Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Z Enviwiki
Verze z 25. 2. 2019, 16:05, kterou vytvořil JaDlo (diskuse | příspěvky) (added Category:Znečištění a ochrana ovzduší using HotCat)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
CLRTAP.jpg

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Úmluva Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN/UNECE) o dálkovém znečišťování ovzduší překračující hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) je rámcová úmluva, jejímž cílem je ochrana člověka a životního prostředí před znečišťováním ovzduší, omezování a postupné snižování či předcházení znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečištění ovzduší překračující hranice státu.[1]

CLRTAP vymezuje hlavní problémy znečištění ovzduší, formuluje základní principy a prostředky k dosažení cíle avšak neukládá smluvním stranám konkrétní povinnosti k zavedení opatření na snížení určitých látek znečišťujících ovzduší. Konkrétní opatření jsou obsažena v jednotlivých Protokolech Úmluvy, které vznikaly v průběhu let.

Historie a důvody vzniku[editovat | editovat zdroj]

Od 60. let 20. století je vědecky podložen vztah emisí síry na evropském kontinentu a acidifikace skandinávských jezer. Prvním signálem nové mezinárodní spolupráce v boji proti acidifikaci byla Konference OSN Životní prostředí člověka ve Stockholmu (1972). Během několika následujících let došlo k potvrzení hypotéz o dálkovém znečišťování ovzduší. K podpisu Úmluvy zaměřené na tento problém došlo 13. a 14. listopadu 1979 na konferenci EHK OSN v Ženevě, kdy ji podepsalo 33 představitelů států (31 evropských, USA a Kanada). V roce 1983 vešla Úmluva v platnost. Do současné doby ratifikovalo Úmluvu 51 zemí.[2]

Organizační struktura CLRTAP[editovat | editovat zdroj]

Výkonný výbor (Executive Body) je shromáždění zástupců členských zemí Úmluvy. Je zodpovědný za realizaci základních principů Úmluvy a přípravu dalších článků organizační struktury. Přijímá protokoly specifikující závazky a povinnosti členských zemí, hodnotí jejich práci, vyjadřuje souhlas s ročním pracovním plánem, schvaluje rozpočet související s jednotlivými aktivitami pracovního plánu, navazuje a udržuje spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi.

Prováděcí komise (Implementation Commission) je významnou součástí organizační struktury CLRTAP. Členové komise se setkávají dvakrát do roka a následně informují Výkonný výbor, který rozhoduje na základě jejich připomínek.

EMEP program (European Monitoring and Evaluation Programme) poskytuje vědeckou podporu Úmluvy zaměřenou na atmosferické monitorování a modelování, inventarizaci emisí a jejich projekci a hodnotící integrované modelování.

Pracovní skupina „účinky“ (Working Group on Effects - WGE) shromážďuje informace o míře a geografické rozloze hlavních polutantů ovzduší, jako SO2, NOx, O3 a těžké kovy a jejich vlivu na lidské zdraví a životní prostředí. Jejích šest Mezinárodních kooperativních programů (International Cooperative Programmes – ICPs: ICP Forests, ICP Waters, ICP Materials, ICP Vegetation, ICP Integrated Monitoring, ICP Modelling and Mapping ) a Účelová pracovní skupina zdraví (Task Force on Health) identifikují nejohroženější oblasti, ekosystémy, jiné receptory a další látky, které mají negativní vliv na lidské zdraví, terestrické a vodní ekosystémy a materiály. Důležitou částí této práce je dlouhodobý monitoring.

Pracovní skupina strategií a posouzení (Working Group of Strategie and Review) je hlavním vyjednávacím orgánem Úmluvy a podporuje Výkonný výbor v politicky orientovaných záležitostech, včetně hodnocení vědeckých a technických aktivit.[3]

Protokoly CLRTAP[editovat | editovat zdroj]

  • EMEP Protokol
  • Protokol o snižování emisí síry
  • Protokol o kontrole emisí oxidů dusíku
  • Protokol o kontrole emisí těkavých organických látek
  • Protokol o dalším snižování emisí síry
  • Protokol o těžkých kovech
  • Protokol o persistentních organických látkách
  • Protokol o snížení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Požadavky CLRTAP a protokolů jsou vesměs formulovány na úrovni státu a v případě České republiky byly z velké části implementovány do zákona č. 86/2002 Sb.[4] , o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Česká republika přistoupila ke všem osmi protokolům a povinnosti, které z nich vyplývají, plní zejména v oblasti stanovených národních stropů emisí.

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. CLRTAP na webu UNECE
  2. Kurfürst J.: 25 let Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší Praha, Občanské sdružení Ochrana kvality ovzduší 2004
  3. Jílek P. (2004): Strategie v rámci Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států, Ochrana ovzduší, 5-6, 1: 1-4.
  4. Česko. Zákon č. 86 ze dne 14. února 2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 38, s. 1786-1840. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb038-02.pdf ISSN 1211-1244

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]