energie, atd.)

S růstem popularity zelené architektury na trhu se odborníci shodují na tom, že klientům při plánování těchto objektů čím dál tím víc začíná záležet i na estetické stránce, aby objekty lépe zapadly do harmonie s okolní krajinou. Umění, v tomto případě architektura, může mít pozitivní dopad na společnost. Může pomáhat redukovat stres; vracet umění do běžného života; být jakýmsi vyjádřením individuality majitele či celé společnosti.


Historie aneb zpátky ke kořenům[editovat | editovat zdroj]

Začalo to bydlením v jeskyních a postupným vývojem technologií se život lidí přesunul přes příbytky využívajíci zemi nebo stromy až do samostatných volně stojících obydlí. Ve všech možných oblastech se trendy znovu více či méně obměněné vrací zpátky a nejinak je tomu v architektuře. Po éře bydlení v super-moderních domech se vrací myšlenka žít v nerušené přírodě, či si ji alespoň nějak přiblížit; je vidět snahu asimilovat se. V šedesátých letech se z Německa do celého světa rozšířil trend zatravněných střech nebo-li střešních zahrad. Je znát i vliv severských zemí odkud přichází tzv. podzemní bydlení; později vylepšené ve Spojených státech na počátku 70. let v době energetické krize, jako alternativní cesta hledání dokonalejších izolačních materiálů. V tomto případě jsou objekty z velké části zakryty vrstvou zeminy, která slouží jako perfektí izolace. Někdy se můžeme setkat i s tak ojedinělými případy jako jsou domy stromové, bambusové, slámové, atd.

Asimilace objektů do krajiny[editovat | editovat zdroj]

Asimilovat objekt do krajiny nemusí znamenat jen postavit si dům ve skále nebo na stromě. To by neřešilo problematiku již postavených budov zejména ve velkých městech. Asimilovat znamená přizpůsobit se - a to není nutné v celém rozsahu, což je příklad střešních zahrad. Poslední dobou to nejsou jen střechy, díky kterým se obyvatel domu může cítit jako v samém srdci přírody. Čím dál tím více se užívá různých materiálů i na obvodové zdivo - dřevěné sruby, bambusové stěny, napodobeniny kamene, atd.

Konkrétní případy[editovat | editovat zdroj]

Zůstaneme-li doma v Čechách, nabízí se nám poněkud nové známé obchodní centrum na Praze 6 "Šestka". Při výstavbě mysleli architekti i na okolní krajinu a pokoušeli se co nejvíce využít přítomného materiálu, např. vytěžená zemina byla následně využita na nájezdové plochy a na zahrnutí bočních stran, které byly posléze zatravěny. Ve stejné městské části nalezneme i nově zbudovaný obytný developerský projekt ve Vokovicích "Krutec". Design všech částí projektu byl zbudován na základě faktu, že se nachází v úzémí mezi Tichou a Divokou Šárkou, velmi šetrně k okolnímu prostředí. Všechny vily, rodiné domy i bytové domy využívají zatravěných střech a každá budova má specifickou tvář svými venkovními zdmi, jež jsou pokryty dřevem, bambusem, či jiným přírodním materiálem.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Asimilace objektů do krajiny musí splňovat určitá kritéria a musí v každém případě postupovat dle legislativních nástrojů