https://www.enviwiki.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=PachmanovaL&feedformat=atomEnviwiki - Příspěvky [cs]2024-03-28T14:12:23ZPříspěvkyMediaWiki 1.40.0https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Bioplynov%C3%A1_stanice&diff=10819Diskuse:Bioplynová stanice2010-05-24T06:33:04Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>Do budoucna počítám, že stránka bude rozdělena na vlastní pojem "Bioplynová stanice" a case-study Drahobudice --[[Uživatel:Jiří Dlouhý|Jiří Dlouhý]] 18. 5. 2010, 10:06 (UTC) <br />
<br />
<br> <br />
<br />
== Připomínky k původní stránce studentů z roku 2008/2009 ==<br />
<br />
připomínky skupiny F (V): téma je zpracováno velmi pěkně a přehledně. Pouze bych navrhovala stručné vysvětlení 4 fází anaerobní digesce a více bych rozvedla využití produktů zejména bioplynu. Uvítala bych jasný příklad toho, kde se bioplyn využívá.Také bych uvedla nevýhody provozu. <br />
<br />
Připomínky Skupiny E: Chybí mi více aktivních odkazů v textu, například hned v úvodu bioplyn či bioodpad. Souhlasím, že by bylo vhodné stručně vysvětlit jednotlivé fáze anaerobní digesce. V části „Technologie“ bych nahradila anaerobní fermentaci digescí, aby byl v heslu používán jen jeden termín. Kapitola „Desatero bioplynových stanic“ nemusí být nadepsána velkými písmeny, je tam spíše pro zajímavost, tak je zbytečné, aby byla takto zvýrazněna. <br />
<br />
<br> '''Vyjádření autorky:''' S většinou připomínek souhlasím a text jsem upravila. Pouze nevýhody provozu uvádět nebudu, protože v textu nemám ani výhody. Zde bych asi měla problém s citacemi a objektivitou. <br />
<br />
Pozn. k obrázku: Obrázek je přejat z biom.cz (přejímání možné pod podmínkou uvedení aktivního odkazu na biom.cz). <br />
<br />
== připomínky učitelů ==<br />
<br />
*v odstavci "produkty anaerobní digesce" jsou některá tvrzení nepřesná a zavádějící a chybí citace zdrojů <br />
*v celém článku je minimum propojení na wiki a enviwiki, přitom obsahuje spoustu termínů, které si vysvětlení, propojení zasluhují <br />
*některé odkazy na online zdroje nefungují<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 14. 1. 2009, 10:34 (UTC) <br />
<br />
*jinak ovšem přehledné a dobré citace<br />
<br />
--[[Uživatel:JaDlo|JaDlo]] 14. 1. 2009, 12:19 (UTC) <br />
<br />
== Pedagogové - obrázek ==<br />
<br />
I když je u obrázku přesně uveden zdroj i autor, není zřejmé, zda dává autor souhlas k jeho převzetí. <br />
<br />
--[[Uživatel:Jiří Dlouhý|Jiří Dlouhý]] 14. 1. 2009, 12:57 (UTC) <br />
<br />
<br />
<br />
- U vzorečků použitých v sekci „ekonomické aspekty“ chybí u pojmů IN a CF slovní vysvětlení. Encyklopedie je určená kromě jiného pro laiky a musí být „blbuvzdorná“. U čísel nejsou uváděny jednotky – i v případě, že se jedná o trivialitu, jako je Kč, musí být na závěr výpočtu jednotka uvedena!! Krom toho má tento odstavec nepěkný a nepřehledný formát – upravit.<br />
<br />
- Odstavec – provoz – vyskytují se tam dva různé druhy jednotek – m3 a tuny/den. Je zapotřebí jednotky sjednotit.<br />
<br />
- Obnovitelný zdroj energie – je důležité vypíchnout fakt, že se zároveň jedná o odpadní materiály – současně tak probíhá likvidace odpadu.<br />
<br />
- Odstavec o snižování pachu – zda je digestát či stabilizovaný kal z bioplynové stanice využíván k fertilizaci rozhodují hygienické aspekty, pokud výstupní materiál nevyhovuje hygienickým standardům, nelze jej v zemědělství využít.<br />
<br />
- Odstavec – posuzování vlivů na životní prostředí – chybí vysvětlení NOx (kromě jiného lze vytvořit odkaz na existující stránku ve wikipedii).<br />
<br />
- Citace – některé citace online zdrojů nejsou podle normy – např. neobsahují informaci o datu, kdy byla citace vytvořena. Doporučuji autorovi znovu si projít pravidla citování a upravit, také by bylo vhodné použít v případě citací jednotný formát<br />
<br />
- Obrázek – nejasnost v případě autorských práv obrázku<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 24. 5. 2010, 06:33 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Stratifikace_kysl%C3%ADku_ve_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%ADch&diff=8090Diskuse:Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích2009-06-08T12:55:50Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>== připomínky pedagogů ==<br />
* v úvodní pasáži by měl být vysvětlen pojem názvu. Článek se jmenuje "Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích", ale v úvodu není ani naznačeno, o co se jedná, resp. laikovi to nevyplyne z celého článku. Na úvod by to chtělo něco obecnějšího o rozložení vrstev ve vodních nádržích, jak se jmenují, cirkulace atd. Zmínit, že kyslík není to jediné, co ve vodních nádržích podléhá stratifikaci (teplota, dusík, fosfor...), potom pomalu přejít na kyslík a vysvětlit proč to má význam.<br />
* hned v úvodu máte větu "Vodní nádrže a toky s velkým organickým znečištěním mají nedostatek rozpuštěného kyslíku". Proč? to zde není vysvětleno. <br />
* z ničeho nic se v textu objevují pojmy jako hypolimnion a epilimnion, bez návaznosti na předchozí text. Předpokládám, že vysvětlení by mohlo přijít s obrázkem, ale i tak by to chtělo jednotlivé vrstvy popsat hezky česky<br />
* chybí propojení na příbuzná témata a hesla na wiki či enviwiki<br />
<br />
Hodně zdaru<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 8. 6. 2009, 12:54 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Stratifikace_kysl%C3%ADku_ve_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%ADch&diff=8089Diskuse:Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích2009-06-08T12:54:43Z<p>PachmanovaL: Založena nová stránka: * v úvodní pasáži by měl být vysvětlen pojem názvu. Článek se jmenuje "Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích", ale v úvodu není ani naznačeno, o co se ...</p>
<hr />
<div>* v úvodní pasáži by měl být vysvětlen pojem názvu. Článek se jmenuje "Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích", ale v úvodu není ani naznačeno, o co se jedná, resp. laikovi to nevyplyne z celého článku. Na úvod by to chtělo něco obecnějšího o rozložení vrstev ve vodních nádržích, jak se jmenují, cirkulace atd. Zmínit, že kyslík není to jediné, co ve vodních nádržích podléhá stratifikaci (teplota, dusík, fosfor...), potom pomalu přejít na kyslík a vysvětlit proč to má význam.<br />
* hned v úvodu máte větu "Vodní nádrže a toky s velkým organickým znečištěním mají nedostatek rozpuštěného kyslíku". Proč? to zde není vysvětleno. <br />
* z ničeho nic se v textu objevují pojmy jako hypolimnion a epilimnion, bez návaznosti na předchozí text. Předpokládám, že vysvětlení by mohlo přijít s obrázkem, ale i tak by to chtělo jednotlivé vrstvy popsat hezky česky<br />
* chybí propojení na příbuzná témata a hesla na wiki či enviwiki<br />
<br />
Hodně zdaru<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 8. 6. 2009, 12:54 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Toxiny_sinic&diff=8088Diskuse:Toxiny sinic2009-06-08T12:30:25Z<p>PachmanovaL: komentáře ke článku</p>
<hr />
<div>== připomínky pedagogů ==<br />
* celkem slušná přehledová studie toxinů a zdravotních rizik<br />
* chybí zde propojení na environmentální problematiku, takhle by článek zapadal spíše do kategorie biologie nebo zdraví, téma přece poměrně souvisí s pojmem eutrofizace, doporučuji zakomponovat do článku, minimálně vytvořit odkaz<br />
* v článku používáte velmi mnoho cizích výrazů bez vysvětlení, článek není určen pouze pro odbornou veřejnost, ale zejména pro laiky, zkuste proto text malinko zjednodušit, ale není bezpodmínečně nutné<br />
* spousta hesel (např. alkaloidy, metabolismus a mnoho dalších) mají stránky ve wikipedii, vytvořte proto propojení na existující stránky wikipedie, pokud si myslíte, že by některé heslo mělo být v enviwiki, vytvořte "neexistující odkaz", tím dáte podnět ke zpracování takového hesla<br />
* odkazy - jedná se o zdroje, ze kterých jste čerpala, takže zařadit do ZDROJŮ. Citace elektronických zdrojů navíc není ve správném formátu. Citační index najdete v nápovědě.<br />
<br />
Hodně zdaru<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 8. 6. 2009, 12:30 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Toxiny_sinic&diff=7986Toxiny sinic2009-05-12T14:01:02Z<p>PachmanovaL: šablona</p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
'''Vlastní text stránky'''<br />
Má být dělený do odstavců; lze využít [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF nadpisů různých úrovní]<br />
Do textu musí být vloženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Vzhled_a_styl#Reference odkazy] na citovanou literaturu a zdroje.<br />
<br />
A po vlastním textu stránky mohou být uvedeny následující informace (pokud následují, tak v tomto pořadí a na této úrovni nadpisu)<br />
<br />
== Témata ==<br />
Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.<br />
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)<br />
Vytvořte [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF seznam témat pomocí hvězdiček]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla.<br />
Tvorba [[Seznam použité literatury|seznamu použité literatury a dalších zdrojů]] je významnou součástí práce s textem.<br />
Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro [[Help:Citace a bibliografické údaje|správné citování]].<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Měly by být [[Anotace|stručně anotované]]. Tuto část dělíme na následující podskupiny:<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).<br />
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz [[Nápověda:Jak editovat stránku|Nápověda]].<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.<br />
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy elektronických dokumentů|bibliografické záznamy elektronických dokumentů]].<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.<br />
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy tradičních dokumentů |bibliografické záznamy tradičních dokumentů]] nebo použijte [[:Kategorie:Šablony pro citování|citačních šablon]]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina G]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Velikostn%C3%AD_distribuce_aerosolu&diff=7973Velikostní distribuce aerosolu2009-03-11T12:08:29Z<p>PachmanovaL: /* Rozdělení podle zdravotního rizika */</p>
<hr />
<div>=== Úvod ===<br />
----<br />
Atmosférický [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosol] je soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic suspendovaných v atmosféře. Velikost částic se pohybuje v rozmezí od 1 nm do 100 μm. Jednotlivé částice aerosolu jsou charakterizovány ekvivalentním <br />
aerodynamickým průměrem (průměr koule o hustotě 1000 kg/m<sup>3</sup>, která má stejnou rychlost usazování jako příslušná částice). Vzhledem k různému počtu a velikosti částic je vhodné určit jejich počet ve vybraných velikostních skupinách, nebo-li stanovit distribuci částic aerosolu. Velikostní distribuce částic odhaluje přítomnost hrubých a jemných částic v atmosféře. Liší se mechanismy vzniku, velikostí, zdroji, kterými jsou emitovány, chemickým složením a procesy, které vedou k jejich odstranění z atmosféry. <ref>Holoubek I., Hovorka J., Hůnová I., Kalvová J., Moldan B., Přibil R. (2004): Aktuální otázky znečištění ovzduší. Karolinum, Praha, str. 65-75<br />
</ref><br />
<br />
Velikostní distribuce částic aerosolu dle Whitbyho (1978) obsahuje obvykle 3 [http://cs.wikipedia.org/wiki/Modus mody], odtud trimodální distribuce, s dvěma mody v oblasti jemných částic aerosolu (nukleační a akumulační) a s jedním modem v oblasti hrubých částic. Rozlišení hrubých a jemných <br />
částic zde ohraničuje hodnota 2,5 μm.<br />
<br />
==== Mod hrubých částic ====<br />
----<br />
Mod s píkem mezi 5 – 30 μm, označovaný jako mod hrubých částic je formován především mechanickými procesy. Jedná se například o prach vytvářený větrem, nebo dopravní, či stavební aktivitou a emise vzniklé při spalování uhlí.<br />
<br />
==== Mod akumulační ====<br />
----<br />
Mod s píkem mezi 0,15 – 0,5 μm je označovaný jako mod akumulační, leží v oblasti jemných částic a je formován především procesy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondenzace kondenzace]a [http://cs.wikipedia.org/wiki/Koagulace koagulace].<br />
<br />
==== Mod nukleační ====<br />
----<br />
Poslední mod nazvaný nukleační s píkem mezi 0,015 – 0,04 μm je formován procesy kondenzace par a koagulace a částice tohoto modu vznikají jako důsledek vysokoteplotních procesů (hoření, tavení rud a kovů).<br />
==== Mod Aitkenův ====<br />
----<br />
Z výzkumů bylo zjištěno, že v oblasti jemných částic můžeme objevit ještě jeden mod, umístěný mezi nukleačním a akumulačním modem, který je označován jako mod Aitkenův (10 - 100 nm). Je následkem růstu malých částic, je ovlivněn procesy kondenzace a koagulace a vyskytuje se především v oblastech zatížených dopravou.<br />
<br />
<br />
Jednotlivé mody s procesy, které se podílejí na jejich vzniku ukazuje následující obrázek.<br />
<br />
[[Soubor:Velikostni distribuce.JPG]]<br />
<br />
Zdroj: U.S.EPA (2004)<br />
<br />
<br />
===Doba setrvání v atmosféře===<br />
----<br />
Doba setrvání částic v atmosféře se liší podle jejich tvaru a velikosti. Hrubé částice poměrně rychle sedimentují a jsou přeneseny pouze na kratší vzdálenost od zdroje. Doba setrvání v atmosféře se pohybuje v řádu hodin, maximálně dnů. Naproti tomu jemné částice především akumulačního modu, které mohou vznikat růstem částic z modu nukleačního a Aitkenova, jsou přeneseny na poměrně velkou vzdálenost od zdroje (tisíce km) a doba jejich setrvání v atmosféře trvá řádově dny až týdny. Z atmosféry se odstraňují zejména v mokré depozici. <ref>U. S. Environmential Protection Agency (2004): Air Quality criteria for particulate matter, Volume I, dostupné na www <http://cfpub.epa.gov/ncea/cfm/recordisplay.cfm?deid=2832></ref><br />
<br />
=== Rozdělení podle zdravotního rizika ===<br />
----<br />
Z hlediska zdravotního rizika rozlišujeme tři velikostní frakce částic podle jejich schopnosti vstupovat a usazovat se v dýchacích cestách. Klasifikace rozlišuje částice podle klesající velikosti na: vdechovatelné (velikost částic mezi 10 - 100 μm), thorakální (4 – 10 μm) a respirabilní (velikosti částic méně než 4 μm), což zhruba odpovídá záchytu částic v nosohltanu, průduškách a plicních sklípcích. <ref> Hinds C. W. (1999): Aerosol technology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.233-235, 245-249</ref>. Největší zdravotní rizika s sebou přináší nejmenší částice, které pronikají až průdušek a plicních sklípků, kde mohou zapříčinit vznik bronchitidy a jiná onemocnění dýchacích cest. Zároveň je zde poměrně vysoké riziko rakoviny způsobené mutagenními a karcinogenními látkami, které mohou být na částicích aerosolu adsorbovány <ref> Látka: Polétavý prach PM10, Integrovaný registr znečištění. Ministerstvo životního prostředí [c2005-2008], [cit. 2009-02-09]. Dostupné z: http://www.irz.cz/latky/poletavy_prach</ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
* [[Atmosférický transport]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Koagulace Koagulace]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondenzace Kondenzace]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Aerosol Aerosol - anglická Wikipedie]<br />
*[http://www.aaar.org/ American Association For Aerosol Research]<br />
<br />
[[Kategorie:Znečištění a ochrana ovzduší]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Hydromeliora%C4%8Dn%C3%AD_opat%C5%99en%C3%AD&diff=7972Diskuse:Hydromeliorační opatření2009-03-05T11:13:57Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>== Skupina C ==<br />
<br />
Text je pouze opsaný z uvedeného zdroje. Chybí odkazy na Wikipedii a Enviwiki. Nejsou uvedena Témata a zařazení do Kategorie. Překlep na druhém řádku ve slově ŽIVOTNÍHO.<br />
<br />
<br />
----<br />
'''Připomínky Skupiny E'''<br />
<br />
Některé pasáže v textu ( např. '''Hydromeliorace je hraniční obor...''' či '''Způsoby odvodnění...''' ) jsou doslovně a bez jakékoliv citace opsány z uvedeného internetového zdroje. Citace je určitě potřeba doplnit, a to nejlépe formou odkazů přímo v textu. Zajímavé by také mohlo být doplnění textu o obrázek nějaké hydromeliorační stavby. Hodilo by se možná připojit ještě více rozšiřujících informací jako třeba, které druhy porostů se používají při biologickém odvodnění, jakými způsoby se upravuje půda, jak mohou vypadat protierozní stavby,...Do textu by se daly vložit i rychlé odkazy na jiné stránky v Enviwiki.<br />
<br />
<br />
== připomínky učitelů ==<br />
*upravit text po jazykové stránce<br />
*plagiátorství!!! - kopírování zdrojů<br />
*chybí propojení na wiki či enviwiki<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 14. 1. 2009, 11:05 (UTC)<br />
*heslo nepřijatelné<br />
--[[Uživatel:JaDlo|JaDlo]] 14. 1. 2009, 13:11 (UTC)<br />
<br />
<br />
== pomocná ruka ==<br />
Heslo celkově nevyznívá špatně, ale musíte značně upravit:<br />
*doplnit citace zdrojů do textu tak, jak jsou používané<br />
*upravit text tak, aby nebyl pohou citovanou kopií zdrojových materiálů<br />
*zařadit více do kontextu s Ochranou ŽP a propojit s jinými hesly v enviwiki či wiki<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 16. 1. 2009, 09:56 (UTC)<br />
<br />
<br />
==Oprava hesla==<br />
Heslo jsem upravila, prosím o jeho kontrolu.<br />
<br />
Bohužel, ta citace zdrojů je stále velmi nevalné úrovně. Zajímalo by mě, proč v závěru citujete 4 odkazy na kvalitní literaturu, ale článek je prakticky pouze "výcuc" jednoho jediného el. zdroje. Pokuste se zapojit i ostatní zdroje, když už k nim máte přístup. Další dvě citace zdrojů jsou naprosto nepřijatelné. Slovník rozhodně jako zdroj neuvádějte a tu pochybnou citaci encyklopedie alespoň převeďte do formy aktivního odkazu, aby se po prokliknutí čtenáři zobrazila hlavní stránka encyklopedie a nezapomeňte ji řádně ocitovat (uvést copyright, autora nebo správce atd., správnou formu citace el. zdrojů naleznete na stránkách enviwiki resp. wikipedie). <br />
Pokud toto uvedete do pořádku, vaše heslo již bude uznáno.<br />
<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 5. 3. 2009, 11:13 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekoton&diff=7957Ekoton2009-02-12T09:50:29Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
*je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / [[ekosystém]]y.<br />
*je to plocha ekologického napětí, ve které jeden typ vegetace postupně nahrazuje jiný <ref>WALTER, Heinrich. ''Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere''. Springer-Verlag, New York, 1979. ISBN 0-387-90404-2</ref>.<br />
*je zde obyčejně vyšší počet druhů , neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect)<ref name="KOVÁŘ">KOVÁŘ, Pavel. ''Ekosystémová a krajinná ekologie''. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3</ref> <ref name="PIVNIČKA">PIVNIČKA, Karel. ''Ekologie''. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84</ref>.<br />
*Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F.E.Clementse (1905 a 1907, resp.1936-viz lieratura-pozn.aut.)<ref>JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In ''Ecology (CSFR)'', Vol.11, No.3, 243-250, 1992</ref>.<br />
<br />
<br />
==Hranice společenstev==<br />
<br />
Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.).<br />
<br />
[[Soubor:Krkonose.jpg|thumb|Ostrý přechod dvou hraničních společenstev. Studniční hora, Krkonoše; foto Ivana Kopecká]]<br />
<br />
Hranice mezi společenstvy mohou být <br />
*ostré<br />
*difuzní<br />
*mozaikové<br />
<br />
K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem.<br />
Naproti tomu hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře <ref name="PIVNIČKA"/>.<br />
<br />
<br />
==Stupeň kontrastu==<br />
<br />
U ekotonu může stupeň kontrastu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. [[Biodiverzita]] byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary <ref name="KOVÁŘ"/>.<br />
<br />
<br />
==Dynamika ekotonů==<br />
<br />
*Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.<br />
*Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří:výška porostu, biomasa, pokryvnost (zápoj), vertikální struktura a denzita.<br />
*Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka)<ref name="KOVÁŘ"/>.<br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Související stránky ==<br />
*[[Biodiverzita]]<br />
*[[Globální ochrana biodiverzity]]<br />
*[[Pojmy související s biodiverzitou]]<br />
*[[Ekosystém]]<br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
<br />
*[http://www.centrumprokrajinu.cz/vyzkum_ekotony_cz.html Centrum pro krajinu]<br />
*[http://www.savci.upol.cz/faq/gloss/e.htm Výkladový slovník]<br />
*[http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=332 Odborný slovník, příroda.cz]<br />
*[http://www.unesco.or.id/activities/science/env_sci/91.php Projekt SCOPE " Ecotones", on-line], [http://unesdoc.unesco.org/images/0009/000929/092981EB.pdf ke stažení (PDF)]<br />
*[http://unesdoc.unesco.org/images/0008/000865/086505eo.pdf Role of land/inland water ecotones in landscape management and restoration, ke stažení (PDF)]<br />
*[http://books.google.cz/books?id=jFmfXAD7il0C&pg=PA87&lpg=PA87&dq=ecotones+project+of+SCOPE&source=bl&ots=j_cIgfBPmw&sig=4vzlY-cao0QXHYwgosIvLu5olOI&hl=cs&sa=X&oi=book_result&resnum=3&ct=result#PPP1,M1 The ecology and management of aquatic-terrestrial ecotones]<br />
<br />
== Literatura ==<br />
*KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. ''Ecology (CSFR)''. Vol.11, 251-258.<br />
*RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): ''Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony''. Vesmír, 69(10): 578-583.<br />
*HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): ''Landscape boundaries''. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.<br />
*FORMAN R.T.T. (1983): ''An ecology of the landscape''. Bioscience, 33: 535<br />
*CLEMENTS F.E. (1905): ''Research methods in ecology''. Lincoln.<br />
*CLEMENTS F.E. (1907): ''Plant physiology and ecology''. New York.<br />
*CLEMENTS F.E. (1936): ''Nature and structure of the climax''. Journal Ecology, Vol.25, 253-284 <br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina E]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Tepeln%C3%BD_ostrov&diff=7952Tepelný ostrov2009-02-09T15:06:10Z<p>PachmanovaL: editace citací</p>
<hr />
<div>Klima velkých měst je významně ovlivněno činností člověka. Jedním z nejvýraznějších jevů zapříčiněných těmito antropogenními vlivy je existence městského tepelného ostrova, který se projevuje zvýšenými teplotami oproti okolní krajině. Intenzita městského tepelného ostrova je definována jako rozdíl teploty vzduchu uvnitř města a v okolním venkovském prostředí.<ref name="beranova"> Beranova R., (2002) Pražský tepelný ostrov: intenzita a dlouhodobé změny za různých synoptických podmínek, Diplomová práce, MFF UK, Praha, 86 s. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/podnebi/diplomka.pdf</ref> <br />
[[Soubor:obruhi1.jpg|thumb|upright=2.2|Teplota v různých prostředích (EPA, 2008; www.urbanheatislands.com/)]]<br />
<br />
<br />
==Příčiny vzniku==<br />
Příčinou vzniku tepelného ostrova je kombinace zejména těchto vlivů:<ref name="Bednar">Bednář, J. (1985): Vybrané kapitoly z meteorologie. Učební text Univerzity Karlovy, skriptum, 107s.</ref><br />
<br />
*masivní uvolňování odpadního tepla z vytápění, transformace mechanické energie na teplo apod. do ovzduší<br />
*nižší [http://cs.wikipedia.org/wiki/Albedo albedo] městského prostředí oproti okolí - povrch města je velmi členitý, velké množství vertikálních ploch alespoň částečně absorbuje záření již dříve odražené horizontálními povrchy, dochází tedy k akumulaci tepla např. v komplexech budov a jeho postupnému uvoňování (díky tomu jsou ve městech i v noci vyšší teploty než v okolní krajině)<br />
*snížené [[efektivní vyzařování]] tepla do ovzduší následkem zesílení zpětného záření atmosféry, to je způsobeno výskytem atmosférických [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosolů], které se hojně vyskytují právě ve vzduchu nad městy<br />
<br />
==Dynamika==<br />
Tepelný ostrov se neprojevuje vždy stejně. Jeho intenzita je největší za vysokého atmosférického tlaku (anticyklonální situace) a bezvětrného počasí. Tepelný ostrov také bývá výrazněji patrný v zimním období než v létě, rovněž ve večerních, nočních či brzkých ranních hodinách je intenzivnější než během dne. Běžné teplotní rozdíly mezi městem a krajinou se pohybují mezi 1-5°C, za jasných klidných zimních nocí u velkých měst mohou být rozdíly mezi centrem města a okolní krajinou i výrazně větší (10°C i více).<ref name="Bednar"/><br />
<br />
V nočních hodinách dochází vlivem zpomaleného uvolňování tepla v městském prostředí ke vzniku lokálního proudění - tzv. městské brízy. Chladnější vzduch z okolí stéká do města, odkud vytlačuje teplý vzduch směrem vzhůru. (Ten může ve vyšších hladinách atmosféry kondenzovat - srážky indukované tepelným ostrovem.) Ráno se venkovské oblasti zahřívají rychleji než zástavba, proto následuje proudění opačným směrem, z města do okolní krajiny.<ref name="UHI"> Arran C.P., Peňa A.M. (2008)The Urban Heat Island (UHI) Effect,[online zdroj] Urban Heat Island [cit. 2009-02-09],dostupné z:[http://www.urbanheatislands.com/ Urban heat islands]</ref> <br />
<br />
Maxima denních teplot jsou ve městě vlivem tepelného ostrova posunuta do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Dopady==<br />
*vyšší teploty ve městech podporují vznik škodlivin - např. [[přízemní ozon|přízemního ozonu]], oxidů uhlíku, oxidu siřičitého; také způsobují vyšší prašnost<ref name="UHI"/> Maximální koncentrace polutantů často korespondují s maximy denních teplot, vlivem tepelného ostrova posunutými do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině,<ref name="Bednar"/> <br />
<br />
*aditivní zvýšení již tak vysokých letních teplot vede samo o sobě k ohrožení zdraví některých skupin obyvatel (např. kardiaci, obecně hlavně staří lidé a děti), rovněž zvýšené koncentrace škodlivin mají neblahé zdravotní důsledky (respirační problémy atd.)<ref name="UHI"/><br />
<br />
==Opatření==<br />
*především cílené územní plánování - snížení albeda města vysazením většího množství zeleně (vegetace snižuje teplotu i jinými způsoby) a používáním světlých lesklých materiálů<ref name="UHI"/><br />
*minimalizace zdrojů odpadního tepla a aerosolových částic - omezení automobilové dopravy, lepší technologie ve výrobách atd.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Témata==<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Heat_island Městský tepelný ostrov na anglické Wikipedii]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Související stránky===<br />
[[Městská zeleň]]<br />
<br />
===Externí odkazy===<br />
[http://isu1.indstate.edu/heatisland/ Role zeleně při eliminaci tepelného ostrova (Aj)]<br />
===Literatura===<br />
Taha, H. (2008): Meso-urban meteorological and photochemical modeling of heat island mitigation. Atmospheric Environment, Volume 42, Issue 38, December 2008, Pages 8795-8809</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Tepeln%C3%BD_ostrov&diff=7951Tepelný ostrov2009-02-09T13:37:18Z<p>PachmanovaL: /* Dynamika */</p>
<hr />
<div>Klima velkých měst je významně ovlivněno činností člověka. Jedním z nejvýraznějších jevů zapříčiněných těmito antropogenními vlivy je existence městského tepelného ostrova, který se projevuje zvýšenými teplotami oproti okolní krajině. Intenzita městského tepelného ostrova je definována jako rozdíl teploty vzduchu uvnitř města a v okolním venkovském prostředí.<ref name="tiscali">[http://home.tiscali.cz/podnebi/mesto/mestkli4.html Městské klima]</ref> <br />
[[Soubor:obruhi1.jpg|thumb|upright=2.2|Teplota v různých prostředích (EPA, 2008; www.urbanheatislands.com/)]]<br />
<br />
<br />
==Příčiny vzniku==<br />
Příčinou vzniku tepelného ostrova je kombinace zejména těchto vlivů:<ref name="Bednar">Bednář, J. (1985): Vybrané kapitoly z meteorologie. Učební text Univerzity Karlovy, skriptum, 107s.</ref><br />
<br />
*masivní uvolňování odpadního tepla z vytápění, transformace mechanické energie na teplo apod. do ovzduší<br />
*nižší [http://cs.wikipedia.org/wiki/Albedo albedo] městského prostředí oproti okolí - povrch města je velmi členitý, velké množství vertikálních ploch alespoň částečně absorbuje záření již dříve odražené horizontálními povrchy, dochází tedy k akumulaci tepla např. v komplexech budov a jeho postupnému uvoňování (díky tomu jsou ve městech i v noci vyšší teploty než v okolní krajině)<br />
*snížené [[efektivní vyzařování]] tepla do ovzduší následkem zesílení zpětného záření atmosféry, to je způsobeno výskytem atmosférických [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosolů], které se hojně vyskytují právě ve vzduchu nad městy<br />
<br />
==Dynamika==<br />
Tepelný ostrov se neprojevuje vždy stejně. Jeho intenzita je největší za vysokého atmosférického tlaku (anticyklonální situace) a bezvětrného počasí. Tepelný ostrov také bývá výrazněji patrný v zimním období než v létě, rovněž ve večerních, nočních či brzkých ranních hodinách je intenzivnější než během dne. Běžné teplotní rozdíly mezi městem a krajinou se pohybují mezi 1-5°C, za jasných klidných zimních nocí u velkých měst mohou být rozdíly mezi centrem města a okolní krajinou i výrazně větší (10°C i více).<ref name="Bednar"/><br />
<br />
V nočních hodinách dochází vlivem zpomaleného uvolňování tepla v městském prostředí ke vzniku lokálního proudění - tzv. městské brízy. Chladnější vzduch z okolí stéká do města, odkud vytlačuje teplý vzduch směrem vzhůru. (Ten může ve vyšších hladinách atmosféry kondenzovat - srážky indukované tepelným ostrovem.) Ráno se venkovské oblasti zahřívají rychleji než zástavba, proto následuje proudění opačným směrem, z města do okolní krajiny.<ref name="UHI"> Arran C.P., Peňa A.M. (2008)The Urban Heat Island (UHI) Effect,[online zdroj] Urban Heat Island [cit. 2009-02-09],dostupné z:[http://www.urbanheatislands.com/ Urban heat islands]</ref> <br />
<br />
Maxima denních teplot jsou ve městě vlivem tepelného ostrova posunuta do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Dopady==<br />
*vyšší teploty ve městech podporují vznik škodlivin - např. [[přízemní ozon|přízemního ozonu]], oxidů uhlíku, oxidu siřičitého; také způsobují vyšší prašnost<ref name="UHI"/> Maximální koncentrace polutantů často korespondují s maximy denních teplot, vlivem tepelného ostrova posunutými do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině,<ref name="Bednar"/> <br />
<br />
*aditivní zvýšení již tak vysokých letních teplot vede samo o sobě k ohrožení zdraví některých skupin obyvatel (např. kardiaci, obecně hlavně staří lidé a děti), rovněž zvýšené koncentrace škodlivin mají neblahé zdravotní důsledky (respirační problémy atd.)<ref name="UHI"/><br />
<br />
==Opatření==<br />
*především cílené územní plánování - snížení albeda města vysazením většího množství zeleně (vegetace snižuje teplotu i jinými způsoby) a používáním světlých lesklých materiálů<ref name="UHI"/><br />
*minimalizace zdrojů odpadního tepla a aerosolových částic - omezení automobilové dopravy, lepší technologie ve výrobách atd.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Témata==<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Heat_island Městský tepelný ostrov na anglické Wikipedii]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Související stránky===<br />
[[Městská zeleň]]<br />
<br />
===Externí odkazy===<br />
[http://isu1.indstate.edu/heatisland/ Role zeleně při eliminaci tepelného ostrova (Aj)]<br />
===Literatura===<br />
Taha, H. (2008): Meso-urban meteorological and photochemical modeling of heat island mitigation. Atmospheric Environment, Volume 42, Issue 38, December 2008, Pages 8795-8809</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Tepeln%C3%BD_ostrov&diff=7950Tepelný ostrov2009-02-09T13:17:35Z<p>PachmanovaL: /* Příčiny vzniku */</p>
<hr />
<div>Klima velkých měst je významně ovlivněno činností člověka. Jedním z nejvýraznějších jevů zapříčiněných těmito antropogenními vlivy je existence městského tepelného ostrova, který se projevuje zvýšenými teplotami oproti okolní krajině. Intenzita městského tepelného ostrova je definována jako rozdíl teploty vzduchu uvnitř města a v okolním venkovském prostředí.<ref name="tiscali">[http://home.tiscali.cz/podnebi/mesto/mestkli4.html Městské klima]</ref> <br />
[[Soubor:obruhi1.jpg|thumb|upright=2.2|Teplota v různých prostředích (EPA, 2008; www.urbanheatislands.com/)]]<br />
<br />
<br />
==Příčiny vzniku==<br />
Příčinou vzniku tepelného ostrova je kombinace zejména těchto vlivů:<ref name="Bednar">Bednář, J. (1985): Vybrané kapitoly z meteorologie. Učební text Univerzity Karlovy, skriptum, 107s.</ref><br />
<br />
*masivní uvolňování odpadního tepla z vytápění, transformace mechanické energie na teplo apod. do ovzduší<br />
*nižší [http://cs.wikipedia.org/wiki/Albedo albedo] městského prostředí oproti okolí - povrch města je velmi členitý, velké množství vertikálních ploch alespoň částečně absorbuje záření již dříve odražené horizontálními povrchy, dochází tedy k akumulaci tepla např. v komplexech budov a jeho postupnému uvoňování (díky tomu jsou ve městech i v noci vyšší teploty než v okolní krajině)<br />
*snížené [[efektivní vyzařování]] tepla do ovzduší následkem zesílení zpětného záření atmosféry, to je způsobeno výskytem atmosférických [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosolů], které se hojně vyskytují právě ve vzduchu nad městy<br />
<br />
==Dynamika==<br />
Tepelný ostrov se neprojevuje vždy stejně. Jeho intenzita je největší za vysokého atmosférického tlaku (anticyklonální situace) a bezvětrného počasí. Tepelný ostrov také bývá výrazněji patrný v zimním období než v létě, rovněž ve večerních, nočních či brzkých ranních hodinách je intenzivnější než během dne. Běžné teplotní rozdíly mezi městem a krajinou se pohybují mezi 1-5°C, za jasných klidných zimních nocí u velkých měst mohou být rozdíly mezi centrem města a okolní krajinou i výrazně větší (10°C i více).<ref name="Bednar"/><br />
<br />
V nočních hodinách dochází vlivem zpomaleného uvolňování tepla v městském prostředí ke vzniku lokálního proudění - tzv. městské brízy. Chladnější vzduch z okolí stéká do města, odkud vytlačuje teplý vzduch směrem vzhůru. (Ten může ve vyšších hladinách atmosféry kondenzovat - srážky indukované tepelným ostrovem.) Ráno se venkovské oblasti zahřívají rychleji než zástavba, proto následuje proudění opačným směrem, z města do okolní krajiny.<ref name="UHI">[http://www.urbanheatislands.com/ Urban heat islands]</ref> <br />
<br />
Maxima denních teplot jsou ve městě vlivem tepelného ostrova posunuta do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Dopady==<br />
*vyšší teploty ve městech podporují vznik škodlivin - např. [[přízemní ozon|přízemního ozonu]], oxidů uhlíku, oxidu siřičitého; také způsobují vyšší prašnost<ref name="UHI"/> Maximální koncentrace polutantů často korespondují s maximy denních teplot, vlivem tepelného ostrova posunutými do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině,<ref name="Bednar"/> <br />
<br />
*aditivní zvýšení již tak vysokých letních teplot vede samo o sobě k ohrožení zdraví některých skupin obyvatel (např. kardiaci, obecně hlavně staří lidé a děti), rovněž zvýšené koncentrace škodlivin mají neblahé zdravotní důsledky (respirační problémy atd.)<ref name="UHI"/><br />
<br />
==Opatření==<br />
*především cílené územní plánování - snížení albeda města vysazením většího množství zeleně (vegetace snižuje teplotu i jinými způsoby) a používáním světlých lesklých materiálů<ref name="UHI"/><br />
*minimalizace zdrojů odpadního tepla a aerosolových částic - omezení automobilové dopravy, lepší technologie ve výrobách atd.<ref name="Bednar"/><br />
<br />
==Témata==<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Heat_island Městský tepelný ostrov na anglické Wikipedii]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Související stránky===<br />
[[Městská zeleň]]<br />
<br />
===Externí odkazy===<br />
[http://isu1.indstate.edu/heatisland/ Role zeleně při eliminaci tepelného ostrova (Aj)]<br />
===Literatura===<br />
Taha, H. (2008): Meso-urban meteorological and photochemical modeling of heat island mitigation. Atmospheric Environment, Volume 42, Issue 38, December 2008, Pages 8795-8809</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Atmosferick%C3%A1_depozice&diff=7949Atmosferická depozice2009-02-09T11:49:37Z<p>PachmanovaL: doplnění textu</p>
<hr />
<div>== Atmosférická depozice ==<br />
Atmosférická depozice je definována jako přenos látek z [http://cs.wikipedia.org/wiki/Atmosf%C3%A9ra atmosféry] k zemskému povrchu, který je vyjádřený jako hmotnost sledované látky na jednotku plochy za určitou časovou jednotku (g . m<sup>-1</sup> za rok , kg . km<sup>-1</sup> za rok) <ref name="hunova">Hůnová, Janoušková: Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší, Praha?, 2004</ref>. Je to významný proces, který se podílí na samočištění atmosféry. Přenos látek z atmosféry k zemskému povrchu má jak význam pozitivní, kdy dochází k odstraňování znečišťujících látek z atmosféry, tak význam negativní, neboť tento proces umožňuje látkám v ovzduší přecházet do jiných složek prostředí, jako je [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrosf%C3%A9ra hydrosféra], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedosf%C3%A9ra pedosféra], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Litosf%C3%A9ra litosféra] či [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biosf%C3%A9ra biosféra] a tím způsobuje jejich znečištění. Nebýt tohoto přenosu látek, docházelo by k jejich kumulaci v atmosféře.<br /><br />
Celková atmosférická depozice je vše, co bylo přeneseno z atmosféry na zemský povrch. Rozlišujeme depozici suchou a mokrou.<br /><br />
<br />
<br />
== Suchá depozice ==<br />
„Suchá atmosférická depozice představuje hmotnost atmosférické příměsi, která je uložena na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času v důsledku jiných procesů samočištění ovzduší, než procesů vymývání“<ref name="slovnik">Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993</ref>. Suchá depozice je v porovnání s mokrou depozicí podstatně pomalejším procesem, který však na rozdíl od srážek probíhá neustále. Suchá depozice se přímo neměří, ale hodnotu toku látky k povrchu (F) lze získat výpočtem z naměřené koncentrace sledované látky (c) a její depoziční rychlosti (vd)<ref name="hunova"/>.<br />
<br />
<center><b>F = c . v<sub>d</sub></b></center><br />
<br />
Suchá depozice převládá v blízkosti emisních zdrojů, to znamená ve městech a v průmyslových aglomeracích. V celkových bilancích za delší časové období suchá depozice v průmyslových oblastech několikanásobně převyšuje mokrou depozici. <br /><br />
<br />
<br />
== Mokrá depozice ==<br />
„Mokrá atmosférická depozice představuje hmotnost atmosférické příměsi, která je uložena na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času v důsledku procesů vymývání příměsí z atmosféry“<ref name="slovnik"/>. Je tedy spojena se srážkami. Mokrou depozici způsobují '''padající (vertikální)''' a '''usazené (horizontální) srážky'''. Mezi [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sr%C3%A1%C5%BEky srážky] vertikální patří déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, ledové jehličky a kroupy. Kdežto rosu, jíní, námrazu a ledovku řadíme mezi srážky horizontální<ref name="kopacek">Kopáček, Bednář: Jak vzniká počasí, Karolinum, Praha, 2005</ref>.<br /><br />
Mokrá depozice je významnější v tzv. pozaďových oblastech. To jsou oblasti bez významných vlastních zdrojů emisí.<br /> <br />
Do srážkové vody se různé znečišťující příměsi dostávají buď již při samotném vzniku srážkových elementů tj. vodních kapiček nebo ledových krystalků uvnitř oblaku, nebo v průběhu jejich padání v podoblačné vrstvě vzduchu<ref name="kopacek"/>. Množství padajících srážek se celkem snadno měří v pozorovacích termínech. Množství znečišťujících látek za delší časové období můžeme spočítat podle vztahu <br />
<br />
<center><b>D = c<sub>i</sub> . P</b></center> <br />
<br />
kde c<sub>i</sub> je průměrná koncentrace měřené složky a P je srážkový úhrn za sledované časové období (zpravidla rok)<ref name="hunova"/>. <br /><br />
Horizontální srážky se v oblastech nad 800 m.n.m. mohou výraznou měrou podílet na celkové atmosférické depozici. Ve výškách nad 1 000 m.n.m. může dokonce mlha přispívat k celkovému vstupu atmosférických srážek do lesních půd větší měrou než padající srážky. Odběr usazených srážek je obtížnější, měří se pouze výjimečně (účelová měření)<ref>Braniš a kol. autorů: Aktuální otázky znečištění ovzduší, 2004</ref>.<br />
<br />
<br />
== Kvalitativní analýza atmosférické depozice ==<br />
Měření chemického složení atmosférické depozice je ve světě věnována značná pozornost, zejména v případě mokré depozice. Se složením srážek je totiž spojen jeden význačný jev a to [[acidifikace]] (okyselování) půdních a vodních ekosystémů tzv. kyselými dešti. Na území ČR se začalo složení atmosférické depozice systematicky monitorovat od sedmdesátých let 20. století. Odebírají se většinou měsíční kumulativní vzorky, ve kterých se stanovují koncentrace látek: SO<sub>4</sub><sup>2-</sup>, NO<sub>3</sub><sup>-</sup>, F<sup>-</sup>, Cl<sup>-</sup>, NH<sub>4</sub><sup>+</sup>, Na<sup>+</sup>, Mg<sup>2+</sup>, K<sup>+</sup>, Ca<sup>2+</sup>, Mn<sup>2+</sup>, Zn<sup>2+</sup>, Fe<sup>2+</sup>, Pb<sup>2+</sup>, Cd<sup>2+</sup> a Ni<sup>2+</sup> a především vodivost a pH. Hodnota pH 5,6 se považuje za přirozenou, pokud má vzorek hodnotu pH nižší, je označován jako kyselý vzorek. Průměrné pH srážek v ČR se pohybuje okolo 4,4 – 4,6<ref name="riha">Říha, M. (2005), Znečišťování ovzduší - problémy globální, regionální a lokální, TRIVIS [c2005-2008], [cit. 2008-02-09], dostupné z: http://www.trivis.info/view.php?cisloclanku=2005090801</ref>. <br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Vymývání]]<br /><br />
[[Samočištění ovzduší]]<br /><br />
[[Srážky atmosférické]]<br /><br />
[[Metody odběru a měření depozice]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
*[http://www.enviwiki.cz/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_a_ochrana_ovzdu%C5%A1%C3%AD Znečištění a ochrana ovzduší]<br />
*[http://www.enviwiki.cz/wiki/Omezen%C3%AD_emis%C3%AD_oxidu_uhli%C4%8Dit%C3%A9ho Omezení emisí oxidu uhličitého]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://www.meteocentrum.cz/encyklopedie/atmosfericke-srazky.php Atmosférické srážky]<br />
*[http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2124 oblaka a srážky]<br />
*[http://www.trivis.info/view.php?cisloclanku=2005090801 Trivis]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
[1.] Hůnová, Janoušková: Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší, Praha?, 2004<br /><br />
[2.] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993<br /><br />
[3.] Braniš a kol. autorů: Aktuální otázky znečištění ovzduší, 2004<br /><br />
[4.] Kopáček, Bednář: Jak vzniká počasí, Karolinum, Praha, 2005<br /><br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Velikostn%C3%AD_distribuce_aerosolu&diff=7948Velikostní distribuce aerosolu2009-02-09T10:02:08Z<p>PachmanovaL: doplnění textu a zdrojů</p>
<hr />
<div>=== Úvod ===<br />
----<br />
Atmosférický [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosol] je soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic suspendovaných v atmosféře. Velikost částic se pohybuje v rozmezí od 1 nm do 100 μm. Jednotlivé částice aerosolu jsou charakterizovány ekvivalentním <br />
aerodynamickým průměrem (průměr koule o hustotě 1000 kg/m<sup>3</sup>, která má stejnou rychlost usazování jako příslušná částice). Vzhledem k různému počtu a velikosti částic je vhodné určit jejich počet ve vybraných velikostních skupinách, nebo-li stanovit distribuci částic aerosolu. Velikostní distribuce částic odhaluje přítomnost hrubých a jemných částic v atmosféře. Liší se mechanismy vzniku, velikostí, zdroji, kterými jsou emitovány, chemickým složením a procesy, které vedou k jejich odstranění z atmosféry. <ref>Holoubek I., Hovorka J., Hůnová I., Kalvová J., Moldan B., Přibil R. (2004): Aktuální otázky znečištění ovzduší. Karolinum, Praha, str. 65-75<br />
</ref><br />
<br />
Velikostní distribuce částic aerosolu dle Whitbyho (1978) obsahuje obvykle 3 [http://cs.wikipedia.org/wiki/Modus mody], odtud trimodální distribuce, s dvěma mody v oblasti jemných částic aerosolu (nukleační a akumulační) a s jedním modem v oblasti hrubých částic. Rozlišení hrubých a jemných <br />
částic zde ohraničuje hodnota 2,5 μm.<br />
<br />
==== Mod hrubých částic ====<br />
----<br />
Mod s píkem mezi 5 – 30 μm, označovaný jako mod hrubých částic je formován především mechanickými procesy. Jedná se například o prach vytvářený větrem, nebo dopravní, či stavební aktivitou a emise vzniklé při spalování uhlí.<br />
<br />
==== Mod akumulační ====<br />
----<br />
Mod s píkem mezi 0,15 – 0,5 μm je označovaný jako mod akumulační, leží v oblasti jemných částic a je formován především procesy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondenzace kondenzace]a [http://cs.wikipedia.org/wiki/Koagulace koagulace].<br />
<br />
==== Mod nukleační ====<br />
----<br />
Poslední mod nazvaný nukleační s píkem mezi 0,015 – 0,04 μm je formován procesy kondenzace par a koagulace a částice tohoto modu vznikají jako důsledek vysokoteplotních procesů (hoření, tavení rud a kovů).<br />
==== Mod Aitkenův ====<br />
----<br />
Z výzkumů bylo zjištěno, že v oblasti jemných částic můžeme objevit ještě jeden mod, umístěný mezi nukleačním a akumulačním modem, který je označován jako mod Aitkenův (10 - 100 nm). Je následkem růstu malých částic, je ovlivněn procesy kondenzace a koagulace a vyskytuje se především v oblastech zatížených dopravou.<br />
<br />
<br />
Jednotlivé mody s procesy, které se podílejí na jejich vzniku ukazuje následující obrázek.<br />
<br />
[[Soubor:Velikostni distribuce.JPG]]<br />
<br />
Zdroj: U.S.EPA (2004)<br />
<br />
<br />
===Doba setrvání v atmosféře===<br />
----<br />
Doba setrvání částic v atmosféře se liší podle jejich tvaru a velikosti. Hrubé částice poměrně rychle sedimentují a jsou přeneseny pouze na kratší vzdálenost od zdroje. Doba setrvání v atmosféře se pohybuje v řádu hodin, maximálně dnů. Naproti tomu jemné částice především akumulačního modu, které mohou vznikat růstem částic z modu nukleačního a Aitkenova, jsou přeneseny na poměrně velkou vzdálenost od zdroje (tisíce km) a doba jejich setrvání v atmosféře trvá řádově dny až týdny. Z atmosféry se odstraňují zejména v mokré depozici. <ref>U. S. Environmential Protection Agency (2004): Air Quality criteria for particulate matter, Volume I, dostupné na www <http://cfpub.epa.gov/ncea/cfm/recordisplay.cfm?deid=2832></ref><br />
<br />
=== Rozdělení podle zdravotního rizika ===<br />
----<br />
Z hlediska zdravotního rizika rozlišujeme tři velikostní frakce částic podle jejich schopnosti vstupovat a usazovat se v dýchacích cestách. Klasifikace rozlišuje částice podle klesající velikosti na: vdechovatelné (velikost částic mezi 10 - 100 μm), thorakální (4 – 10 μm) a respirabilní (velikosti částic méně než 4 μm), což zhruba odpovídá záchytu částic v nosohltanu, průduškách a plicních sklípcích. <ref> Hinds C. W. (1999): Aerosol technology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.233-235, 245-249</ref>. Největší zdravotní rizika s sebou přimáší nejmenší částice, které pronikají až průdušek a plicních sklípků, kde mohou zapříčinit vznik bronchitidy a jiná onemocnění dýchacích cest. Zároveň je zde poměrně vysoké riziko rakoviny způsobené mutagenními a karcinogenními látkami, které mohou být na částicích aerosolu adsorbovány <ref> Látka: Polétavý prach PM10, Integrovaný registr znečištění. Ministerstvo životního prostředí [c2005-2008], [cit. 2009-02-09]. Dostupné z: http://www.irz.cz/latky/poletavy_prach</ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
* [[Atmosférický transport]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Koagulace Koagulace]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondenzace Kondenzace]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Aerosol Aerosol - anglická Wikipedie]<br />
*[http://www.aaar.org/ American Association For Aerosol Research]<br />
<br />
[[Kategorie:Znečištění a ochrana ovzduší]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarsk%C3%A1_%C3%BAmluva&diff=7942Ramsarská úmluva2009-02-06T16:05:41Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.<ref name="Branis">Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.</ref><br />
<br />
[[Soubor:Ramsar.gif ]]<br />
<br />
=== Obsah úmluvy === <br />
Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska [[Ekologie|ekologie]], botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen [[OSN]] nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. <ref name="sdeleni">ČSFR. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. července 1990 č. 396/1990 Sb., o o sjednaní úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně, In ''Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní Republiky'', částka 67, strana 1449-1453, dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb067-90.pdf</ref>)<br />
<br />
<br />
=== Úmluva ve světě ===<br />
Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. <ref name="sdeleni"> </ref> Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouvy úmluvami] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. <ref name="secretariat">What is the Ramsar Convention on Wetlands? [online zdroj],The Ramsar Convention Secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z: http://www.ramsar.org/about/info2007-02-e.pdf </ref> Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.<ref name="úmluva svet">The Ramsar Convention on Wetland [online zdroj]. The Ramsam Convention secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z : http://www.ramsar.org/</ref><br />
<br />
===== Orgány =====<br />
*The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele. <br />
*The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.<br />
*The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při [[IUCN]] v Glandu, Švýcarsku.<br />
*The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc. <br />
*Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, [[World Wildlife Fund|WWF]]. <ref name="secretariat"> </ref><br />
<br />
<br />
=== Úmluva v ČR ===<br />
ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]]. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]].<ref name="úmluva">Statut Českého ramsarského výboru [online zdroj], Ministerstvo životního prostředí, [cit. 2009-02-06], zdroj dostupn z: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF4JMX85 </ref><br />
<br />
===== Mokřady mezinárodního významu v ČR =====<br />
*RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP<br />
*RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO <br />
*RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR<br />
*RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR <br />
*RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO<br />
*RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP<br />
*RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR <br />
*RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO<br />
*RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO<br />
*RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006<br />
<br />
Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.<ref name="AOPK">Ramsarská úmluva [online zdroj], Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [citováno 2008-02-06] zdroj dostupný z: http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3258</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
*[[Ochrana vod]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Ekosystémové služby]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
*[http://www.ramsar.org oficiální stránky úmluvy]<br />
*[http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TWUPO text úmluvy]<br />
*[http://www.unep.cz/konvence.php UNEP]<br />
*[http://www.iucn.org/ IUCN]<br />
*[http://www.wetlands.org/ Wetlands International]<br />
*[http://www.birdlife.org/ BirdLife International]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarsk%C3%A1_%C3%BAmluva&diff=7941Ramsarská úmluva2009-02-06T15:35:36Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.<ref name="Branis">Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.</ref><br />
<br />
[[Soubor:Ramsar.gif ]]<br />
<br />
=== Obsah úmluvy === <br />
Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska [[Ekologie|ekologie]], botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen [[OSN]] nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. <ref name="sdeleni">ČSFR. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. července 1990 č. 396/1990 Sb., o o sjednaní úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně, In ''Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní Republiky'', částka 67, strana 1449-1453, dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb067-90.pdf</ref>)<br />
<br />
<br />
=== Úmluva ve světě ===<br />
Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. <ref name="sdeleni"> </ref> Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouvy úmluvami] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. <ref name="secretariat">What is the Ramsar Convention on Wetlands? [online zdroj],The Ramsar Convention Secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z: http://www.ramsar.org/about/info2007-02-e.pdf </ref> Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.<ref name="úmluva svet">The Ramsar Convention on Wetland [online zdroj]. The Ramsam Convention secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z : http://www.ramsar.org/</ref><br />
<br />
===== Orgány =====<br />
*The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele. <br />
*The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.<br />
*The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při [[IUCN]] v Glandu, Švýcarsku.<br />
*The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc. <br />
*Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, [[World Wildlife Fund|WWF]]. <ref name="secretariat"> </ref><br />
<br />
<br />
=== Úmluva v ČR ===<br />
ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]]. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]].<ref name="úmluva">Ministerstvo životního prostředí: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) [http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPLVF4JMX85 dostupné online]</ref><br />
<br />
===== Mokřady mezinárodního významu v ČR =====<br />
*RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP<br />
*RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO <br />
*RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR<br />
*RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR <br />
*RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO<br />
*RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP<br />
*RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR <br />
*RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO<br />
*RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO<br />
*RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006<br />
<br />
Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.<ref name="AOPK">Ramsarská úmluva [online zdroj], Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [citováno 2008-02-06] zdroj dostupný z: http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3258</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
*[[Ochrana vod]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Ekosystémové služby]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
*[http://www.ramsar.org oficiální stránky úmluvy]<br />
*[http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TWUPO text úmluvy]<br />
*[http://www.unep.cz/konvence.php UNEP]<br />
*[http://www.iucn.org/ IUCN]<br />
*[http://www.wetlands.org/ Wetlands International]<br />
*[http://www.birdlife.org/ BirdLife International]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarsk%C3%A1_%C3%BAmluva&diff=7940Ramsarská úmluva2009-02-06T15:13:04Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.<ref name="Branis">Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.</ref><br />
<br />
[[Soubor:Ramsar.gif ]]<br />
<br />
=== Obsah úmluvy === <br />
Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska [[Ekologie|ekologie]], botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen [[OSN]] nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. <ref name="sdeleni">ČSFR. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. července 1990 č. 396/1990 Sb., o o sjednaní úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně, In ''Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní Republiky'', částka 67, strana 1449-1453 [http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/701?l=396/1990 dostupné online]</ref>)<br />
<br />
<br />
=== Úmluva ve světě ===<br />
Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. <ref name="sdeleni"> </ref> Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouvy úmluvami] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. <ref name="secretariat">What is the Ramsar Convention on Wetlands? [online zdroj],The Ramsar Convention Secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z: http://www.ramsar.org/about/info2007-02-e.pdf </ref> Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.<ref name="úmluva svet">The Ramsar Convention on Wetland [online zdroj]. The Ramsam Convention secretariat, c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z : http://www.ramsar.org/</ref><br />
<br />
===== Orgány =====<br />
*The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele. <br />
*The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.<br />
*The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při [[IUCN]] v Glandu, Švýcarsku.<br />
*The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc. <br />
*Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, [[World Wildlife Fund|WWF]]. <ref name="secretariat"> </ref><br />
<br />
<br />
=== Úmluva v ČR ===<br />
ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]]. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]].<ref name="úmluva">Ministerstvo životního prostředí: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) [http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPLVF4JMX85 dostupné online]</ref><br />
<br />
===== Mokřady mezinárodního významu v ČR =====<br />
*RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP<br />
*RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO <br />
*RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR<br />
*RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR <br />
*RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO<br />
*RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP<br />
*RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR <br />
*RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO<br />
*RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO<br />
*RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006<br />
<br />
Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.<ref name="AOPK">AOPK ČR: Ramsarská úmluva [http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3258 dostupné online]</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
*[[Ochrana vod]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Ekosystémové služby]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
*[http://www.ramsar.org oficiální stránky úmluvy]<br />
*[http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TWUPO text úmluvy]<br />
*[http://www.unep.cz/konvence.php UNEP]<br />
*[http://www.iucn.org/ IUCN]<br />
*[http://www.wetlands.org/ Wetlands International]<br />
*[http://www.birdlife.org/ BirdLife International]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarsk%C3%A1_%C3%BAmluva&diff=7939Ramsarská úmluva2009-02-06T15:08:52Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.<ref name="Branis">Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.</ref><br />
<br />
[[Soubor:Ramsar.gif ]]<br />
<br />
=== Obsah úmluvy === <br />
Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska [[Ekologie|ekologie]], botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen [[OSN]] nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. <ref name="sdeleni">ČSFR. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. července 1990 č. 396/1990 Sb., o o sjednaní úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně, In ''Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní Republiky'', částka 67, strana 1449-1453 [http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/701?l=396/1990 dostupné online]</ref>)<br />
<br />
<br />
=== Úmluva ve světě ===<br />
Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. <ref name="sdeleni"> </ref> Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouvy úmluvami] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. <ref name="secretariat">The Ramsar Convention Secretariat: What is the Ramsar Convention on Wetlands? [http://www.ramsar.org/about/info2007-02-e.pdf dostupné online]</ref> Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.<ref name="úmluva svet">The Ramsar Convention on Wetland [online zdroj]. Convention on Wetlands (Ramsar, Iran, 1971), c1996-2008 [cit. 2009-02-06], zdroj dostupný z : http://www.ramsar.org/</ref><br />
<br />
===== Orgány =====<br />
*The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele. <br />
*The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.<br />
*The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při [[IUCN]] v Glandu, Švýcarsku.<br />
*The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc. <br />
*Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, [[World Wildlife Fund|WWF]]. <ref name="secretariat"> </ref><br />
<br />
<br />
=== Úmluva v ČR ===<br />
ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]]. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]].<ref name="úmluva">Ministerstvo životního prostředí: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) [http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPLVF4JMX85 dostupné online]</ref><br />
<br />
===== Mokřady mezinárodního významu v ČR =====<br />
*RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP<br />
*RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO <br />
*RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR<br />
*RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR <br />
*RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO<br />
*RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP<br />
*RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR <br />
*RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO<br />
*RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO<br />
*RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006<br />
<br />
Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.<ref name="AOPK">AOPK ČR: Ramsarská úmluva [http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3258 dostupné online]</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
*[[Ochrana vod]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Ekosystémové služby]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
*[http://www.ramsar.org oficiální stránky úmluvy]<br />
*[http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TWUPO text úmluvy]<br />
*[http://www.unep.cz/konvence.php UNEP]<br />
*[http://www.iucn.org/ IUCN]<br />
*[http://www.wetlands.org/ Wetlands International]<br />
*[http://www.birdlife.org/ BirdLife International]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarsk%C3%A1_%C3%BAmluva&diff=7938Ramsarská úmluva2009-02-06T14:54:25Z<p>PachmanovaL: úprava citace</p>
<hr />
<div>Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.<ref name="Branis">Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.</ref><br />
<br />
[[Soubor:Ramsar.gif ]]<br />
<br />
=== Obsah úmluvy === <br />
Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska [[Ekologie|ekologie]], botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen [[OSN]] nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. <ref name="sdeleni">ČSFR. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. července 1990 č. 396/1990 Sb., o o sjednaní úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně, In ''Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní Republiky'', částka 67, strana 1449-1453 [http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/701?l=396/1990 dostupné online]</ref>)<br />
<br />
<br />
=== Úmluva ve světě ===<br />
Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. <ref name="sdeleni"> </ref> Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouvy úmluvami] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. <ref name="secretariat">The Ramsar Convention Secretariat: What is the Ramsar Convention on Wetlands? [http://www.ramsar.org/about/info2007-02-e.pdf dostupné online]</ref> Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.<ref name="www">http://www.ramsar.org/</ref><br />
<br />
===== Orgány =====<br />
*The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele. <br />
*The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.<br />
*The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při [[IUCN]] v Glandu, Švýcarsku.<br />
*The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc. <br />
*Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, [[World Wildlife Fund|WWF]]. <ref name="secretariat"> </ref><br />
<br />
<br />
=== Úmluva v ČR ===<br />
ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]]. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem [[Ministerstvo životního prostředí ČR|MŽP]].<ref name="úmluva">Ministerstvo životního prostředí: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) [http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPLVF4JMX85 dostupné online]</ref><br />
<br />
===== Mokřady mezinárodního významu v ČR =====<br />
*RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP<br />
*RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO <br />
*RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR<br />
*RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR <br />
*RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO<br />
*RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP<br />
*RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO <br />
*RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR <br />
*RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO<br />
*RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO<br />
*RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006<br />
<br />
Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.<ref name="AOPK">AOPK ČR: Ramsarská úmluva [http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3258 dostupné online]</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
*[[Ochrana vod]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Ekosystémové služby]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
*[http://www.ramsar.org oficiální stránky úmluvy]<br />
*[http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TWUPO text úmluvy]<br />
*[http://www.unep.cz/konvence.php UNEP]<br />
*[http://www.iucn.org/ IUCN]<br />
*[http://www.wetlands.org/ Wetlands International]<br />
*[http://www.birdlife.org/ BirdLife International]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Komun%C3%A1ln%C3%AD_odpad&diff=7937Komunální odpad2009-02-06T14:33:41Z<p>PachmanovaL: /* Způsoby nakládání s komunálními odpady */</p>
<hr />
<div>== Definice ==<br />
<br />
Komunální odpad je významný pojem v oblasti odpadového hospodářství. V zákoně o odpadech (zákon č.185/2001 Sb.) je definován jako veškerý [http://cs.wikipedia.org/wiki/odpad odpad] vznikající na území obce činností fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo osob oprávněných k podnikání. Komunálním odpadem se také rozumí odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů [4].<br />
<br />
<br />
== Složení ==<br />
<br />
Jedná se o velmi heterogenní směs, která obsahuje například popel, papír, plasty, zbytky potravin, zahradní zbytky, smetky, textil, kovy, sklo, gumu atd. Složení komunálního odpadu se liší podle typu zástavby, ročního období a podle typu sídla, v němž je produkován [1].<br />
<br />
<br />
== Sběr a svoz komunálních odpadů ==<br />
<br />
Systémy sběru a třídění komunálního odpadu lze obecně charakterizovat podle dostupnosti sběrového místa, stupně třídění odpadů a podle používané technologie sběru či způsobu sběru:<br />
<br />
* Podle dostupnosti sběrového místa se rozlišují způsoby sběru na ''odvozový'', ''donáškový'' a ''sběrný dvůr''.<br />
* Systém podle stupně třídění se rozlišují zejména na ''sběr směsného (netříděného) komunálního odpadu'', ''sběr vícedruhového odpadu'' (např. spalitelný odpad) a ''sběr jednodruhového odpadu'' (oddělený sběr jednotlivých komodit - papír, plast, sklo atd.).<br />
* Podle používané technologie sběru je možné rozlišit sběr do ''nádob s horním výsypem'', ''nádob se spodním výsypem'', do ''kontejnerů větších objemů'', ''podzemních kontejnerů'', ''boxů'', ''pytlů'' a ''beznádobový sběr''.<br />
* Způsoby sběru lze rozdělit na ''stacionární'' a ''mobilní'' [3].<br />
<br />
V případě odděleného sběru využitelných složek - komodit se každý materiál sbírá zvlášť do speciálních oddělených nádob, pytlů nebo jiných sběrných prostředků. V tomto případě v obcích a městech ČR převládá stále donáškový způsob sběru, kdy občané musí při odevzdání vytříděných složek překonat určitou vzdálenost. Výtěžnost odděleného sběru ovlivňuje vybavenost území a dostupnost sběrné sítě pro občany. Vybavenost obcí se neustále zlepšuje, v období mezi roky 2004 - 2007 vzrostl počet kontejneru na sběr využitelných složek v obcích o 40 %. Používají se kontejnery různých objemů a typů. Užití konkrétního typu kontejneru závisí na místních podmínkách, technické vybavenosti firem, ochotě obyvatel a přepravních vzdálenostech. S rostoucí výtěžností sběru dochází u papíru a plastů k přechodu na odvozové systémy [2].<br />
<br />
Velmi významnou složkou komunálních odpadů jsou nebezpečné odpady, jenž tvoří v komunálních odpadech přibližně 1 %. Obce a tedy i občané ze zákona jsou povinni nebezpečné odpady odděleně shromažďovat, sbírat a předávat k oddělenému zpracování. Sběr nebezpečných odpadů se uskutečňuje ve sběrných dvorech zřizovaných v obcích nebo mobilním sběrem [3].<br />
<br />
<br />
== Způsoby nakládání s komunálními odpady ==<br />
<br />
Mezi nejčastější způsoby dalšího nakládání s komunálními odpady v ČR patří především [http://cs.wikipedia.org/wiki/skládka skládkování], dále pak [[spalovna odpadů|spalování]], [[bioplynová stanice|kompostování]], anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů včetně odpadů ze zeleně a odpadů z veřejného stravování (kofermentační technologie), využívání tuhých odpadů ve fermentorech pro anaerobní stabilizaci kalů z čistíren odpadních vod veřejných kanalizací a zemědělské [[bioplynová stanice|bioplynové stanice]]. Ve světě se ještě využívá mechanicko - biologická úprava a anaerobní rozklad komunálního odpadu [3].<br />
<br />
V zemí EU dochází v současné době k omezování ukládání komunálního odpadu na skládky, zvyšuje se podíl materiálového využití odpadů ([http://cs.wikipedia.org/wiki/recyklace recyklace] a kompostování) před skládkováním . Přesto odstraňování skládkováním je nejčastější způsob nakládání s komunálním odpadem v ČR, ale i ve většině dalších zemí EU.I přes legislativní omezení bude v ČR i v nejbližší budoucnosti skládkování s největší pravděpodobností nezbytnou součástí nakládání s odpady, ale množství komunálního odpadu takto ukládaného by se mělo postupně snižovat [3].<br />
<br />
== Výroba alternativního paliva ==<br />
<br />
Komunální odpady obsahují významný podíl organické hořlavé fáze a tento podíl se navíc stále zvyšuje. Byla zjištěna poměrně vysoká [http://cs.wikipedia.org/wiki/výhřevnost výhřevnost] některých složek tuhého komunálního odpadu, výrazně převyšující výhřevnost hnědého uhlí. Vytříděním vhodných složek z komunálního odpadu a provedením jejich mechanické úpravy (drcením a tříděním), lze získat alternativní palivo s výhřevností 20 - 22 MJ/kg. Pro toto palivo se začal používat název ekopalivo. Používání ekopaliva v ČR jako náhrady primárních paliv je známé od počátku 90. let minulého století. Pro jeho pojmenování se vžilo několik různých termínů - tuhá topná směs-TTS, tuhé alternativní palivo-TAP, tuhé hořlavé odpady-THO nebo se používaly obchodní názvy od různých výrobců (Kormul, Palozo apod.). Získané palivo je využíváno například pro výrobu tepla v hutnictví a v cementárnách [3].<br />
<br />
<br />
== Veřejná správa ==<br />
Výkon státní správy v odpadovém hospodářství je upraven zákonem [http://www.env.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/8fc3e5c15334ab9dc125727b00339581?OpenDocument o odpadech] (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). <br />
<br />
== Témata ==<br />
----<br />
*[[bioplynová stanice]]<br />
*[[littering]]<br />
*[[odpady]]<br />
*[[spalovna odpadů]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
# Braniš,M., Pivnička, K., Benešová, L., Pušová, R., Tonika, J., Hovorka, J. (2004): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti životního prostředí a ekologie. Koarolinum, Praha.<br />
# Kotoulová, Z. (2008): Sběr a svoz komunálních odpadů v podmínkách ČR. Odpadové fórum 8/2008, pp. 12 -15.<br />
# MŽP ČR (2005): Komunální odpady. Planeta 11/2005, p.40. <br />
# MŽP ČR (2001): Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. MŽP ČR, Praha. <br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Komun%C3%A1ln%C3%AD_odpad&diff=7936Komunální odpad2009-02-06T14:29:45Z<p>PachmanovaL: /* Způsoby nakládání s komunálními odpady */ drobná úprava textu</p>
<hr />
<div>== Definice ==<br />
<br />
Komunální odpad je významný pojem v oblasti odpadového hospodářství. V zákoně o odpadech (zákon č.185/2001 Sb.) je definován jako veškerý [http://cs.wikipedia.org/wiki/odpad odpad] vznikající na území obce činností fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo osob oprávněných k podnikání. Komunálním odpadem se také rozumí odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů [4].<br />
<br />
<br />
== Složení ==<br />
<br />
Jedná se o velmi heterogenní směs, která obsahuje například popel, papír, plasty, zbytky potravin, zahradní zbytky, smetky, textil, kovy, sklo, gumu atd. Složení komunálního odpadu se liší podle typu zástavby, ročního období a podle typu sídla, v němž je produkován [1].<br />
<br />
<br />
== Sběr a svoz komunálních odpadů ==<br />
<br />
Systémy sběru a třídění komunálního odpadu lze obecně charakterizovat podle dostupnosti sběrového místa, stupně třídění odpadů a podle používané technologie sběru či způsobu sběru:<br />
<br />
* Podle dostupnosti sběrového místa se rozlišují způsoby sběru na ''odvozový'', ''donáškový'' a ''sběrný dvůr''.<br />
* Systém podle stupně třídění se rozlišují zejména na ''sběr směsného (netříděného) komunálního odpadu'', ''sběr vícedruhového odpadu'' (např. spalitelný odpad) a ''sběr jednodruhového odpadu'' (oddělený sběr jednotlivých komodit - papír, plast, sklo atd.).<br />
* Podle používané technologie sběru je možné rozlišit sběr do ''nádob s horním výsypem'', ''nádob se spodním výsypem'', do ''kontejnerů větších objemů'', ''podzemních kontejnerů'', ''boxů'', ''pytlů'' a ''beznádobový sběr''.<br />
* Způsoby sběru lze rozdělit na ''stacionární'' a ''mobilní'' [3].<br />
<br />
V případě odděleného sběru využitelných složek - komodit se každý materiál sbírá zvlášť do speciálních oddělených nádob, pytlů nebo jiných sběrných prostředků. V tomto případě v obcích a městech ČR převládá stále donáškový způsob sběru, kdy občané musí při odevzdání vytříděných složek překonat určitou vzdálenost. Výtěžnost odděleného sběru ovlivňuje vybavenost území a dostupnost sběrné sítě pro občany. Vybavenost obcí se neustále zlepšuje, v období mezi roky 2004 - 2007 vzrostl počet kontejneru na sběr využitelných složek v obcích o 40 %. Používají se kontejnery různých objemů a typů. Užití konkrétního typu kontejneru závisí na místních podmínkách, technické vybavenosti firem, ochotě obyvatel a přepravních vzdálenostech. S rostoucí výtěžností sběru dochází u papíru a plastů k přechodu na odvozové systémy [2].<br />
<br />
Velmi významnou složkou komunálních odpadů jsou nebezpečné odpady, jenž tvoří v komunálních odpadech přibližně 1 %. Obce a tedy i občané ze zákona jsou povinni nebezpečné odpady odděleně shromažďovat, sbírat a předávat k oddělenému zpracování. Sběr nebezpečných odpadů se uskutečňuje ve sběrných dvorech zřizovaných v obcích nebo mobilním sběrem [3].<br />
<br />
<br />
== Způsoby nakládání s komunálními odpady ==<br />
<br />
Mezi nejčastější způsoby dalšího nakládání s komunálními odpady v ČR patří především [http://cs.wikipedia.org/wiki/skládka skládkování], dále pak [[spalovna odpadů|spalování]], [[bioplynová stanice|kompostování]], anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů včetně odpadů ze zeleně a odpadů z veřejného stravování (kofermentační technologie), využívání tuhých odpadů ve fermentorech pro anaerobní stabilizaci kalů z čistíren odpadních vod veřejných kanalizací a zemědělské [[bioplynová stanice|bioplynové stanice]]. Ve světě se ještě využívá mechanicko - biologická úprava a anaerobní rozklad komunálního odpadu [3].<br />
<br />
V zemí EU dochází v současné době k omezování ukládání komunálního odpadu na skládky, zvyšuje se podíl materiálového využití odpadů ([http://cs.wikipedia.org/wiki/recyklace recyklace] a [[bioplynová stanice|kompostování]]) před skládkováním . Přesto odstraňování [http://cs.wikipedia.org/wiki/skládka skládkováním] je nejčastější způsob nakládání s komunálním odpadem v ČR, ale i ve většině dalších zemí EU.I přes legislativní omezení bude v ČR i v nejbližší budoucnosti [http://cs.wikipedia.org/wiki/skládka skládkování] s největší pravděpodobností nezbytnou součástí nakládání s odpady, ale množství komunálního odpadu takto ukládaného by se mělo postupně snižovat [3].<br />
<br />
== Výroba alternativního paliva ==<br />
<br />
Komunální odpady obsahují významný podíl organické hořlavé fáze a tento podíl se navíc stále zvyšuje. Byla zjištěna poměrně vysoká [http://cs.wikipedia.org/wiki/výhřevnost výhřevnost] některých složek tuhého komunálního odpadu, výrazně převyšující výhřevnost hnědého uhlí. Vytříděním vhodných složek z komunálního odpadu a provedením jejich mechanické úpravy (drcením a tříděním), lze získat alternativní palivo s výhřevností 20 - 22 MJ/kg. Pro toto palivo se začal používat název ekopalivo. Používání ekopaliva v ČR jako náhrady primárních paliv je známé od počátku 90. let minulého století. Pro jeho pojmenování se vžilo několik různých termínů - tuhá topná směs-TTS, tuhé alternativní palivo-TAP, tuhé hořlavé odpady-THO nebo se používaly obchodní názvy od různých výrobců (Kormul, Palozo apod.). Získané palivo je využíváno například pro výrobu tepla v hutnictví a v cementárnách [3].<br />
<br />
<br />
== Veřejná správa ==<br />
Výkon státní správy v odpadovém hospodářství je upraven zákonem [http://www.env.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/8fc3e5c15334ab9dc125727b00339581?OpenDocument o odpadech] (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). <br />
<br />
== Témata ==<br />
----<br />
*[[bioplynová stanice]]<br />
*[[littering]]<br />
*[[odpady]]<br />
*[[spalovna odpadů]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
# Braniš,M., Pivnička, K., Benešová, L., Pušová, R., Tonika, J., Hovorka, J. (2004): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti životního prostředí a ekologie. Koarolinum, Praha.<br />
# Kotoulová, Z. (2008): Sběr a svoz komunálních odpadů v podmínkách ČR. Odpadové fórum 8/2008, pp. 12 -15.<br />
# MŽP ČR (2005): Komunální odpady. Planeta 11/2005, p.40. <br />
# MŽP ČR (2001): Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. MŽP ČR, Praha. <br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina C]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Star%C3%A1_ekologick%C3%A1_z%C3%A1t%C4%9B%C5%BE&diff=7933Stará ekologická zátěž2009-02-06T10:56:03Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:pozdatky.jpg|right|frame| Stará ekologická zátěž - skládka v Pozďátkách u Třebíče]]<br />
<br />
<br />
== Definice==<br />
Pod pojmem staré [[wikipedia:cs: Ekologická zátěž|ekologické zátěže]] (SEZ) jsou zahrnuta [[kontaminovaná]] místa ([[wikipedia:cs: Podzemní voda|podzemní vody]], [[wikipedia:cs: Zemina|zeminy]], [[wikipedia:cs: Skládka|skládky]], stavební konstrukce), kde byl závadný stav způsoben státními podniky v období před [[wikipedia:cs:Privatizace|privatizací]]. Tyto podniky používaly technologie a chemické látky, které byly ve většině případů povoleny, ale které byly nešetrné k životnímu prostředí. ČR přijala odpovědnost za tyto znečištěné lokality a bylo rozhodnuto, že bude na jejich vyčištění použíta část prostředků z výnosu privatizace.<ref name="Česká inspekce životního prostředí">http://www.cizp.cz - Česká inspekce životního prostředí </ref><br />
<br />
<br />
== Odstraňování zátěží ==<br />
Hlavní odpovědnost za [[wikipedia:cs:Sanace|sanaci]] ekologických zátěží nese Fond národního majetku (FNM) ČR spolu s Ministerstvem životního prostředí. Rozhodnutí České inspekce životního prostředí (ČIŽP) o nápravných opatřeních je nutnou podmínkou pro úhradu nákladů na odstranění SEZ z prostředků FNM. Celý proces se vyvíjel v letech 1993 - 2005, probíhá v řadě návazných kroků, ty zásadní jsou.<ref name="Česká inspekce životního prostředí"/>:<br />
<br />
# Usnesení vlády, včetně výše finanční garance a souhlas s uzavřením tzv. ekologické smlouvy mezi [[nabyvatelem]] privatizovaného majetku a FNM ČR <br />
# Zpracování analýzy rizik, příp. studie proveditelnosti z prostředků FNM <br />
# Rozhodnutí o nápravných opatřeních, ČIŽP je vydává formou správních rozhodnutí <br />
# Výběrové řízení na dodavatele sanačních prací a smlouva o jejich dodávce (provádí FNM), Realizační projekty <br />
# Sanace, [[monitoring]], kontrola FNM ČR (s využitím odborné supervize), MŽP, nabyvatel, ČIŽP <br />
# Závěrečná zpráva o dosažených výsledcích, případně aktualizovaná analýza rizik <br />
# Závěrečný protokol ČIŽP o splnění uložených opatření.<br />
<br />
<br />
Sanace starých ekologických zátěží je hrazena z prostředků FNM. V roce 2003 se odhadovalo, že hlavní vlna sanačních prací by měla vrcholit kolem roku 2010. Celkové náklady jsou zatím jen odhadovány. Jako strop pro jejich maximální výši je však stanovena částka 144 miliard korun.<ref>Stingl, T.: Fond národního majetku převádí sanaci starých zátěží na Ministerstvo životního prostředí. Environmentální aspekty podnikání. [online]. Dostupné z www: <http://www.cemc.cz/aspekty/vyber_z_clanku/Env_dopady/zateze/dokumenty/1.pdf>.</ref> Řada ekologických zátěží zůstává neřešena především tam, kde náklady na sanaci přesahují cenu vlastních [[wikipedia:cs:Nemovitost|nemovitostí]], nebo nejsou vyjasněna.<br />
<br />
<br />
<br />
== Současný stav v ČR ==<br />
<br />
V České republice je v současné době známo více jak 8900 lokalit se starou ekologickou zátěží, na více než 4000 lokalitách již proběhly ověřovací a průzkumné práce. Zhruba tisíc lokalit je podrobně prozkoumáno, na 746 již probíhají sanační práce a na 166 lokalitách byla sanace ukončena. Ministerstvo životního prostředí již od roku 1996 provozuje a aktualizuje databázi pro evidenci starých ekologických zátěží (SESEZ), která nyní obsahuje více jak 3 500 zátěží.<ref>http://www.env.cz - Ministerstvo životního prostředí</ref><br />
<br />
Systém evidence starých ekologických zátěží (SESEZ) je založen na projektech Ministerstva životního prostředí č. PPŽP/550/3/96, PPŽP/550/3/97, VaV/530/2/98 a VaV/730/1/01. Výsledným produktem je program, který ovládá databázi údajů o zátěži v ŽP a propojuje prostředí databáze s mapovým prostředím (GIS). Od roku 2000 je tato databáze součástí Hydroekologického informačního systému Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M. (HEIS VÚV).<ref>http://www.vuv.cz - Výzkumný ústav vodohospodářský</ref><br />
<br />
<br />
[[Soubor:SEZ.png|Staré ekologické zátěže v ČR]] [[Soubor:cenia_arccr_nad_pollux_cenia_cz30870-12622818084103.png]] [[Soubor:sezp.png]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Literatura ==<br />
<br />
*Staré ekologické závazky a zmírňování jejich následků, Praha, Fond národního majetku ČR, 1996.<br />
*Metodické pokyny pro posuzování ekologické zátěže. Kriteria znečištění zemin a podzemní vody. Postup a zapracování analýzy rizika. Příloha zpravodaje MŽP ČR, 1996, č.8.<br />
*Staré ekologické zátěže. Konference Životního prostředí ČR - stav a perspektiva. Planeta, 2005, č.10, ISSN 1801-6898<br />
*Kompendium sanačních technologií. Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o., 2006, ISBN 80-86832-15-5 .<br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Ministerstvo životního prostředí ČR]]<br />
*[[Odpady]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* [http://www.mzp.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPJGFRAH1P9 MŽP - Priority v procesu odstraňování starých ekologických zátěží]<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sanace Sanace] z české Wikipedie<br />
* [http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=212 Zkušenosti České republiky s odstraňováním starých ekologických zátěží]<br />
* [http://heis.vuv.cz HEIS VÚV]<br />
* [http://geoportal.cenia.cz Portál veřejné správy]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Littering&diff=7932Littering2009-02-06T10:20:36Z<p>PachmanovaL: úprava textu</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Littering1.JPG|right|silvestrovské oslavy]]<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== '''Úvod''' ==<br />
Existují dvě definice, první vytvořená Institutem pro technologii a trvalé řízení produktů Ekonomické univerzity ve Vídni pro studii o litteringu vypracovanou v roce 2003: Littering je všeobecné označení pro nedbalé odhazování odpadků na veřejném prostranství a ve volné [http://cs.wikipedia.org/wiki/Příroda přírodě].<br />
<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> <br />
A druhá, vytvořená Univerzitou v Basileji v programu „Člověk, společnost a životní prostředí“: Bezohledné odhazování odpadků v místě jejich vzniku, bez použití k tomu určených nádob na odpadky či košů na papír.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
== '''Littering''' ==<br />
Littering se postupně zabydluje už i v terminologii českých úředníků v orgánech [http://cs.wikipedia.org/wiki/Životní_prostředí životního prostředí]. O litteringu hovoříme v souvislosti uličních smetků, které znamenají estetický problém na veřejných plochách a turistických místech ve městech i mimo ně.<br />
Littering patří mezi společenské problémy již od pradávna. Je způsobován nevhodným chováním obyvatelstva. I když volně odhozený odpad představuje zanedbatelnou část produkce uličních smetků, je jeho likvidace nákladná. Množství volně odhozených [http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad odpadů] lze omezit například osvětou občanů nebo pokutováním obyvatelstva za pohazování odpadků na veřejných místech.<ref name="Sýkora">SÝKORA, Marek: Zálohování nápojových obalů: Zavedení záloh je nesystémové a ochraně životního prostředí nepřispěje [cit. 2008-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.ekolist.cz/nazor.shtml?sh_itm=78032408a412d26b9678b91451938a91></ref><br />
<br />
<br />
==== '''Basilejská studie''' ====<br />
Studium Univerzity v Basileji vypracovaná v rámci programu „Člověk, společnost a životní prostředí“. Cílem průzkumu bylo ukázat na vlastnosti litteringu v monitorovaných oblastech a vyhodnotit je. Na zkoumaných místech bylo na zemi pohozeno průměrně 30% odpadků. Do připravených odpadkových košů bylo řádně odhozeno 70% předmětů. Na většině stanovišť představoval odpad z rychlého občerstvení s 51,5% z celkového množství odpadů dominující frakci, přičemž litteringová frakce „Take-away“ vykazovala v centrech měst vždy vyšší počty kusů než frakce „nápojové obaly“. Druhou největší litteringovou frakci představovala v průměru frakce „noviny a reklamní materiál“, v průměru činila téměř 24% celkového množství pohozeného odpadu a další důkežitou frakci představovaly obaly od cigaret. Na všech stanovištích zkoumaných ve Švýcarsku byly v podstatě pohazovány stejné odpadní produkty. Ke znečištění veřejného prostranství došlo i přesto, že zpravidla bylo k dispozici dostatek možností jak odpad zdarma zlikvidovat. Littering není primárně problémem stávající disponibility odpadkových košů. Muselo by se však zkoumat, jaké dopady má umístění, počet a design odpadkových košů.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
==== '''Vídeňská studie''' ====<br />
Z příkazu magistrátního oddělení MA 48 města Vídně a společnosti ARA AG provedeno v létě roku 2003 porovnání litteringové situace ve vybraných evropských velkoměstech. Studie byla provedena ve městech Vídeň, Brusel, Frankfurt, Praha a Barcelona. Skladba pohozeného odpadu se v jednotlivých městech značně lišila. Zatímco například v Barceloně nebyl nalezen téměř žádný skleněný odpad (např. skleněné střepy), představoval tento odpad v Praze významný podíl. V materiálových skupinách „cigarety“, „sklo“ a „biogenní materiál“ byly rozdíly mezi jednotlivými městy signifikantní.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> Průměrná skladba pohozeného odpadu ze všech stanovišť:<br />
<br />-cigarety 58,3%<br />
<br />-umělé hmoty 11,6%<br />
<br />-biogenní materiál 9,8% <br />
<br />-papír, karton 8,8% <br />
<br />-sklo 7,3% <br />
<br />-kovy 3,9% <br />
<br />-různé 0,5%<br />
<br />Ve všech městech a monitorovaných oblastech byly nedopalky cigaret zdaleka nejčastěji odhozeným odpadem. Vzhledem k jejich malé velikosti a relativně rychlé [[biologická rozložitelnost|biologické rozložitelnosti]] je povědomí obyvatelstva o tomto problému zřejmě obzvlášť málo vyhraněné. Ve vztahu k velikosti jednotlivých kusů pohozeného odpadu vyšlo najevo, že littering je v první řadě problémem malých předmětů: 97,1% spočítaných kusů bylo menších než 15 cm (co do délky, šířky a výšky).<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
== '''Závěr''' ==<br />
Nejvýraznějším výsledkem porovnání dat byla shoda podílu odpadu z rychlého občerstvení z celkového množství pohozeného odpadu zaznamenaného podle basilejských kritérií. Tento druh odpadu přispěl v průměru 50% k pohozenému odpadu, přičemž odpadky z produktů typu Take-away představovaly hlavní podíl. Vysoký podíl odpadu z rychlého občerstvení byl na všech stanovištích relativně konstantní. Z tohoto důvodu je nutno jej obecně považovat za dominantní faktor problému litteringu a je nutno předpokládat, že problém litteringu se bude s narůstající nabídkou rychlého občerstvení ještě dále přiostřovat.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<ref name="Ladomerský">LADOMERSKÝ, Juraj; VEVERKA, Miloš: Analýzy voľne pohodených odpadov v prostredí Slovenskej Republiky. Dostupné z WWW: <http://www.cepta.sk/documents/Zalohovanie/Analyza%20litteringu%20v%20SR%202005-vysledna%20sprava.pdf></ref><br />
<br />
[[Soubor:Littering2.JPG|littering v praxi]]<br />
<br />
Opatření vedoucí ke snížení odpadu na ulicích mohou být instrukce vedoucí k uvědomělosti občanů a jejich informovanosti, motivace k neodhazování odpadků na zem nebo represivní opatření. Jako základnu pro ekologické a sociálně únosné chování na veřejném prostranství musí být pomocí vhodných prostředků (informační kampaně, akce ve školách, reklama atd.) vytvořeno vědomí odpovědnosti a pocit uvědomělosti. U zbývajícího deficitního jednání osob dopouštějících se pohazování odpadu pak může být postupováno formou represivních opatření, zejména pokutováním a internalizováním externích nákladů (odstranění odpadu).<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> Od 1. 7. 2008 platí v Praze nová vyhláška o čistotě.<ref name="23/2008">Obecně závazná vyhláška č.8/2008 o udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích (vyhláška o čistotě) ze dne 29.5.2008 [online]. [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: http://magistrat.praha-mesto.cz/aplikace/vyhlasky/detail.asp?id=697</ref>, která zakazuje v ulicích odhazovat odpadky včetně nedopalků cigaret a žvýkaček. Pokuta pro nepořádného občana může dosáhnout až 30 tisíc korun.<ref name="OLBRICH">OLBRICH, Michal: Čistota zlepšuje městům pověst [cit. 2008-10-01]. Dostupné z WWW: <http://moderniobec.ihned.cz/c4-10004970-28529290-C00000_d-cistota-zlepsuje-mestum-povest></ref> Nad pořádkem v Praze bdí městská policie.<br />
<br />
== '''Zdroje''' ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== '''Odkazy''' ==<br />
<br />
<br />
=== '''Související odkazy''' ===<br />
*[[Odpadové hospodářství]]<br />
*[[Komunální odpad]]<br />
*[[Recyklace odpadů]]<br />
*[[Skládka odpadů]]<br />
*[[Třídění odpadů]]<br />
<br />
=== '''Externí odkazy''' ===<br />
*[http://www.environment.nsw.gov.au/warr/litterlawdetail.html Litter laws]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad Odpad na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Recyklace Recyklace na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Třídění_odpadu Třídění odpadu na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Skládka Skládka na české Wikipedii]<br />
*[http://www.mvcr.cz/sbirka/2005/sb033-05.pdf Zákon o odpadech (Zákon č. 106/2005 Sb.)]<br />
<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Odpadové hospodářství]]<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ko%C5%99enov%C3%A1_%C4%8Dist%C3%ADrna_odpadn%C3%ADch_vod&diff=7931Kořenová čistírna odpadních vod2009-02-06T08:44:26Z<p>PachmanovaL: doplnění ISBN a ISSN kódů</p>
<hr />
<div>[[Soubor:kcov-koberov.jpg|frame|right|Kořenová čistírna v Koberovech]]<br />
<br />
== '''Definice''' ==<br />
Kořenová čistírna odpadních vod (KČOV) patří mezi přírodní čístírny, které využívají přirozené biochemické procesy, probíhající ve vodním a mokřadním prostředí, k odstraňování znečišťujících látek z vody. Jedná se tedy o umělý [[wikipedia:cs: Mokřad |mokřad]], což je komplex [[zvodnělého]] nebo mělce zaplaveného zemního lože, [[wikipedia:cs: Vegetace| vegetace]], živočichů a vody, který napodobuje přirozené mokřady. Kořenové čistírny tedy využívají [[samočistící]] pochody, které probíhají v [[porézním]] půdním prostředí za spoluúčasti [[wikipedia:cs: Rostliny |rostlin]].<ref>Sommer, L.: Malé čistírny odpadních vod. MZe ČR, Praha, 1993, 186 str., ISBN 80-7084-059-5</ref><br />
<br />
<br />
=='''Základní charakteristika'''==<br />
Základní charakteristikou umělých mokřadů je použitá vegetace, půda a hydrologické poměry. Podle druhů rostlin, které jsou využity, lze umělé mokřady dělit na:<br />
<br />
* [[wikipedia:cs: Mokřad |mokřady]] s plovoucími rostlinami<br />
<br />
* mokřady se [[submerzními]] (ponořenými) rostlinami<br />
<br />
* mokřady s [[emerzními]] (vynořenými) rostlinami<br />
<br />
<br />
Mokřady s emerzními rostlinami můžeme dále rozdělit podle způsobu průtoku odpadní vody na:<br />
<br />
* mokřady s povrchovým tokem <br />
<br />
* mokřady s podpovrchovým vertikálním tokem <br />
<br />
* mokřady s podpovrchovým horizontálním tokem<br />
<br />
<br />
<br />
Jako '''kořenové čistírny''' odpadních vod jsou označovány systémy umělých mokřadů s podpovrchovým horizontálním tokem, jejichž základním principem čištění je horizontální průtok odpadní vody propustným substrátem, kde jsou vysázeny mokřadní rostliny. Samočisticí proces, ke kterému v kořenových čistírnách dochází, je založen na schopnosti [[wikipedia:cs: Bakterie|bakterií]] odstraňovat organické znečištění. Význam mokřadních rostlin, vysázených v kořenové čistírně, spočívá především v tom, že jejich kořeny provzdušňují [[wikipedia:cs: Substrát|substrát]] a poskytují tak prostředí pro rozvoj bakterií, odbourávajících organickou hmotu. Kořeny rostlin (zejména rákosu) rovněž vylučují látky, které odstraňují bakterie, indikující [[fekální znečistění]]. Touto metodou se odstraňují především rozpuštěné láty, nerozpuštěné látky a s menší účinností také dusíkaté a fosforečné znečištění. [[wikipedia:cs: Odpadní voda|Odpadní voda]] je přiváděna potrubím tak, aby rovnoměrně protékala [[kořenovým ložem]], kde dochází k odstraňování znečištění díky kombinaci biologických, chemických a fyzikálních procesů. Na konci kořenového lože je vyčištěná odpadní voda odváděna [[drénem]].<ref>Vymazal, J.: Čištění odpadních vod v kořenových čistírnách. Třeboň, 1995, 146 str.</ref> <br />
<br />
<br />
[[Soubor:KCOV.jpg|border| Kořenová čistírna odpadních vod]]<br />
<br />
=== Předčištění ===<br />
V kořenových čistírnách odpadních vod probíhá pouze biologické [[wikipedia:cs: Čištění odpadních vod|čištění]], proto je nutné provést mechanické předčištění. V případě nedokonalého předčištění se dostatečně neodstraní nerozpuštěné látky, které mohou následně ucpat vlastní [[filtrační lože]]. Pro malé zdroje znečištění (domácnost) lze použít [[wikipedia:cs: Septik|septik]] nebo [[wikipedia:cs: Sedimentační nádrž|sedimentační nádrž]] a pro větší zdroje (malá obec) je vhodné použít kombinaci [[wikipedia:cs: Česle|česlí]] a [[štěrbinové nádrže]].<br />
<br />
<br />
=== Filtrační lože ===<br />
<br />
Materiál použitý ve filtračním loži musí být dostatečně propustný, aby nedocházelo k ucpání. Nejčastěji se používá [[wikipedia:cs: Písek|písek]], [[wikipedia:cs: Štěrk|štěrk]] nebo drcené [[wikipedia:cs: Kamenivo|kamenivo]]. V rozvodných a sběrných zónách se využívá hrubé kamenivo, kvůli dobrému rozvodu odpadní vody.<br />
<br />
Hloubka kořenového lože je volena s ohledem na druh vysázené vegetace. V ČR najdeme nejčastěji 0,6-0,8 m hluboké filtrační lože. Filtrační lože bývá od podloží odděleno nepropustnou [[wikipedia:cs: Fólie|fólií]], aby nedošlo k průsakům. Používá se nejčastěji plastová fólie, která bývá z obou stran kryta [[wikipedia:cs: Geotextilie|geotextilií]].<br />
<br />
<br />
=== Vegetace ===<br />
<br />
V kořenových čistírnách odpadních vod se nejčastěji využívají mokřadní rostliny, které rychle rostou, vytváří velké množství [[wikipedia:cs: Biomasa|biomasy]] a jsou schopny maximálně využít dostupné [[wikipedia:cs: Živina|živiny]]. Mezi nejčastěji vysazované druhy patří:<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1kos Rákos obecný (Phragmites australis)]<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Typha_latifolia Orobinec širokolistý (Typha latifolia)] <br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Typha_angustifolia Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia)] <br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Zblochan Zblochan vodní (Glyceria maxima)]<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chrastice_(rod_rostlin) Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)]<br />
<br />
* [[Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris)]]<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Zevar_vzp%C5%99%C3%ADmen%C3%BD Zevar vzpřímený (Sparganium erectum)]<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADtinovit%C3%A9 Sítina rozkladitá (Juncus effusus)]<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kosatec_%C5%BElut%C3%BD Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)]<br />
<br />
<br />
Mokřadní rostliny plní v kořenových čistírnách řadu významných funkcí např. zajišťují dostatečné množství [[wikipedia:cs: Kyslík|kyslíku]] tak, aby mezi [[wikipedia:cs: Kořen|kořeny]] docházelo k [[wikipedia:cs: Aerobní|aerobnímu]] odstraňování organických látek, poskytují dobrý podklad pro růst bakterií a mají i velkou estetickou hodnotu.<br />
<br />
<br />
== '''Použití''' ==<br />
Kořenové čistírny odpadních vod se uplatňují zejména při čištění [[splaškových]] odpadních vod z jednotlivých domů, skupin domů či menších obcí do 500 až 1000 obyvatel. Doporučená plocha filtračních polí na 1 obyvatele činí 4 až 5 m<sup>2</sup>. Dále se využívají především na čištění průsaků ze skládek pevného [[wikipedia:cs:Odpad|odpadu]], odpadních vod z výroby papíru a papíroven ,odpadních vod z jatek a výroby masa a také k odstraňování organického znečištění v zemědělství (živočišná výroba).<br />
<br />
<br />
== '''Současný stav v ČR''' == <br />
V ČR se KČOV projektují od roku 1989, dnes je jich v provozu asi 250..<ref> Šnajdr, M. : Kořenová čistírna odpadních vod. Ekologie a společnost 3/2008, str.22-23, ISSN 1210-4728</ref> Největší KČOV u nás jsou v Osové Bítýšce (pro 1000 obyvatel), v Čisté u Rakovníka (pro 800 obyvatel), v Obecnici u Příbrami (pro 800 obyvatel, předpoklad nárůstu až na 1200 obyvatel), ve Spáleném Poříčí (pro 700 a pro 800 obyvatel. Nejvíce KČOV je však navrženo jako domovní čistírny pro méně než 10 obyvatel.<ref>Vymazal, J.: Kořenové čistírny odpadních vod. ENKKI, Třeboň, 2004,14 str.</ref><br />
<br />
[[Soubor:rokvystavby.jpg]]<br />
<br />
<br />
== '''Výhody a nevýhody''' ==<br />
*'''Výhody''':<br />
**nenarušují ráz krajiny<br />
**jsou schopny čistit odpadní vody s nízkou koncentrací organických látek<br />
**jsou odolné vůči [[wikipedia:cs:Povodeň|povodním]]<br />
**lépe se vyrovnávají s kolísáním množství i jakosti vody<br />
**mají nižší náklady na údržbu<br />
<br />
<br />
*'''Nevýhody'''<br />
**mají velké nároky na plochu<br />
**musí mít mechanické předčištění<br />
**mají nižší účinnost při odstraňování živin (sloučeniny [[wikipedia:cs:Dusík|dusíku]] a [[wikipedia:cs:Fosfor|fosforu]]) z odpadních vod<br />
**čištění nelze tak snadno regulovat<br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
* [[Znečištění vody]]<br />
* [[Ochrana vod]]<br />
<br />
<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%ADrna_odpadn%C3%ADch_vod Čistírna odpadních vod]<br />
* [http://kcov.wz.cz/KCOV.php Kořenové čistírny odpadních vod] <br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ci%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_odpadn%C3%ADch_vod Čištění odpadních vod]<br />
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ci%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_vody Čištění vody]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Littering&diff=7930Littering2009-02-05T14:13:07Z<p>PachmanovaL: doplnění citací</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Littering1.JPG|right|silvestrovské oslavy]]<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== '''Úvod''' ==<br />
Existují dvě definice, první vytvořená Institutem pro technologii a trvalé řízení produktů Ekonomické univerzity ve Vídni pro studii o litteringu vypracovanou v roce 2003: Littering je všeobecné označení pro nedbalé odhazování odpadků na veřejném prostranství a ve volné [http://cs.wikipedia.org/wiki/Příroda přírodě].<br />
<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> <br />
A druhá, vytvořená Univerzitou v Basileji v programu „Člověk, společnost a životní prostředí“: Bezohledné odhazování odpadků v místě jejich vzniku, bez použití k tomu určených nádob na odpadky či košů na papír.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
== '''Littering''' ==<br />
Littering se postupně zabydluje už i v terminologii českých úředníků v orgánech [http://cs.wikipedia.org/wiki/Životní_prostředí životního prostředí]. O litteringu hovoříme v souvislosti uličních smetků, které znamenají estetický problém na veřejných plochách a turistických místech ve městech i mimo ně.<br />
Littering patří mezi společenské problémy již od pradávna. Je způsobován nevhodným chováním obyvatelstva. I když volně odhozený odpad představuje zanedbatelnou část produkce uličních smetků, je jeho likvidace nákladná. Množství volně odhozených [http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad odpadů] lze omezit například osvětou občanů nebo pokutováním obyvatelstva za pohazování odpadků na veřejných místech.<ref name="Sýkora">SÝKORA, Marek: Zálohování nápojových obalů: Zavedení záloh je nesystémové a ochraně životního prostředí nepřispěje [cit. 2008-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.ekolist.cz/nazor.shtml?sh_itm=78032408a412d26b9678b91451938a91></ref><br />
<br />
<br />
==== '''Basilejská studie''' ====<br />
Studium Univerzity v Basileji vypracovaná v rámci programu „Člověk, společnost a životní prostředí“. Cílem průzkumu bylo ukázat na vlastnosti litteringu v monitorovaných oblastech a vyhodnotit je. Na zkoumaných místech bylo na zemi pohozeno průměrně 30% odpadků. Do připravených odpadkových košů bylo řádně odhozeno 70% předmětů. Na všech stanovištích zkoumaných ve Švýcarsku byly v podstatě pohazovány stejné odpadní produkty. Ke znečištění veřejného prostranství došlo i přesto, že zpravidla bylo k dispozici dostatek možností jak odpad zdarma zlikvidovat. Na většině stanovišť představoval odpad z rychlého občerstvení s 51,5% z celkového množství odpadů dominující frakci, přičemž litteringová frakce „Take-away“ vykazovala v centrech měst vždy vyšší počty kusů než frakce „nápojové obaly“. Druhou největší litteringovou frakci představovala v průměru frakce „noviny a reklamní materiál“, v průměru činila téměř 24% celkového množství pohozeného odpadu. Odpadní produkty ze stravování typu Take-away a nápojové obaly z rychlého občerstvení patří k nejčastěji odhazovaným předmětům, přičemž za zmínku stojí i noviny a reklamní materiály a obaly od cigaret. Littering není primárně problémem stávající disponibility odpadkových košů. Muselo by se však zkoumat, jaké dopady má umístění, počet a design odpadkových košů.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
==== '''Vídeňská studie''' ====<br />
Z příkazu magistrátního oddělení MA 48 města Vídně a společnosti ARA AG provedeno v létě roku 2003 porovnání litteringové situace ve vybraných evropských velkoměstech. Studie byla provedena ve městech Vídeň, Brusel, Frankfurt, Praha a Barcelona. Skladba pohozeného odpadu se v jednotlivých městech značně lišila. Zatímco například v Barceloně nebyl nalezen téměř žádný skleněný odpad (např. skleněné střepy), představoval tento odpad v Praze významný podíl. V materiálových skupinách „cigarety“, „sklo“ a „biogenní materiál“ byly rozdíly mezi jednotlivými městy signifikantní.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> Průměrná skladba pohozeného odpadu ze všech stanovišť:<br />
<br />-cigarety 58,3%<br />
<br />-umělé hmoty 11,6%<br />
<br />-biogenní materiál 9,8% <br />
<br />-papír, karton 8,8% <br />
<br />-sklo 7,3% <br />
<br />-kovy 3,9% <br />
<br />-různé 0,5%<br />
<br />Ve všech městech a monitorovaných oblastech byly nedopalky cigaret zdaleka nejčastěji odhozeným odpadem. Vzhledem k jejich malé velikosti a relativně rychlé [[biologická rozložitelnost|biologické rozložitelnosti]] je povědomí obyvatelstva o tomto problému zřejmě obzvlášť málo vyhraněné. Ve vztahu k velikosti jednotlivých kusů pohozeného odpadu vyšlo najevo, že littering je v první řadě problémem malých předmětů: 97,1% spočítaných kusů bylo menších než 15 cm (co do délky, šířky a výšky).<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<br />
== '''Závěr''' ==<br />
Nejvýraznějším výsledkem porovnání dat byla shoda podílu odpadu z rychlého občerstvení z celkového množství pohozeného odpadu zaznamenaného podle basilejských kritérií. Tento druh odpadu přispěl v průměru 50% k pohozenému odpadu, přičemž odpadky z produktů typu Take-away představovaly hlavní podíl. Vysoký podíl odpadu z rychlého občerstvení byl na všech stanovištích relativně konstantní. Z tohoto důvodu je nutno jej obecně považovat za dominantní faktor problému litteringu a je nutno předpokládat, že problém litteringu se bude s narůstající nabídkou rychlého občerstvení ještě dále přiostřovat.<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref><br />
<ref name="Ladomerský">LADOMERSKÝ, Juraj; VEVERKA, Miloš: Analýzy voľne pohodených odpadov v prostredí Slovenskej Republiky. Dostupné z WWW: <http://www.cepta.sk/documents/Zalohovanie/Analyza%20litteringu%20v%20SR%202005-vysledna%20sprava.pdf></ref><br />
<br />
[[Soubor:Littering2.JPG|littering v praxi]]<br />
<br />
Opatření vedoucí ke snížení odpadu na ulicích mohou být instrukce vedoucí k uvědomělosti občanů a jejich informovanosti, motivace k neodhazování odpadků na zem nebo represivní opatření. Jako základnu pro ekologické a sociálně únosné chování na veřejném prostranství musí být pomocí vhodných prostředků (informační kampaně, akce ve školách, reklama atd.) vytvořeno vědomí odpovědnosti a pocit uvědomělosti. U zbývajícího deficitního jednání osob dopouštějících se pohazování odpadu pak může být postupováno formou represivních opatření, zejména pokutováním a internalizováním externích nákladů (odstranění odpadu).<ref name="HEEB">HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf</ref> Od 1. 7. 2008 platí v Praze nová vyhláška o čistotě.<ref name="23/2008">Obecně závazná vyhláška č.8/2008 o udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích (vyhláška o čistotě) ze dne 29.5.2008 [online]. [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: http://magistrat.praha-mesto.cz/aplikace/vyhlasky/detail.asp?id=697</ref>, která zakazuje v ulicích odhazovat odpadky včetně nedopalků cigaret a žvýkaček. Pokuta pro nepořádného občana může dosáhnout až 30 tisíc korun.<ref name="OLBRICH">OLBRICH, Michal: Čistota zlepšuje městům pověst [cit. 2008-10-01]. Dostupné z WWW: <http://moderniobec.ihned.cz/c4-10004970-28529290-C00000_d-cistota-zlepsuje-mestum-povest></ref> Nad pořádkem v Praze bdí městská policie.<br />
<br />
== '''Zdroje''' ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== '''Odkazy''' ==<br />
<br />
<br />
=== '''Související odkazy''' ===<br />
*[[Odpadové hospodářství]]<br />
*[[Komunální odpad]]<br />
*[[Recyklace odpadů]]<br />
*[[Skládka odpadů]]<br />
*[[Třídění odpadů]]<br />
<br />
=== '''Externí odkazy''' ===<br />
*[http://www.environment.nsw.gov.au/warr/litterlawdetail.html Litter laws]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad Odpad na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Recyklace Recyklace na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Třídění_odpadu Třídění odpadu na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Skládka Skládka na české Wikipedii]<br />
*[http://www.mvcr.cz/sbirka/2005/sb033-05.pdf Zákon o odpadech (Zákon č. 106/2005 Sb.)]<br />
<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Odpadové hospodářství]]<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Bioplynov%C3%A1_stanice&diff=7929Bioplynová stanice2009-02-05T12:57:41Z<p>PachmanovaL: doplnění ISBN</p>
<hr />
<div>Bioplynová stanice je technologické zařízení využívající procesu [[wikipedia:cs:Anaerobní_digesce|anaerobní digesce]] ke zpracování [[wikipedia:cs:Biologicky rozložitelný odpad|bioodpadu]], případně jiného biologicky rozložitelného materiálu. Hlavním produktem anaerobní digesce je [[wikipedia:cs:Bioplyn|bioplyn]], který lze využít jako alternativní zdroj energie.<br />
<br />
[[Soubor:Bioplynova_stanice_Lipa.jpg|right|Bioplynová stanice Lípa]]<br />
<br />
== Anaerobní digesce ==<br />
Anaerobní digesce (anaerobní fermentace) je proces, při kterém [[wikipedia:cs:Mikroorganismus|mikroorganismy]] rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu. Může probíhat samovolně v přírodě nebo řízenou metodou v bioplynových stanicích.<br />
Celý proces probíhá ve čtyřech základních fázích:<br />
<br />
'''1. [[wikipedia:cs:Hydrolýza|hydrolýza]]''' - hydrolytické mikroorganismy štěpí makromolekulární organické látky na menší molekuly schopné transportu do buňky, kde <br />
:probíhají další fáze<br />
<br />
'''2. acidogeneze''' - produkty hydrolýzy jsou štěpeny na jednodušší látky (kyseliny, alkoholy, CO<sub>2</sub>, H<sub>2</sub>)<br />
<br />
'''3. acetogeneze''' - tvorba kyseliny octové, CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub><br />
<br />
'''4. [[wikipedia:cs:Methanogeneze|methanogeneze]]''' - vznik methanu ze směsi CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub> nebo z kyseliny octové; vedlejším produktem je CO<sub>2</sub><ref name="Straka">STRAKA, F. a kol.: ''Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových systémů''. Praha: GAS s.r.o., 2006, 706 s, ISBN 80-7328-090-6</ref><br />
<br />
<br />
== Provoz bioplynové stanice ==<br />
=== Substráty ===<br />
V bioplynové stanici lze zpracovávat kejdu, hnůj a jiné odpady z živočišné výroby, [[wikipedia:cs:Fytomasa|fytomasu]], odpady z rostlinné výroby, ze stravování, biologicky rozložitelný komunální odpad a čistírenské kaly. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí. Často se uplatňuje kofermentace<ref name=" Schulz">SCHULZ, H.; EDER, B.: ''Bioplyn v praxi – Teorie, projektování, stavba zařízení, příklady''. Ostrava: HEL, 2004. 166 s, ISBN 80-86167-21-6</ref>, tzn. zpracování různých materiálů v jednom zařízení. Vhodnou kombinací substrátů lze docílit složení, které bude mít příznivý vliv na průběh procesu a tím i na výsledné množství a kvalitu bioplynu.<br />
<br />
=== Technologie ===<br />
Zařízení pro anaerobní digesci organických odpadů může mít mnoho variant. Na začátku bioplynové linky je zpravidla přípravná nádrž, kde se skladuje surový materiál. Ten je podle potřeby přečerpáván do [[wikipedia:cs:Fermentor|fermentoru]], kde se odehrává vlastní proces anaerobní digesce a tvorby bioplynu. Bioplyn vznikající ve fermentoru je jímán do zásobníku a upravován pro další využití.<br />
<br />
=== Podmínky procesu ===<br />
Aby proces anaerobní digesce probíhal správně, je třeba zajistit vhodné životní podmínky pro činnost mikroorganismů. Těmi jsou:<br />
* striktně [[wikipedia:cs:Anaerobní|anaerobní prostředí]]<br />
* optimální [[wikipedia:cs:Kyselost|pH]]<br />
* stálá teplota <br />
* vhodné složení substrátu<ref name="Schulz"/><br />
<br />
<br />
== Produkty anaerobní digesce ==<br />
* '''Bioplyn'''<br />
:Bioplyn je tvořen převážně methanem a oxidem uhličitým. Obsah methanu se pohybuje mezi 50 a 75%.<ref>PASTOREK, Z.; KÁRA, J.; JEVIČ, P.: ''Biomasa – obnovitelný zdroj energie''. Praha: FCC PUBLIC s.r.o., 2004. 286 s, ISBN 80-86534-06-5</ref> Bioplyn se nejčastěji spaluje v kotlích a vyprodukované teplo se používá na vytápění budov nebo na ohřev vody. Další možností je kombinovaná výroba tepla a elektrické energie v [[Kogenerace|kogenerační jednotce]]. <br />
* '''[[wikipedia:cs:Digestát|Digestát]]'''<br />
:Tuhý zbytek po vyhnití se sníženým obsahem biologicky rozložitelných látek se nazývá digestát. Tento materiál, pokud vyhovuje všem parametrům stanoveným vyhláškou Ministerstva životního prostředí<ref name="382/2001>Česko. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382 ze dne 17. řijna 2001 o podmínkách použití upravených kalů v zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2001, částka 145, s. 8238-8436. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2001/sb145-01.pdf, ISSN 1211-1244 </ref>, lze využít jako [[wikipedia:cs:Hnojivo|hnojivo]], přídavek do [[wikipedia:cs:Kompost|kompostu]] nebo k úpravě povrchu terénu.<ref>VÁŇA, Jaroslav: Využití digestátů jako organického hnojiva. ''Biom.cz'' [online]. 2007-04-25 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/vyuziti-digestatu-jako-organickeho-hnojiva>. ISSN: 1801-2655.</ref><br />
<br />
* '''Fugát'''<br />
:Fugát, nebo-li procesní voda, je tekutý produkt vyhnívacího procesu a má charakter [[wikipedia:cs:Odpadní voda|vody odpadní]]. Je silně zakalený a obsahuje produkty anaerobního rozkladu organických látek. Zpravidla je odváděn do [[wikipedia:cs:Čistírna odpadních vod|čistírny odpadních vod]].<br />
<br />
<br />
== Bioplynové stanice v ČR a v zahraničí ==<br />
Na začátku roku 2008 bylo na našem území v provozu asi 23 bioplynových stanic <ref>BAČÍK, Ondřej: Bioplynové stanice: technologie celonárodního významu. ''Biom.cz'' [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioplyn/odborne-clanky/bioplynove-stanice-technologie-celonarodniho-vyznamu>. ISSN: 1801-2655.</ref>, z nichž převážná většina zpracovává bioodpady ze zemědělství. Nejdéle fungujícím zařízením na zpracování zemědělských odpadů v ČR je bioplynová stanice v Třeboni. V provozu je nepřetržitě od roku 1974 a zpracovává kejdu z velkovýkrmny prasat spolu s čistírenskými kaly.<ref>KAJAN, Miroslav: Bioplynová stanice Třeboň. ''Biom.cz'' [online]. 2004-06-07 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynova-stanice-trebon>. ISSN: 1801-2655..</ref> Další stanice jsou například v Kroměříži, Velkých Albrechticích, Mimoni, Kladrubech nebo Trhovém Štěpánově. České sdružení pro biomasu odhaduje reálný potenciál počtu bioplynových stanic v ČR na 400 zařízení do roku 2015.<ref>CZ Biom, : Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností. ''Biom.cz'' [online]. 2007-03-15 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/czp-bioplyn/odborne-clanky/bioplyn-muze-zasobovat-obnovitelnou-elektrinou-tisice-ceskych-domacnosti>. ISSN: 1801-2655.</ref><br />
<br />
Z evropských zemí má nejvíce zkušeností s bioplynovou technologií Německo, kde je v současné době v provozu přes 3500 fermentačních zařízení především komunálního charakteru. V Dánsku funguje systém tzv. centralizovaných bioplynových stanic. Ke každé stanici je odpad svážen z okolních oblastí a stanice jsou umisťovány tak, aby se jejich svozové zóny nepřekrývaly.<ref name="Straka"/> Ve Švédsku se bioplyn kromě vytápění a výroby elektrické energie využívá i pro pohon vozidel a nedávno zde byl také zprovozněn první vlak poháněný bioplynem na světě.<br />
<br />
<br />
==Desatero bioplynových stanic==<br />
Zájem o výstavbu bioplynových stanic na našem území v posledních letech stoupá. Kvalitně zpracovaný projekt a důsledné dodržování zásad udržitelného provozu mohou předejít mnohým problémům, které provoz bioplynové stanice často doprovázejí. České sdružení pro biomasu proto zpracovalo Desatero bioplynových stanic, které má poskytnout základní informace všem zájemcům o výstavbu zemědělských bioplynových stanic.<br />
Zkrácená verze desatera: <ref>BAČÍK, O.: Desatero bioplynových stanic. ''Biom – Odborný časopis a informační zpravodaj Českého sdružení pro biomasu''. 2007. č. 2, s. 2. Dostupné z WWW: http://biom.cz/biom/eBIOM-27-2007.pdf</ref><br />
<br />
1. Precizní příprava projektu<br />
<br />
2. Dostatek kvalitních vstupních surovin<br />
<br />
3. Výtěžnost bioplynu z jednotlivých materiálů<br />
<br />
4. Komunikace se samosprávou a veřejností<br />
<br />
5. Spolehlivá a ověřená technologie<br />
<br />
6. Optimalizace investičních nákladů<br />
<br />
7. Volba vhodné kogenerační jednotky<br />
<br />
8. Využití odpadního tepla<br />
<br />
9. Nakládání s digestátem – kvalitní hnojivo<br />
<br />
10. Další možnosti využití bioplynu<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Anaerobic_digestion Anaerobic digestion] na anglické Wikipedii<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Biogas Biogas] na anglické Wikipedii<br />
<br />
[http://www.biom.cz CZ Biom] České sdružení pro biomasu <br />
<br />
[http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/Desatero.pdf Desatero bioplynových stanic] na stránkách MZe<br />
<br />
[http://www.i-ekis.cz/? i-EKIS] Internetové energetické konzultační a informační středisko ČEA <br />
<br />
[http://www.biogas.org Německá asociace bioplynu] v němčině<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Bioplynov%C3%A1_stanice&diff=7928Bioplynová stanice2009-02-05T12:15:55Z<p>PachmanovaL: úprava textu, doplnění zdrojů</p>
<hr />
<div>Bioplynová stanice je technologické zařízení využívající procesu [[wikipedia:cs:Anaerobní_digesce|anaerobní digesce]] ke zpracování [[wikipedia:cs:Biologicky rozložitelný odpad|bioodpadu]], případně jiného biologicky rozložitelného materiálu. Hlavním produktem anaerobní digesce je [[wikipedia:cs:Bioplyn|bioplyn]], který lze využít jako alternativní zdroj energie.<br />
<br />
[[Soubor:Bioplynova_stanice_Lipa.jpg|right|Bioplynová stanice Lípa]]<br />
<br />
== Anaerobní digesce ==<br />
Anaerobní digesce (anaerobní fermentace) je proces, při kterém [[wikipedia:cs:Mikroorganismus|mikroorganismy]] rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu. Může probíhat samovolně v přírodě nebo řízenou metodou v bioplynových stanicích.<br />
Celý proces probíhá ve čtyřech základních fázích:<br />
<br />
'''1. [[wikipedia:cs:Hydrolýza|hydrolýza]]''' - hydrolytické mikroorganismy štěpí makromolekulární organické látky na menší molekuly schopné transportu do buňky, kde <br />
:probíhají další fáze<br />
<br />
'''2. acidogeneze''' - produkty hydrolýzy jsou štěpeny na jednodušší látky (kyseliny, alkoholy, CO<sub>2</sub>, H<sub>2</sub>)<br />
<br />
'''3. acetogeneze''' - tvorba kyseliny octové, CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub><br />
<br />
'''4. [[wikipedia:cs:Methanogeneze|methanogeneze]]''' - vznik methanu ze směsi CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub> nebo z kyseliny octové; vedlejším produktem je CO<sub>2</sub><ref name="Straka">STRAKA, F. a kol.: ''Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových systémů''. Praha: GAS s.r.o., 2006, 706 s.</ref><br />
<br />
<br />
== Provoz bioplynové stanice ==<br />
=== Substráty ===<br />
V bioplynové stanici lze zpracovávat kejdu, hnůj a jiné odpady z živočišné výroby, [[wikipedia:cs:Fytomasa|fytomasu]], odpady z rostlinné výroby, ze stravování, biologicky rozložitelný komunální odpad a čistírenské kaly. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí. Často se uplatňuje kofermentace<ref name=" Schulz">SCHULZ, H.; EDER, B.: ''Bioplyn v praxi – Teorie, projektování, stavba zařízení, příklady''. Ostrava: HEL, 2004. 166 s.</ref>, tzn. zpracování různých materiálů v jednom zařízení. Vhodnou kombinací substrátů lze docílit složení, které bude mít příznivý vliv na průběh procesu a tím i na výsledné množství a kvalitu bioplynu.<br />
<br />
=== Technologie ===<br />
Zařízení pro anaerobní digesci organických odpadů může mít mnoho variant. Na začátku bioplynové linky je zpravidla přípravná nádrž, kde se skladuje surový materiál. Ten je podle potřeby přečerpáván do [[wikipedia:cs:Fermentor|fermentoru]], kde se odehrává vlastní proces anaerobní digesce a tvorby bioplynu. Bioplyn vznikající ve fermentoru je jímán do zásobníku a upravován pro další využití.<br />
<br />
=== Podmínky procesu ===<br />
Aby proces anaerobní digesce probíhal správně, je třeba zajistit vhodné životní podmínky pro činnost mikroorganismů. Těmi jsou:<br />
* striktně [[wikipedia:cs:Anaerobní|anaerobní prostředí]]<br />
* optimální [[wikipedia:cs:Kyselost|pH]]<br />
* stálá teplota <br />
* vhodné složení substrátu<ref name="Schulz"/><br />
<br />
<br />
== Produkty anaerobní digesce ==<br />
* '''Bioplyn'''<br />
:Bioplyn je tvořen převážně methanem a oxidem uhličitým. Obsah methanu se pohybuje mezi 50 a 75%.<ref>PASTOREK, Z.; KÁRA, J.; JEVIČ, P.: ''Biomasa – obnovitelný zdroj energie''. Praha: FCC PUBLIC s.r.o., 2004. 286 s.</ref> Bioplyn se nejčastěji spaluje v kotlích a vyprodukované teplo se používá na vytápění budov nebo na ohřev vody. Další možností je kombinovaná výroba tepla a elektrické energie v [[Kogenerace|kogenerační jednotce]]. <br />
* '''[[wikipedia:cs:Digestát|Digestát]]'''<br />
:Tuhý zbytek po vyhnití se sníženým obsahem biologicky rozložitelných látek se nazývá digestát. Tento materiál, pokud vyhovuje všem parametrům stanoveným vyhláškou Ministerstva životního prostředí<ref name="382/2001>Česko. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382 ze dne 17. řijna 2001 o podmínkách použití upravených kalů v zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2001, částka 145, s. 8238-8436. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2001/sb145-01.pdf, ISSN 1211-1244 </ref>, lze využít jako [[wikipedia:cs:Hnojivo|hnojivo]], přídavek do [[wikipedia:cs:Kompost|kompostu]] nebo k úpravě povrchu terénu.<ref>VÁŇA, Jaroslav: Využití digestátů jako organického hnojiva. ''Biom.cz'' [online]. 2007-04-25 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/vyuziti-digestatu-jako-organickeho-hnojiva>. ISSN: 1801-2655.</ref><br />
<br />
* '''Fugát'''<br />
:Fugát, nebo-li procesní voda, je tekutý produkt vyhnívacího procesu a má charakter [[wikipedia:cs:Odpadní voda|vody odpadní]]. Je silně zakalený a obsahuje produkty anaerobního rozkladu organických látek. Zpravidla je odváděn do [[wikipedia:cs:Čistírna odpadních vod|čistírny odpadních vod]].<br />
<br />
<br />
== Bioplynové stanice v ČR a v zahraničí ==<br />
Na začátku roku 2008 bylo na našem území v provozu asi 23 bioplynových stanic <ref>BAČÍK, Ondřej: Bioplynové stanice: technologie celonárodního významu. ''Biom.cz'' [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioplyn/odborne-clanky/bioplynove-stanice-technologie-celonarodniho-vyznamu>. ISSN: 1801-2655.</ref>, z nichž převážná většina zpracovává bioodpady ze zemědělství. Nejdéle fungujícím zařízením na zpracování zemědělských odpadů v ČR je bioplynová stanice v Třeboni. V provozu je nepřetržitě od roku 1974 a zpracovává kejdu z velkovýkrmny prasat spolu s čistírenskými kaly.<ref>KAJAN, Miroslav: Bioplynová stanice Třeboň. ''Biom.cz'' [online]. 2004-06-07 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynova-stanice-trebon>. ISSN: 1801-2655..</ref> Další stanice jsou například v Kroměříži, Velkých Albrechticích, Mimoni, Kladrubech nebo Trhovém Štěpánově. České sdružení pro biomasu odhaduje reálný potenciál počtu bioplynových stanic v ČR na 400 zařízení do roku 2015.<ref>CZ Biom, : Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností. ''Biom.cz'' [online]. 2007-03-15 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/czp-bioplyn/odborne-clanky/bioplyn-muze-zasobovat-obnovitelnou-elektrinou-tisice-ceskych-domacnosti>. ISSN: 1801-2655.</ref><br />
<br />
Z evropských zemí má nejvíce zkušeností s bioplynovou technologií Německo, kde je v současné době v provozu přes 3500 fermentačních zařízení především komunálního charakteru. V Dánsku funguje systém tzv. centralizovaných bioplynových stanic. Ke každé stanici je odpad svážen z okolních oblastí a stanice jsou umisťovány tak, aby se jejich svozové zóny nepřekrývaly.<ref name="Straka"/> Ve Švédsku se bioplyn kromě vytápění a výroby elektrické energie využívá i pro pohon vozidel a nedávno zde byl také zprovozněn první vlak poháněný bioplynem na světě.<br />
<br />
<br />
==Desatero bioplynových stanic==<br />
Zájem o výstavbu bioplynových stanic na našem území v posledních letech stoupá. Kvalitně zpracovaný projekt a důsledné dodržování zásad udržitelného provozu mohou předejít mnohým problémům, které provoz bioplynové stanice často doprovázejí. České sdružení pro biomasu proto zpracovalo Desatero bioplynových stanic, které má poskytnout základní informace všem zájemcům o výstavbu zemědělských bioplynových stanic.<br />
Zkrácená verze desatera: <ref>BAČÍK, O.: Desatero bioplynových stanic. ''Biom – Odborný časopis a informační zpravodaj Českého sdružení pro biomasu''. 2007. č. 2, s. 2. Dostupné z WWW: http://biom.cz/biom/eBIOM-27-2007.pdf</ref><br />
<br />
1. Precizní příprava projektu<br />
<br />
2. Dostatek kvalitních vstupních surovin<br />
<br />
3. Výtěžnost bioplynu z jednotlivých materiálů<br />
<br />
4. Komunikace se samosprávou a veřejností<br />
<br />
5. Spolehlivá a ověřená technologie<br />
<br />
6. Optimalizace investičních nákladů<br />
<br />
7. Volba vhodné kogenerační jednotky<br />
<br />
8. Využití odpadního tepla<br />
<br />
9. Nakládání s digestátem – kvalitní hnojivo<br />
<br />
10. Další možnosti využití bioplynu<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Anaerobic_digestion Anaerobic digestion] na anglické Wikipedii<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Biogas Biogas] na anglické Wikipedii<br />
<br />
[http://www.biom.cz CZ Biom] České sdružení pro biomasu <br />
<br />
[http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/Desatero.pdf Desatero bioplynových stanic] na stránkách MZe<br />
<br />
[http://www.i-ekis.cz/? i-EKIS] Internetové energetické konzultační a informační středisko ČEA <br />
<br />
[http://www.biogas.org Německá asociace bioplynu] v němčině<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina B]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=%C4%8Cerven%C3%A9_knihy&diff=7927Červené knihy2009-02-05T09:47:20Z<p>PachmanovaL: doplnění citací</p>
<hr />
<div>== Červená kniha ==<br />
Červené knihy( IUCN Red data book) vznikají na základě [http://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_seznam Čevených seznamů], z důvodů potřeby zdokumentování a zpřehlednění ztrát světové, národní i místní biodiversity na úrovni druhů. Jsou to populárně vědecká vydání soupisů ohrožených druhů rostlin a živočichů, rozdělené do kategorií podle stupně ohrožení dle klasifikace [http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupeň_ohrožení IUCN]. Červené knihy jsou v podstatě obsáhlé seznamy všech známých ohrožených nebo vzácných druhů.<br />
Jsou důležitým nástrojem pro ochranářské práce vlád, vládních úřadů i ochranářských spolků. Staly se nejsrozumitelnějším a nejpřístupnějším vědeckým zdrojem i pro veřejnost, hodnotným pro ochranu rostlin a zvířat. Navíc jsou vhodné jako měřítko úspěšnosti různých ochrannářských aktivit a iniciativ.<br />
<br />
== Červené knihy České a Slovenské republiky ==<br />
Při výběru taxonů do Červených knih byl brán ohled na druhy z národních červených seznamů, situaci v okolních státech a celoevropský kontext. Při tvorbě těchto knih byl kladen důraz především na stupeň ohrožení druhů, než na jejich vzácnost či endemismus. Z důvodů, že Červené knihy byly vypracovány společně pro oba státy, odráží se v nich určitá nevyváženost mezi druhy, které jsou v jedné republice běžné a v druhé vzácné nebo mizející.<br />
<br />
U každého druhu je vždy uvedena kategorie ohrožení podle kategorizace IUCN a podle státních červených seznamů. Dále jsou přiloženy informace o rozšíření druhu, doplněné mapkou s vyznačenými existujícími a zaniklými lokalitami v základních polích středoevropské mapovací sítě o přibližné velikosti 10x10km. Dále je popsána ekologická a biologická charakteristika, význam druhu a příčiny ohrožení. Poslední odstavec se týká způsobu ochrany druhu a vysvětlení zařazení druhu do příslušné kategorie ohrožení.<br />
V knihách také byly zveřejněny tzv. černé seznamy vymizelých taxonů ČR a SR.<br />
Druhy obsažené v červených knihách nemusí být chráněny, zatímco druhy zaznamenané ve [http://www.ochranaprirody.cz/res/data/079/011246.pdf vyhlášce č. 395/1992 Sb.] ano.<ref name="Primack">Primack, R.B., Kindlman, P., Jersáková, J. 2001. Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha, ISBN 80-7189-552-0</ref><br />
V dnešní době máme 5 dílů těchto knih:<br />
*Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 1.díl. Ptáci.<ref name="Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 1.díl. Ptáci.">Sedláček, K. (ed.). 1988. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 1.díl. Ptáci. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, ISBN 80-209-0021-7</ref><br />
*Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2.díl. Kruhoústí, ryby, plazi, savci.<ref name="Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2.díl. Kruhoústí, ryby, plazi, savci.">Baruš, V. (ed.) 1989. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2.díl. Kruhoústí, ryby, plazi, savci. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, ISBN 80-209-0060-8</ref><br />
*Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR. 3.díl. Bezobratlí.<ref name="Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR. 3.díl. Bezobratlí.">Škapec, L.(ed.). 1992. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR. 3.díl. Bezobratlí Príroda, Bratislava, ISBN 80-07-00402-5</ref><br />
*Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlin a živočichov SR a ČR. 4.díl. Sinice a riasy, huby, lišejníky, machorasty.<ref name="Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlin a živočichov SR a ČR. 4.díl. Sinice a riasy, huby, lišejníky, machorasty.">Kotlaba, F. (ed.). 1995. Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlin a živočichov SR a ČR. 4.díl. Sinice a riasy, huby, lišejníky, machorasty. Príroda, Bratislava.</ref><br />
*Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. 5.díl. Vyšší rostliny.<ref name="Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. 5.díl. Vyšší rostliny.">Čeřovský, J. at al. 1999. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. 5.díl. Vyšší rostliny. Príroda, Bratislava, ISBN 80-07-01084-X</ref><br />
<br />
V roce 2005 byla vydána [http://www.usbe.cas.cz/cervenakniha/ Červená kniha biotopů České republiky] zabývající se hodnocení vzácnosti a ohroženosti biotopů České republiky, vycházející z aktuálních dat mapování biotopů Natura 2000. "Stala se tak nezbytným podkladem pro výkon státní správy v oblasti ochrany přírody pro ochranu vzácných biotopů a realizaci záchranných programů."(Kučera).<ref name="biotop> Kučera, T. [ed.] 2005: Červená kniha biotopů České republiky, dostupná z www: http://www.usbe.cas.cz/cervenakniha/</ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Zvláště chráněný druh]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://www.usbe.cas.cz/cervenakniha/ Červená kniha biotopů České republiky]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupeň_ohrožení Stupeň ohrožení na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_seznam Červený seznam na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Černý_seznam Černý seznam na české Wikipedii]<br />
*[http://www.ochranaprirody.cz/res/data/079/011246.pdf Vyhláška č. 395/1992 Sb]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/IUCN_Red_List Červené seznamy IUCN na anglické Wikipedii]<br />
*[http://www.redlist.org IUCN Redlist en]<br />
*[http://www.iucn.org/about/work/programmes/species/red_list/index.cfm Červené seznamy na stránkách IUCN en]<br />
*[http://www.iucnredlist.org/static/categories_criteria Kategorie a ctiteria hodnocení dle IUCN en]<br />
*[http://www.iucn.org/about/work/programmes/species/red_list/review/ The Review of the 2008 Red List of Threatened Species en]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Zelen%C3%BD_bod&diff=7926Zelený bod2009-02-05T07:42:11Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
[[Soubor:B.svg.png]]<br />
<br />
Značka ZELENÝ BOD je ochranná známka umisťovaná na obaly výroků 31 evropských zemí zapojených do systému zpětného odběru a využití obalového odpadu v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994<br />
o obalech a obalových odpadech.<ref>[http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31994L0062:CS:HTML Směrnice 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech]<br />
</ref><br />
<br />
Za obal takto označený byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující sběr, třídění a opakované použití, recyklaci či další formy využití obalových odpadů, tedy v ceně výrobku jsou již zahrnuty náklady spojené s obalovým odpadem. <br />
<br />
Pro užívání [[wikipedia:cs:ochranná známka|ochranné známky]] platí určitá pravidla, například nesmí být používána v jiném smyslu či doprovázena textem, který by ji dával do souvislosti s vlastností obalu, především ve vztahu k ochraně životního prostředí. Užití značky v jiném státě je možné pouze se souhlasem tamní autorizované organizace pro zajištění využití obalového odpadu. <br />
<br />
Majitelem ochranné známky ZELENÝ BOD je společnost Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH, která splnomocnila organizaci PRO EUROPE udělovat oprávnění k užívání ochranné známky třetím osobám.<ref>[http://de.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%BCner_Punkt Grüner Punkt na německé Wikipedii ]<br />
</ref><br />
<br />
Piktogram ZELENÉHO BODU není v některých případech zelený, nýbrž je jeho barva přizpůsobena barvě obalu za účelem ušetření nákladů spojených s barevným tiskem. <br />
<br />
<br />
== ZELENÝ BOD v České republice ==<br />
<br />
Označování obalů ochrannou známkou ZELENÝ BOD je v ČR dobrovolné. Použití ochranné známky ZELENÝ BOD na výrobcích distribuovaných v ČR je možné pouze se souhlasem autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a. s. Obdržení licence na ochrannou známku získala společnost 7. září 2000 od organizace PRO EUROPE a stala se tak jediným nositelem práv ochranné známky na území České republiky. <ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=96 ZELENÝ BOD na stránkách EKO-KOM, a. s.]<br />
</ref> <br />
<br />
Společnost EKO-KOM, a.s. zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití obalů z odpadů vyplývající ze zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. <ref>[http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=477/2001 Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech]</ref><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Společnost EKO-KOM, a.s. fyzicky nenakládá s obalovým odpadem, ale podílí se zejména na financování sběru, svozu, třídění a využití obalového odpadu. Funguje tedy jako prostředník mezi producenty a distributory obalového materiálu na straně jedné a obcemi a osobami oprávněnými nakládat s odpadem na straně druhé, tzv. systém EKO-KOM. <br />
<br />
Systém vychází z obdobných modelů, které jsou provozovány v evropských zemích, kde tyto systémy tvoří integrovanou součást nakládání s komunálním odpadem. Součástí systému EKO-KOM je provozování informační, poradenské, výzkumné a vzdělávací činnosti. <ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=68 EKO-KOM, a. s.]<br />
</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
''Poznámka'' <br />
<br />
''Plnění povinností vyplývajících ze zákona 477/2001 Sb., o obalech je možno třemi způsoby:'' <br />
''1) individuální plnění''<br />
''2) přenesení odpovědnosti plnění na svého odběratele''<br />
''3) sdruženého plnění přes autorizovanou obalovou společnost (EKO-KOM, a.s.) ''<br />
<br />
''Výjimka - osoba či firma, která vyprodukuje menší množství obalového odpadu než 300 kg/rok a zároveň její roční obrat nepřesáhne 4,5 mil. Kč, není ze zákona povinna zajišťovat zpětný odběr a využití obalových odpadů.'' <br />
<br />
''Poplatek za opakovaně použitelné obaly je nulový.''<br />
<br />
== ZELENÝ BOD v Evropě ==<br />
<br />
PRO EUROPE = Packaging recovery organization Europe je mateřská organizace členských národních systémů, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů v rámci Evropy. Všechny tyto systémy používají značku ZELENÝ BOD jako symbol financování využití odpadů z obalů. <br />
<br />
Slouží jako mezinárodní fórum pro výměnu zkušeností a nápadů zúčastněných partnerských národních organizací.<br />
<br />
Poskytuje práva k používání ochranné známky ZELENÝ BOD a udělení její autorizace je možné dle striktních pravidel pouze jedné organizaci v daném státě. <br />
<br />
Vyvíjí a kontroluje kriteria použití ochranné známky ZELENÝ BOD pro výrobce a distributory obalů a/nebo baleného zboží.<ref>[http://www.pro-e.org/PRO EUROPE s.p.r.l. (PACKAGING RECOVERY ORGANISATION EUROPE)]<br />
</ref><br />
<br />
== ZELENÝ BOD a spotřebitel==<br />
Jak je uvedeno výše, přítomnost zeleného bodu na obalovém materiálu přináší informaci o tom, že za obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující sběr, [[třídění odpadu]], opakované použití či recyklaci. Aby tato skutečnost nabyla významu, je nutné, aby spotřebitel zařadil obal do systému tříděného, recyklovatelného odpadu<ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=146 Zelený bod a informace pro spotřebitele na stránkách společnosti EKO-KOM, a.s.]</ref>. Obal, nesoucí takové označení, by tedy spotřebitel měl odložit do barevných kontejnerů pro tříděný odpad. Zelený bod bývá obvykle doprovázen dalším piktogramem, a to trojúhelníkem složeným ze tří šipek a písmeno-číselným kódem, který určí, do jaké kategorie tříděného odpadu obal spadá a do jakého kontejneru je třeba ho uložit. V ČR zatím existují čtyři druhy tříděného odpadu - sklo, papír, plasty a obaly tetra-pak. <br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Odpadové hospodářství]]<br />
*[[Komunální odpad]]<br />
*[[Recyklace odpadu]]<br />
*[[Třídění odpadu]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://www.ekokom.cz/ EKO-KOM, a. s.]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad Odpad na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Recyklace Recyklace na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADd%C4%9Bn%C3%AD_odpadu Třídění odpadu na české Wikipedii]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Zelen%C3%BD_bod&diff=7925Zelený bod2009-02-04T16:29:57Z<p>PachmanovaL: doplnění textu a zdrojů</p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
[[Soubor:B.svg.png]]<br />
<br />
Značka ZELENÝ BOD je ochranná známka umisťovaná na obaly výroků 31 evropských zemí zapojených do systému zpětného odběru a využití obalového odpadu v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994<br />
o obalech a obalových odpadech.<ref>[http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31994L0062:CS:HTML Směrnice 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech]<br />
</ref><br />
<br />
Za obal takto označený byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující sběr, třídění a opakované použití, recyklaci či další formy využití obalových odpadů, tedy v ceně výrobku jsou již zahrnuty náklady spojené s obalovým odpadem. <br />
<br />
Pro užívání ochranné známky platí určitá pravidla, například nesmí být používána v jiném smyslu či doprovázena textem, který by ji dával do souvislosti s vlastností obalu, především ve vztahu k ochraně životního prostředí. Užití značky v jiném státě je možné pouze se souhlasem tamní autorizované organizace pro zajištění využití obalového odpadu. <br />
<br />
Majitelem ochranné známky ZELENÝ BOD je společnost Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH, která splnomocnila organizaci PRO EUROPE udělovat oprávnění k užívání ochranné známky třetím osobám.<ref>[http://de.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%BCner_Punkt Grüner Punkt na německé Wikipedii ]<br />
</ref><br />
<br />
Piktogram ZELENÉHO BODU není v některých případech zelený, nýbrž je jeho barva přizpůsobena barvě obalu za účelem ušetření nákladů spojených s barevným tiskem. <br />
<br />
<br />
== ZELENÝ BOD v České republice ==<br />
<br />
Označování obalů ochrannou známkou ZELENÝ BOD je v ČR dobrovolné. Použití ochranné známky ZELENÝ BOD na výrobcích distribuovaných v ČR je možné pouze se souhlasem autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a. s. Obdržení licence na ochrannou známku získala společnost 7. září 2000 od organizace PRO EUROPE a stala se tak jediným nositelem práv ochranné známky na území České republiky. <ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=96 ZELENÝ BOD na stránkách EKO-KOM, a. s.]<br />
</ref> <br />
<br />
Společnost EKO-KOM, a.s. zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití obalů z odpadů vyplývající ze zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. <ref>[http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=477/2001 Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech]</ref><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Společnost EKO-KOM, a.s. fyzicky nenakládá s obalovým odpadem, ale podílí se zejména na financování sběru, svozu, třídění a využití obalového odpadu. Funguje tedy jako prostředník mezi producenty a distributory obalového materiálu na straně jedné a obcemi a osobami oprávněnými nakládat s odpadem na straně druhé, tzv. systém EKO-KOM. <br />
<br />
Systém vychází z obdobných modelů, které jsou provozovány v evropských zemích, kde tyto systémy tvoří integrovanou součást nakládání s komunálním odpadem. Součástí systému EKO-KOM je provozování informační, poradenské, výzkumné a vzdělávací činnosti. <ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=68 EKO-KOM, a. s.]<br />
</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
''Poznámka'' <br />
<br />
''Plnění povinností vyplývajících ze zákona 477/2001 Sb., o obalech je možno třemi způsoby:'' <br />
''1) individuální plnění''<br />
''2) přenesení odpovědnosti plnění na svého odběratele''<br />
''3) sdruženého plnění přes autorizovanou obalovou společnost (EKO-KOM, a.s.) ''<br />
<br />
''Výjimka - osoba či firma, která vyprodukuje menší množství obalového odpadu než 300 kg/rok a zároveň její roční obrat nepřesáhne 4,5 mil. Kč, není ze zákona povinna zajišťovat zpětný odběr a využití obalových odpadů.'' <br />
<br />
''Poplatek za opakovaně použitelné obaly je nulový.''<br />
<br />
== ZELENÝ BOD v Evropě ==<br />
<br />
PRO EUROPE = Packaging recovery organization Europe je mateřská organizace členských národních systémů, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů v rámci Evropy. Všechny tyto systémy používají značku ZELENÝ BOD jako symbol financování využití odpadů z obalů. <br />
<br />
Slouží jako mezinárodní fórum pro výměnu zkušeností a nápadů zúčastněných partnerských národních organizací.<br />
<br />
Poskytuje práva k používání ochranné známky ZELENÝ BOD a udělení její autorizace je možné dle striktních pravidel pouze jedné organizaci v daném státě. <br />
<br />
Vyvíjí a kontroluje kriteria použití ochranné známky ZELENÝ BOD pro výrobce a distributory obalů a/nebo baleného zboží.<ref>[http://www.pro-e.org/PRO EUROPE s.p.r.l. (PACKAGING RECOVERY ORGANISATION EUROPE)]<br />
</ref><br />
<br />
== ZELENÝ BOD a spotřebitel==<br />
Jak je uvedeno výše, přítomnost zeleného bodu na obalovém materiálu přináší informaci o tom, že za obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující sběr, [[třídění odpadu]], opakované použití či recyklaci. Aby tato skutečnost nabyla významu, je nutné, aby spotřebitel zařadil obal do systému tříděného, recyklovatelného odpadu<ref>[http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=146 Zelený bod a informace pro spotřebitele na stránkách společnosti EKO-KOM, a.s.]</ref>. Obal, nesoucí takové označení, by tedy spotřebitel měl odložit do barevných kontejnerů pro tříděný odpad. Zelený bod bývá obvykle doprovázen dalším piktogramem, a to trojúhelníkem složeným ze tří šipek a písmeno-číselným kódem, který určí, do jaké kategorie tříděného odpadu obal spadá a do jakého kontejneru je třeba ho uložit. V ČR zatím existují čtyři druhy tříděného odpadu - sklo, papír, plasty a obaly tetra-pak. <br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Odpadové hospodářství]]<br />
*[[Komunální odpad]]<br />
*[[Recyklace odpadu]]<br />
*[[Třídění odpadu]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://www.ekokom.cz/ EKO-KOM, a. s.]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad Odpad na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Recyklace Recyklace na české Wikipedii]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADd%C4%9Bn%C3%AD_odpadu Třídění odpadu na české Wikipedii]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Tatransk%C3%BD_n%C3%A1rodn%C3%AD_park&diff=7924Tatranský národní park2009-02-04T15:38:08Z<p>PachmanovaL: doplnění textu o kulturně-výchovný význam</p>
<hr />
<div>== Poloha ==<br />
[[Soubor:tanap.gif|left|logo]]Tatranský národní park, jeden z devíti [[wikipedia:cs:národní park|národních parků]] [[wikipedia:cs:Slovensko|Slovenské republiky]], se nachází v severní části Slovenska. Je '''nejstarším národním parkem Slovenska'''. Tvoří ho nejvyšší horská skupina v karpatském oblouku s nejvyšším vrcholem - [[wikipedia:cs:Gerlachovský štít|''Gerlachovským štítem'']] (2655 m.n.m.).<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref> Tatry se skládají ze dvou podcelků: [[wikipedia:cs:Východní Tatry|'''Východních''']] Tater a [[wikipedia:cs:Západní Tatry|'''Západních''']] Tater. Východní Tatry se dělí na ''Vysoké Tatry'' a ''Belianské Tatry''.<ref name="příroda">*http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html</ref> Území národního parku tvoří 73 800 ha, jeho ochranné pásmo - 30 703 ha. <ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref> <br />
<br />
Ochranářsky nejhodnotnější částí území je více než 55km dlouhý a 17km široký geomorfologický celek [[wikipedia:cs:Tatry|Tatry]], <ref name="příroda">*http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html</ref> nejvíce ceněna je síť [[maloplošná chráněná území|maloplošných chráněných území]], která tvoří cca 50 % z území parku.<ref name="maloplosky">*http://www.ioutdoor.cz/aktuality/novinky-odjinud/tatransky-narodni-park-slavi-60-vyroci</ref><br />
<br />
Tatranský národní park sousedí na severu s polským [[wikipedia:sk:Tatrzański Park Narodowy|'''Tatrzaňskim parkom narodowym''']], s kterým tvoří bilaterární přeshraniční území.<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref><br />
<br />
== Historie ==<br />
[[Soubor:tatry_plesa.jpg|thumb|right|Rysy]]Tatranský národní park byl '''vyhlášen''' zákonem SNR č. 11/1948 Zb. o "''Tatranskom národnom parku''" ze dne 18. prosince 1948 s účinností od 1. ledna 1949. Nařízením vlády SSR č. 12/1987 Zb. ze dne 6. února 1987 byly za součást TANAPU vyhlášeny Západní Tatry. 1. března 2003 nabylo účinnosti nařízení vlády SR č. 58/2003 ze dne 5. února 2003, kterým se vyhlašuje Tatranský národní park na základě kterého byli zpřesněné hranice národního parku a ochranného pásma.<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref><br />
<br />
Tatranský národní park je zároveň součástí soustavy [[Natura 2000]].<br />
<br />
Od 15. února 1993 je TANAP také Biosférická rezervace v rámci Programu UNESCO Človek a biosféra ([[MAB]]).<ref name="MAB">*http://www.sopsr.sk/tatry/priroda.html/</ref><br />
<br />
== Geologické poměry ==<br />
Geologická stavba území je velmi pestrá. Dají se rozlišit tři hlavní stavební jedotky: krystalinické jádro, sedimentární obal a flyšová výplň přilehlých sníženin.[[Soubor:Tatry.jpg|thumb|right|Tatry]]<ref name="příroda">*http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html</ref><br />
Tatry jsou jedinečné z hlediska formování svého povrchu. Na tvorbě reliéfu se nejvýraznější měrou podílely [[wikipedia:cs:ledovec|'''ledovce''']], které vymodelovaly dlouhé ledovcové doliny, skalnaté hřebeny, štíty a skalní stěny. Z několika desítek ledovců byl největší v Bielovodskej doline, byl dlouhý asi 14 km. Erozní a akumulační činností byly vytvořené mohutné [[wikipedia:cs:moréna|morény]] hradící jezera (Štrbské pleso), ale i [[wikipedia:cs:pleso|plesa]] v [[wikipedia:cs:kar|karech]] či pánvích – celkem více než 100 ples.<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref><br />
<br />
== Fauna ==<br />
[[Soubor:kamzik_horsky.jpg|thumb|right|Kamzík horský]]Společenstva živočichů mají v Tatrách charakter západokarpatské '''horské fauny'''. Žije tu více zakarpatských [[wikipedia:cs:Endemit|endemických druhů]]. Přesný počet [[wikipedia:cs:bezobratlí|bezobratlých]] není dodnes znám. [[wikipedia:cs:obratlovci|Obratlovci]] jsou zastoupeni 11 druhy [[wikipedia:cs:ryby|ryb]], 6 druhy [[wikipedia:cs:obojživelníci|obojživelníků]], 5 druhy [[wikipedia:cs:plazi|plazů]], 102 druhy hnízdních [[wikipedia:cs:ptáci|ptáků]] a 14 druhy [[wikipedia:cs:savci|savců]].<br />
<br />
Nejznámějšími a nejtypičtějšími '''druhy Tater''' jsou [[wikipedia:cs:kamzík horský|kamzík horský]] tatranský (''Rupicapra rupicapra tatrica''), [[wikipedia:cs:svišť horský|svišť horský]] tatranský (''Marmota marmota latirostris'') a [[wikipedia:cs:orel skalní|orel skalní]] (''Aquila chrysaëtos''). Dalšími neméně zajímavými druhy jsou [[wikipedia:cs:medvěd hnědý|medvěd hnědý]] (''Ursus arctos''), [[wikipedia:cs:rys ostrovid|rys ostrovid]] (''Lynx lynx''), [[wikipedia:cs:vlk obecný|vlk obecný]] (''Canis lupus''), [[wikipedia:cs:tetřev hlušec|tetřev hlušec]] (''Tetrao urogallus''), [[wikipedia:cs:vydra říční|vydra říční]] (''Lutra lutra'') a další.<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref> <br />
<br />
== Flóra ==<br />
[[Soubor:stracka.jpg|thumb|right|Stračka tatranská]]Z floristického hlediska představují Tatry skutečný klenot v celém karpatském oblouku. Ochrana tohoto jedinečného území byla i důvodem na jeho vyhlášení. <br />
<br />
O bohatství území svědčí i '''počet cévnatých druhů''', který je téměř 1 400. Tím se toto území řadí mezi nejbohatší území Slovenska. Je zde soustředěno množství chráněných, vzácných a ohrožených rostlinných druhů, větší část západokarpatských endemitů, zachovalo se zde množství '''[[glaciální relikt|glaciálních reliktů]]'''. <br />
<br />
K nejstarším západokarpatským endemitům na území TANAP-u patří hvozdík lesklý (''Dianthus nitidus''), stračka tatranská (''Delphinium oxysepalum''),lomikámen tatranský (''Saxifraga wahlenbergii''). K nejvzácnějším vysokohorským rostlinným druhům z glaciálních reliktů v Tatrách patří tolokněnka alpská (''Arctous alpina''), [[wikipedia:cs:ostřice|ostřice]] černohnědá ''Carex atrofusca'', zubatka poléhavá (''Sibbaldia procumbens''), [[wikipedia:cs:pryskyřník|pryskyřník]] trpasličí (''Ranunculus Pygmaeus'').<ref name="tanap">*http://www.tanap.org/</ref> <br />
<br />
== Přírodní katastrofy ==<br />
V posledních letech Tatry postihly hned dvě významné přírodní katastrofy.<br />
<br />
19. listopadu 2004 se přes Tatry přehnala vichřice dosahující rychlosti až 170 kilometrů v hodině, zcela zničila 12.000 hektarů lesního porostu na dolních svazích Tatranského národního parku. Vítr tak poničil téměř polovinu z centrální části tatranských lesů s celkovou rozlohou 25.000 hektarů. Dalších 12.000 hektarů vítr poškodil částečně.<ref name="vichrice">*http://pazout.horolezci.cz/?id_section_item=168</ref> <br />
<br />
29.června 2005 zasáhl Tatry ničivý požár. Požár zasáhl 230 hektarů polomů po listopadové vichřici a také několik hektarů zdravých lesů.<ref name="pozar">*http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/08/050803_sk_tatry_1235.shtml</ref> <br />
<br />
Obě události vedly ke střetu zájmů orgánů ochrany přírody a dalších zájmových skupin.<br />
<br />
== Kulturně-výchovný význam a ochrana parku==<br />
Tatranský národní park je horská oblast, která slouží návštěvníkům především ke kulturně vzdělávacím a sportovním účelům. Především turistika a sportování však představují pro citlivý ekosystém zvýšená rizika narušení a poškození. Každý návštěvník parku je proto povinen dodržovat návštěvní řád dle všeobecně závazné vyhlášky Krajského úřadu v Prešově č. 1/1999<ref name="vyhlaska">*http://www.tanap.org/documents/43.html </ref>. Dozorem nad plněním vyhlášky jsou pověřeni členové stráže ochrany přírody a pracovníci Správy národního parku. <br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Ochrana přírody]]<br />
*[[Legislativa ochrany přírody a krajiny]]<br />
*[[Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví]]<br />
*[[Natura 2000]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[[Wikipedia:cs:Tatranský národní park|Tatranský národní park]]<br />
*[[Wikipedia:sk:Tatranský národný park]]<br />
*[[Wikipedia:sk:Tatrzański Park Narodowy]]<br />
*[[Wikipedia:cs:Tatry|Tatry]]<br />
*[[Wikipedia:cs:Národní park|Národní park]]<br />
*[[Wikipedia:cs:Vysoké Tatry|Vysoké Tatry]]<br />
*http://www.tatry.org/cz/priroda/narodniparky/tanap.html<br />
*http://www.sopsr.sk/<br />
*http://www.tanap.org/en/<br />
*http://tanap.region.sk/<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
* Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s.<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]<br />
[[Kategorie:Biosféra]]<br />
[[Kategorie:Ekologie]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:BSK5&diff=7923Diskuse:BSK52009-02-04T15:05:07Z<p>PachmanovaL: Stránka Diskuse:BSK5 přemístěna na stránku Diskuse:BSK: vyjadřuje lépe článek</p>
<hr />
<div>#REDIRECT [[Diskuse:BSK]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:BSK&diff=7922Diskuse:BSK2009-02-04T15:05:07Z<p>PachmanovaL: Stránka Diskuse:BSK5 přemístěna na stránku Diskuse:BSK: vyjadřuje lépe článek</p>
<hr />
<div>----<br />
Připomínky skupiny F: Helena<br />
<br />
Nedostatečně zpracované zdroje. V textu není nikde označeno, co je odkud citováno a zdroje vůbec neodpovídají zadání úkolu zpracování hesla do Enviwiki. Místo literatury popř. jiných zdrojů informací jsou zde pouze odkazy na jiná helsa v Enviwiki. Obrázek, který vypadá, že je odněkud převzatý také nemá uveden zdroj nebo aspoň odkud pocházejí rovnice na něm. V textu není nic o tom, jaké limity máme na BSK v naší legislativě, popř. jak se dle legislativy BSK zjišťuje. U měření BSK je uvedeno, že je zjišťováno sondou, ale vůbec není uvedeno jakou a obecně k metodě nic bližšího. Navíc zde není zmíněna žádná chemická metoda, jak rozpuštěný kyslík stanovit jednoduše v laboratoři, například klasická jodometrie s titrací thiosíranem. <br />
----<br />
<br />
"Připomínky skupiny B: Jakub": Asi bych změnil název hesla jen na BSK a pak bych v textu dál rozvinul co je to BSK5, protože mi přijde, že biochemická spotřeba kyslíku je nadřazenější pojem než BSK v pěti dnech. Dále nerozumím jedné větě,ale asi to je spíš překlep: "Díky jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku." Také ta pětka u BSK by měla být v indexu a ne psaná normálně. Tyto věty by určitě měly být dřív než využití: "BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami." A ten vložený obrázek, myslím si že by bylo lepší ty vzorce přepsat než tam vkládat něco naskenovaného.<br />
<br />
"Připomínky skupiny C" : Heslo je dobře členěno na přehledné odstavce. Chybí propojení na wikipedii, které by objasnilo používané pojmy (eutrofizace atd.), chybí zde také odkazy na zdroje, ze kterých bylo během zpracování jednotlivých odstavců čerpáno. Jinak je heslo vysvětleno velmi podrobným, leckdy náročným způsobem, ale vzhledem k podstatě hesla tomu asi ani nemůže být jinak. <br />
<br />
<br />
Připomínky skupiny E (P): Ve druhém odstavci chybí slovo - "Díky '''tomu''' jsou získaná data dobře srovnatelná..." Dále mi chybí více zdrojů a jejich zpřehlednění, takto není jasné, co je zdroj a co jen odkaz určený k dalšímu studiu.<br />
<br />
Připomínky pedagogů:<br />
- název pouze BSK<br />
- využití, zde je spíše popsána součást metodiky (počet dní analýzy) nikoli vlastní využití a účel stanovení. Informace, že“ se využívá při stanovení znečištění vody“ je nedostatečná, lze sloučit s odstavcem „typické hodnoty“, a jak se následně využívají k hodnocení znečištění a další kroky….<br />
- teplota při aplikaci metody byla celosvětově stanovena na 20°C. Zaslouží si zmínku dříve než u „stanovení BSK5“<br />
- největší využití má zatím BSK5, díky zkušenostem ze severských zemí se uvádí do praxe i BSK7 (časová výhoda, lze provádět od Po do Pá), která je již součástí i naší normy. Naopak, kratší doby stanovení, jako BSK2, se v praxi neujaly<br />
- inokulace, přirozená a dodatečná, odkaz na inokulum<br />
- možná by stálo za úvahu zmínit i proces nitrifikace a jeho rušivé účinky při stanovení BSK, inhibice nitrifikace<br />
- zřeďování - podmínka c(O2) > 3 mg/l na konci pokusu<br />
Zkuste si najít zdroje a doplnit chybějící informace a respektujte některé trefné připomínky vašich kolegů. Přeji úspěšné zakončení práce.<br />
<br />
Souhlasím se změnou názvu z BSK5 na BSK, ale nevím bohužel jak.<br />
<br />
== připomínky učitelů ==<br />
*stránka je stále velice nepřehledná a špatně členěná do odstavců<br />
*některé pojmy jsou vysvětleny zmateně a kostrbatě<br />
*v této podobě je jen obtížně přijatelná<br />
--[[Uživatel:PachmanovaL|PachmanovaL]] 14. 1. 2009, 10:20 (UTC)</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=BSK5&diff=7921BSK52009-02-04T15:05:07Z<p>PachmanovaL: Stránka BSK5 přemístěna na stránku BSK: vyjadřuje lépe článek</p>
<hr />
<div>#REDIRECT [[BSK]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=BSK&diff=7920BSK2009-02-04T15:05:07Z<p>PachmanovaL: Stránka BSK5 přemístěna na stránku BSK: vyjadřuje lépe článek</p>
<hr />
<div>== Definice ==<br />
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku v roztoku, která byla spotřebována během biochemické oxidace organických látek za stanovených podmínek. Slouží tedy jako je nepřímý ukazatel množství biologicky rozložitelných organických látek ve vodě. Nejběžnější standardizovanou metodou používanou po celém světě je BSK<sub>5</sub>, při které se stanoví biochemická spotřeba kyslíku zřeďovací metodou v průběhu pěti dnů, za aerobních podmínek a při teplotě 20°C.<ref name="Pitter"> Pitter, P.(1999): Hydrochemie. VŠCHT Praha, 568 str, ISBN 80-7080-340-1.</ref><br />
<br />
BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou, a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK<sub>5</sub> srovnat s [[CHSK]], tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,5. Poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,3 poukazuje na zvýšenou přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.<ref name="Pitter"> </ref><br />
<br />
== Využití BSK ==<br />
BSK má nejčastější využití při stanovení organického [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standardní rozšířila do většiny zemí. <ref name="Wiki"> BSK<sub>5</sub> na anglické wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand</ref>Díky tomu jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku. <br />
Pomocí BSK<sub>5</sub> lze například stanovit kapacity [[čistírna odpadních vod|čístíren odpadních vod]]. Počítají se v počtu ekvivalentních obyvatel (EO). Ekvivalentní obyvatel je standardní jednotka, která vyjadřuje průměrného člověka denně produkujícího 150 litrů odpadních vod a organické znečištění odpovídající 60g BSK<sub>5</sub>. Po stanovení maximálního denního množství organických látek, které je čistírna schopna z vody odstranit a jejich přepočtení na BSK lze snadno spočítat, pro kolik lidí je její kapacita dostačující. Odpadní vody mají velkou variabilitu BSK<sub>5</sub>, v průměru se v Evropě pohybují okolo 600mg/l. Po trojfázovém čištění bývají tyto hodnoty sníženy na zhruba 20mg/l.<ref name="Wiki"> </ref><ref name="Lellák"> Lellák J., Kubíček F. (1991): Hydrobiologie. UK Praha, 257 s, ISBN 80-7066-530-0.</ref><br />
Samočistící schopnost vodních toků při [[eutrofizace|eutrofizaci]] lze rovněž vyjádřit pomocí BSK. Běžné vodní toky obvykle mívají BSK<sub>5</sub> pod 1mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8mg/l. Schopnost vodního toku zbavit se znečišťujících organických látek můžeme sledovat, pokud odebereme vzorky vody z několika míst toku postupně se vzdalujících od místa, kde ke znečištění dochází. Podle toho, jak strmě klesají naměřené hodnoty BSK, můžeme hodnotit schopnost toku znečišťující látky odbourávat.<ref name="Lellák"> </ref><br />
== Doba inkubace ==<br />
Celková BSK je závislá na době inkubace a její průběh může být časově náročný<ref name="Pitter"> </ref>. Přistoupilo se tedy k jednotné inkubační době 5 dní. Kromě nejrozšířenější pětidenní BSK<sub>5</sub> existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Poměrně častá je BSK<sub>7</sub>, rozšířená hlavně v severních zemích, která je praktická v tom, že celé sledování končí stejný den v týdnu, jako bylo započato, a tudíž ho lze použít kterýkoliv pracovní den. Kratší metody, jako například BSK<sub>2,5</sub> se v laboratořích příliš neujaly a užívají se hlavně při nedostatku času, např. při terénních měřeních. <br />
<br />
== Stanovení BSK<sub>5</sub> ==<br />
U vzorků, kde se očekává vyšší znečištění, je vhodné použít tzv. zřeďovací metodu. Podle intenzity znečištění se do odměrného válce použije 500 – 10ml vzorku, s rostoucí koncentrací organických látek klesá množství vzorku, které se pro stanovení použije. Doplňuje se zřeďovací vodou do 1 litru. Takto naředěný vzorek se rozlije do lahví a ponechá se v termostatu při teplotě 20°C 5 dní. Sondou se stanoví obsah rozpuštěného kyslíku nultý a pátý den. Zřeďovací voda se připravuje přidáním 1ml fosforečnanového tlumivého roztoku, 1ml roztoku síranu hořečnatého, 1ml chloridu železitého a 1ml chloridu vápenatého do 1 litru destilované vody nasycené vzdušným kyslíkem. Účelem tohoto zředění je, aby v případě stanovení extrémně znečištěných vod byl vůbec ve vzorku dostatek kyslíku pro aerobní rozklad. V případě stanovení BSK<sub>5</sub> u vzorků s nízkou koncentrací organických látek není třeba vzorek ředit vůbec. Výsledná hodnota se obvykle udává v mg/l. <ref name="Pitter"> </ref><br />
[[soubor:Bsk5.PNG]]<br />
<ref name="mendel"> Stanovení BSK<sub>5</sub> http://old.mendelu.cz/~agro/af/rybari/vyuka/hydrochem/navody/BSK5.pdf</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění vody]]<br />
<br />
[[Ochrana vod]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
ČSN EN 1899-1 - česká norma jakosti vod http://nahledy.normy.biz/nahled.php?i=54543 <br />
<br />
Eutrofizace na anglické Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Eutrofication<br />
<br />
Čistírna odpadních vod na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%ADrna_odpadn%C3%ADch_vod<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=BSK&diff=7919BSK2009-02-04T15:00:49Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>== Definice ==<br />
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku v roztoku, která byla spotřebována během biochemické oxidace organických látek za stanovených podmínek. Slouží tedy jako je nepřímý ukazatel množství biologicky rozložitelných organických látek ve vodě. Nejběžnější standardizovanou metodou používanou po celém světě je BSK<sub>5</sub>, při které se stanoví biochemická spotřeba kyslíku zřeďovací metodou v průběhu pěti dnů, za aerobních podmínek a při teplotě 20°C.<ref name="Pitter"> Pitter, P.(1999): Hydrochemie. VŠCHT Praha, 568 str, ISBN 80-7080-340-1.</ref><br />
<br />
BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou, a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK<sub>5</sub> srovnat s [[CHSK]], tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,5. Poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,3 poukazuje na zvýšenou přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.<ref name="Pitter"> </ref><br />
<br />
== Využití BSK ==<br />
BSK má nejčastější využití při stanovení organického [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standardní rozšířila do většiny zemí. <ref name="Wiki"> BSK<sub>5</sub> na anglické wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand</ref>Díky tomu jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku. <br />
Pomocí BSK<sub>5</sub> lze například stanovit kapacity [[čistírna odpadních vod|čístíren odpadních vod]]. Počítají se v počtu ekvivalentních obyvatel (EO). Ekvivalentní obyvatel je standardní jednotka, která vyjadřuje průměrného člověka denně produkujícího 150 litrů odpadních vod a organické znečištění odpovídající 60g BSK<sub>5</sub>. Po stanovení maximálního denního množství organických látek, které je čistírna schopna z vody odstranit a jejich přepočtení na BSK lze snadno spočítat, pro kolik lidí je její kapacita dostačující. Odpadní vody mají velkou variabilitu BSK<sub>5</sub>, v průměru se v Evropě pohybují okolo 600mg/l. Po trojfázovém čištění bývají tyto hodnoty sníženy na zhruba 20mg/l.<ref name="Wiki"> </ref><ref name="Lellák"> Lellák J., Kubíček F. (1991): Hydrobiologie. UK Praha, 257 s, ISBN 80-7066-530-0.</ref><br />
Samočistící schopnost vodních toků při [[eutrofizace|eutrofizaci]] lze rovněž vyjádřit pomocí BSK. Běžné vodní toky obvykle mívají BSK<sub>5</sub> pod 1mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8mg/l. Schopnost vodního toku zbavit se znečišťujících organických látek můžeme sledovat, pokud odebereme vzorky vody z několika míst toku postupně se vzdalujících od místa, kde ke znečištění dochází. Podle toho, jak strmě klesají naměřené hodnoty BSK, můžeme hodnotit schopnost toku znečišťující látky odbourávat.<ref name="Lellák"> </ref><br />
== Doba inkubace ==<br />
Celková BSK je závislá na době inkubace a její průběh může být časově náročný<ref name="Pitter"> </ref>. Přistoupilo se tedy k jednotné inkubační době 5 dní. Kromě nejrozšířenější pětidenní BSK<sub>5</sub> existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Poměrně častá je BSK<sub>7</sub>, rozšířená hlavně v severních zemích, která je praktická v tom, že celé sledování končí stejný den v týdnu, jako bylo započato, a tudíž ho lze použít kterýkoliv pracovní den. Kratší metody, jako například BSK<sub>2,5</sub> se v laboratořích příliš neujaly a užívají se hlavně při nedostatku času, např. při terénních měřeních. <br />
<br />
== Stanovení BSK<sub>5</sub> ==<br />
U vzorků, kde se očekává vyšší znečištění, je vhodné použít tzv. zřeďovací metodu. Podle intenzity znečištění se do odměrného válce použije 500 – 10ml vzorku, s rostoucí koncentrací organických látek klesá množství vzorku, které se pro stanovení použije. Doplňuje se zřeďovací vodou do 1 litru. Takto naředěný vzorek se rozlije do lahví a ponechá se v termostatu při teplotě 20°C 5 dní. Sondou se stanoví obsah rozpuštěného kyslíku nultý a pátý den. Zřeďovací voda se připravuje přidáním 1ml fosforečnanového tlumivého roztoku, 1ml roztoku síranu hořečnatého, 1ml chloridu železitého a 1ml chloridu vápenatého do 1 litru destilované vody nasycené vzdušným kyslíkem. Účelem tohoto zředění je, aby v případě stanovení extrémně znečištěných vod byl vůbec ve vzorku dostatek kyslíku pro aerobní rozklad. V případě stanovení BSK<sub>5</sub> u vzorků s nízkou koncentrací organických látek není třeba vzorek ředit vůbec. Výsledná hodnota se obvykle udává v mg/l. <ref name="Pitter"> </ref><br />
[[soubor:Bsk5.PNG]]<br />
<ref name="mendel"> Stanovení BSK<sub>5</sub> http://old.mendelu.cz/~agro/af/rybari/vyuka/hydrochem/navody/BSK5.pdf</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění vody]]<br />
<br />
[[Ochrana vod]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
ČSN EN 1899-1 - česká norma jakosti vod http://nahledy.normy.biz/nahled.php?i=54543 <br />
<br />
Eutrofizace na anglické Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Eutrofication<br />
<br />
Čistírna odpadních vod na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%ADrna_odpadn%C3%ADch_vod<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=BSK&diff=7918BSK2009-02-04T15:00:15Z<p>PachmanovaL: úprava textu, rozložení textu, doplnění citací</p>
<hr />
<div>== Definice ==<br />
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku v roztoku, která byla spotřebována během biochemické oxidace organických látek za stanovených podmínek. Slouží tedy jako je nepřímý ukazatel množství biologicky rozložitelných organických látek ve vodě. Nejběžnější standardizovanou metodou používanou po celém světě je BSK<sub>5</sub>, při které se stanoví biochemická spotřeba kyslíku zřeďovací metodou v průběhu pěti dnů, za aerobních podmínek a při teplotě 20°C.<ref name="Pitter"> Pitter, P.(1999): Hydrochemie. VŠCHT Praha, 568 str, ISBN 80-7080-340-1.</ref><br />
BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou, a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK<sub>5</sub> srovnat s [[CHSK]], tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,5. Poměr BSK<sub>5</sub>:CHSK > 0,3 poukazuje na zvýšenou přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.<ref name="Pitter"> </ref><br />
<br />
== Využití BSK ==<br />
BSK má nejčastější využití při stanovení organického [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standardní rozšířila do většiny zemí. <ref name="Wiki"> BSK<sub>5</sub> na anglické wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand</ref>Díky tomu jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku. <br />
Pomocí BSK<sub>5</sub> lze například stanovit kapacity [[čistírna odpadních vod|čístíren odpadních vod]]. Počítají se v počtu ekvivalentních obyvatel (EO). Ekvivalentní obyvatel je standardní jednotka, která vyjadřuje průměrného člověka denně produkujícího 150 litrů odpadních vod a organické znečištění odpovídající 60g BSK<sub>5</sub>. Po stanovení maximálního denního množství organických látek, které je čistírna schopna z vody odstranit a jejich přepočtení na BSK lze snadno spočítat, pro kolik lidí je její kapacita dostačující. Odpadní vody mají velkou variabilitu BSK<sub>5</sub>, v průměru se v Evropě pohybují okolo 600mg/l. Po trojfázovém čištění bývají tyto hodnoty sníženy na zhruba 20mg/l.<ref name="Wiki"> </ref><ref name="Lellák"> Lellák J., Kubíček F. (1991): Hydrobiologie. UK Praha, 257 s, ISBN 80-7066-530-0.</ref><br />
Samočistící schopnost vodních toků při [[eutrofizace|eutrofizaci]] lze rovněž vyjádřit pomocí BSK. Běžné vodní toky obvykle mívají BSK<sub>5</sub> pod 1mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8mg/l. Schopnost vodního toku zbavit se znečišťujících organických látek můžeme sledovat, pokud odebereme vzorky vody z několika míst toku postupně se vzdalujících od místa, kde ke znečištění dochází. Podle toho, jak strmě klesají naměřené hodnoty BSK, můžeme hodnotit schopnost toku znečišťující látky odbourávat.<ref name="Lellák"> </ref><br />
== Doba inkubace ==<br />
Celková BSK je závislá na době inkubace a její průběh může být časově náročný<ref name="Pitter"> </ref>. Přistoupilo se tedy k jednotné inkubační době 5 dní. Kromě nejrozšířenější pětidenní BSK<sub>5</sub> existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Poměrně častá je BSK<sub>7</sub>, rozšířená hlavně v severních zemích, která je praktická v tom, že celé sledování končí stejný den v týdnu, jako bylo započato, a tudíž ho lze použít kterýkoliv pracovní den. Kratší metody, jako například BSK<sub>2,5</sub> se v laboratořích příliš neujaly a užívají se hlavně při nedostatku času, např. při terénních měřeních. <br />
<br />
== Stanovení BSK<sub>5</sub> ==<br />
U vzorků, kde se očekává vyšší znečištění, je vhodné použít tzv. zřeďovací metodu. Podle intenzity znečištění se do odměrného válce použije 500 – 10ml vzorku, s rostoucí koncentrací organických látek klesá množství vzorku, které se pro stanovení použije. Doplňuje se zřeďovací vodou do 1 litru. Takto naředěný vzorek se rozlije do lahví a ponechá se v termostatu při teplotě 20°C 5 dní. Sondou se stanoví obsah rozpuštěného kyslíku nultý a pátý den. Zřeďovací voda se připravuje přidáním 1ml fosforečnanového tlumivého roztoku, 1ml roztoku síranu hořečnatého, 1ml chloridu železitého a 1ml chloridu vápenatého do 1 litru destilované vody nasycené vzdušným kyslíkem. Účelem tohoto zředění je, aby v případě stanovení extrémně znečištěných vod byl vůbec ve vzorku dostatek kyslíku pro aerobní rozklad. V případě stanovení BSK<sub>5</sub> u vzorků s nízkou koncentrací organických látek není třeba vzorek ředit vůbec. Výsledná hodnota se obvykle udává v mg/l. <ref name="Pitter"> </ref><br />
[[soubor:Bsk5.PNG]]<br />
<ref name="mendel"> Stanovení BSK<sub>5</sub> http://old.mendelu.cz/~agro/af/rybari/vyuka/hydrochem/navody/BSK5.pdf</ref><br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění vody]]<br />
<br />
[[Ochrana vod]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
ČSN EN 1899-1 - česká norma jakosti vod http://nahledy.normy.biz/nahled.php?i=54543 <br />
<br />
Eutrofizace na anglické Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Eutrofication<br />
<br />
Čistírna odpadních vod na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%ADrna_odpadn%C3%ADch_vod<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost&diff=7917Vegetační stupňovitost2009-02-04T14:21:50Z<p>PachmanovaL: smazání literatury, shoduje se se zdroji</p>
<hr />
<div>'''Výškové rozlišení [[wikipedia:cs:rostlinstvo|rostlinstva]] v horských oblastech [[wikipedia:cs:Země|Země]]'''<ref name="novotna">Novotná D. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. MVČR Praha: Enigma. 399 s, ISBN 80-7212-192-8.</ref><br />
, jedná se o souvislý a plynulý sled rozdílů [[wikipedia:cs:vegetace|vegetace]] se sledem rozdílů [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]], projevujících se v celém území nebo v jeho části.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref> V území, kde je povrch výškově členěn, je zonálnost vegetace kombinována s vertikální vegetační stupňovitostí<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Čím je způsobena? ==<br />
Vegetační stupňovitost v daném území je podmíněna '''změnou [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]]''', zejména teplot a srážek s měnící se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] terénu. Se zvyšující se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] stoupá intenzita [[wikipedia:cs:sluneční záření|slunečního záření]] asi o 10 % na jeden kilometr, [[wikipedia:cs:teplota|teplota]] však klesá (na 100 m o 0,54 ºC) a množství [[wikipedia:cs:srážky|srážek]] se zvyšuje. Tyto změny přímo působících ekologických faktorů na [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]] způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se '''mění životní podmínky pro [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]]''', což se odráží na její '''skladbě'''.<br />
<br />
Vegetační stupně do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. ''Vertikální vegetační stupňovitost'' a ''horizontální zonálnost vegetace'' jsou však naprosto '''odlišné jevy''', a nemohou být proto spolu ztotožňovány.<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Vegetační stupně podle Zlatníka ==<br />
V určitém rozpětí ekologických podmínek se vyskytují jednotlivé vegetační stupně.<br />
''Na území ČR'' se vyskytují podle Zlatníka vegetační stupně nazvané podle zastoupení čili '''dominance''' významných stromových nebo keřových druhů, nikoliv tedy podle jejich optima výskytu ve vegetačních stupních. <br />
'''1.''' dubový, '''2.'''bukodubový, '''3.''' dubobukový, '''4.''' bukový, '''5.''' jedlobukový, '''6.''' smrkobukojedlový, '''7.''' smrkový, '''8.''' klečový, '''9.''' alpínský, '''10.''' subnivální, '''11.''' nivální.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref><br />
<br />
[[Soubor:biogeo.JPG|thumb|]]<br />
<br />
== Výškové geografické stupně ==<br />
Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle tzv. ''geografických výškových stupňů'', tyto stupně '''nejsou''' vegetačními stupni. Ve střední Evropě se používají nejčastěji tyto výškové geografické stupně: <br />
'''1.''' planární (nížinný), '''2.''' kolinní (pahorkatinný), '''3.''' submontánní (podhorský, vrchovinný), '''4.''' montánní (horský), '''5.''' oreální (vysokohorský), '''6.''' subalpínský, '''7.''' alpínský, '''8.''' nivální (sněžný).<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Rozdílnost ve stupňovitosti ==<br />
Klimaxová vegetace jednotlivých stupňů se mění v jednotlivých vegetačních zónách, v jednotlivých [[wikipedia:cs:pohoří|pohořích]] a dokonce i v témže [[wikipedia:cs:pohoří|pohoří]]. Vegetační stupňovitost '''je nejlépe vyvinuta''' v pohořích ''mimotropických'' a ''mimopolárních'' zón. V [[wikipedia:cs:tropický podnebný pás|tropech]] je setřeno rozlišení nižších stupňů a v polárních oblastech je stupňovitost potlačena příliš drsným [[wikipedia:cs:klima|klimatem]].<br />
<br />
Se stoupající [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] klesají hranice vegetačních stupňů (na severní polokouli cca o 79 m na jeden šířkový stupeň), výškové rozpětí vegetačního stupně ovlivňuje též oceánita a kontinentalita (v oceánickém klimatu probíhají hranice vegetačních stupňů níže). Určité formy reliéfu vyvolávají místní anomálie, popř. až '''zvrat vegetační stupňovitosti''' v důsledku [[wikipedia:cs:inverze teploty vzduchu|teplotních inverzí]].<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s, ISBN 80-200-0128-X.</ref><br />
<br />
== Popis jednotlivých vegetačních stupňů ==<br />
'''1. Vegetační stupeň dubový''' - <br />
v tomto stupni se uplatňuje hlavně [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a jiné druhy dubů bez účasti buku pro nedostatek vláhy, hlavně pro letní přísušky. V panonské oblasti zaujímá dubový stupeň velké souvislé plochy, v České kotlině se vyskytuje jen maloplošně. <br />
<br />
'''2. Vegetační stupeň bukodubový''' - v původní dřevinné skladbě je převažující dřevinou [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] s příměsí [[wikipedia:cs:buk|buku]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]].<br />
<br />
'''3. Vegetační stupeň dubobukový''' - převažující dřevinou je [[wikipedia:cs:buk|buk]] s přimíšeným [[wikipedia:cs:dub zimní|dubem zimním]] a [[wikipedia:cs:habr|habrem]]. V podstatě jde o [[wikipedia:cs:bučiny|bučiny]] s příměsí [[wikipedia:cs:dub zimní|dubu zimního]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]]. <br />
<br />
'''4. Vegetační stupeň bukový''' - v tomto vegetačním stupni se projevují určité rozdíly v dřevinné skladbě ovlivněné půdními poměry, hlavně vlhkostí [[wikipedia:cs:půda_(pedologie)|půdy]]. V území [[wikipedia:cs:Karpaty|Karpatské soustavy]] je [[wikipedia:cs:buk|buk]] ve svém optimu a v přírodní skladbě tvoří [[wikipedia:cs:buk|buk]] hlavní dřevinu. V území [[wikipedia:cs:Česká masív|Českého masívu]] jsou podmínky ekologicky nepříznivé pro [[wikipedia:cs:buk|buk]]: povrch víceméně parovinný, půdy vlhčí, s kontinentálněji laděné [[wikipedia:cs:Klima|klima]]. Vedle [[wikipedia:cs:buk|buku]] se zde vyskytuje [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a na vlhčích místech [[wikipedia:cs:dub letní|dub letní]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''5. Vegetační stupeň jedlobukový''' - v tomto vegetačním stupni chybí zcela [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]], hlavními determinantními [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevinami]] jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''6. Vegetační stupeň smrkobukojedlový''' - hlavními dřevinami jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]], [[wikipedia:cs:jedle|jedle]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrk]]. [[wikipedia:cs:buk|Buk]] však už proti [[wikipedia:cs:jedle|jedli]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrku]] poněkud ustupuje. Při horní hranici tohoto vegetačního stupně dochází již k omezování výškového růstu [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevin]] v důsledku ekologicky zhoršeného [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]].<br />
<br />
'''7. Vegetační stupeň smrkový''' - zcela dominuje [[wikipedia:cs:smrk|smrk]] a chybějí [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]], nebo se vyskytují v zakrslé formě. Smrkový stupeň je u nás nejvýše položený [[wikipedia:cs:lesní vegetační stupeň|lesní vegetační stupeň]] s lesní a stromovou hranicí, na kterou v [[wikipedia:cs:Krkonoše|Krkonoších]] a ve vyšších polohách navazuje stupeň klečový.<br />
<br />
'''8. Vegetační stupeň klečový''' - zaujímá křovité porosty [[wikipedia:cs:Kleč|kleče]] nad horní hranicí lesa. [[wikipedia:cs:Kleč|Kleč]] je dominantním [[wikipedia:cs:druh|druhem]]. <br />
<br />
'''9. Vegetační stupeň alpínský''' - tvoří jej hole krátkostébelných trav a na místech kamenitějších porosty [[wikipedia:cs:mechy|mechorostů]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníků]].<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
'''10. Vegetační stupeň subnivální''' - vyznačuje se [[wikipedia:cs:mechy|mechovými]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníkovými]] společenstvy.<br />
<br />
'''11. Vegetační stupeň nivální''' - u nás není vyvinut. Lze se s ním setkat v [[wikipedia:cs:Alpy|Alpách]], kde jeho dolní hranice kolísá podle geografických a ekologických podmínek od asi 2 500 po 3 350 m.<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s.</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Krajina]]<br />
*[[Co má vliv na podnebí%3F Klima v minulosti]]<br />
*[[Ochrana přírody]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[[wikipedia:cs:Lesní vegetační stupeň|Lesní vegetační stupeň]]<br />
*[[wikipedia:cs:Vegetace|Vegetace]]<br />
*[[wikipedia:cs:Biom|Biom]]<br />
*[[wikipedia:cs:Pohoří|Pohoří]]<br />
*http://www.sweb.cz/biosferaevropy/vyska.htm<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]<br />
<br />
[[Kategorie:Zemědělství a lesnictví]]<br />
<br />
[[Kategorie:Ekologie]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost&diff=7916Vegetační stupňovitost2009-02-04T14:19:10Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>'''Výškové rozlišení [[wikipedia:cs:rostlinstvo|rostlinstva]] v horských oblastech [[wikipedia:cs:Země|Země]]'''<ref name="novotna">Novotná D. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. MVČR Praha: Enigma. 399 s, ISBN 80-7212-192-8.</ref><br />
, jedná se o souvislý a plynulý sled rozdílů [[wikipedia:cs:vegetace|vegetace]] se sledem rozdílů [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]], projevujících se v celém území nebo v jeho části.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref> V území, kde je povrch výškově členěn, je zonálnost vegetace kombinována s vertikální vegetační stupňovitostí<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Čím je způsobena? ==<br />
Vegetační stupňovitost v daném území je podmíněna '''změnou [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]]''', zejména teplot a srážek s měnící se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] terénu. Se zvyšující se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] stoupá intenzita [[wikipedia:cs:sluneční záření|slunečního záření]] asi o 10 % na jeden kilometr, [[wikipedia:cs:teplota|teplota]] však klesá (na 100 m o 0,54 ºC) a množství [[wikipedia:cs:srážky|srážek]] se zvyšuje. Tyto změny přímo působících ekologických faktorů na [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]] způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se '''mění životní podmínky pro [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]]''', což se odráží na její '''skladbě'''.<br />
<br />
Vegetační stupně do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. ''Vertikální vegetační stupňovitost'' a ''horizontální zonálnost vegetace'' jsou však naprosto '''odlišné jevy''', a nemohou být proto spolu ztotožňovány.<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Vegetační stupně podle Zlatníka ==<br />
V určitém rozpětí ekologických podmínek se vyskytují jednotlivé vegetační stupně.<br />
''Na území ČR'' se vyskytují podle Zlatníka vegetační stupně nazvané podle zastoupení čili '''dominance''' významných stromových nebo keřových druhů, nikoliv tedy podle jejich optima výskytu ve vegetačních stupních. <br />
'''1.''' dubový, '''2.'''bukodubový, '''3.''' dubobukový, '''4.''' bukový, '''5.''' jedlobukový, '''6.''' smrkobukojedlový, '''7.''' smrkový, '''8.''' klečový, '''9.''' alpínský, '''10.''' subnivální, '''11.''' nivální.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref><br />
<br />
[[Soubor:biogeo.JPG|thumb|]]<br />
<br />
== Výškové geografické stupně ==<br />
Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle tzv. ''geografických výškových stupňů'', tyto stupně '''nejsou''' vegetačními stupni. Ve střední Evropě se používají nejčastěji tyto výškové geografické stupně: <br />
'''1.''' planární (nížinný), '''2.''' kolinní (pahorkatinný), '''3.''' submontánní (podhorský, vrchovinný), '''4.''' montánní (horský), '''5.''' oreální (vysokohorský), '''6.''' subalpínský, '''7.''' alpínský, '''8.''' nivální (sněžný).<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Rozdílnost ve stupňovitosti ==<br />
Klimaxová vegetace jednotlivých stupňů se mění v jednotlivých vegetačních zónách, v jednotlivých [[wikipedia:cs:pohoří|pohořích]] a dokonce i v témže [[wikipedia:cs:pohoří|pohoří]]. Vegetační stupňovitost '''je nejlépe vyvinuta''' v pohořích ''mimotropických'' a ''mimopolárních'' zón. V [[wikipedia:cs:tropický podnebný pás|tropech]] je setřeno rozlišení nižších stupňů a v polárních oblastech je stupňovitost potlačena příliš drsným [[wikipedia:cs:klima|klimatem]].<br />
<br />
Se stoupající [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] klesají hranice vegetačních stupňů (na severní polokouli cca o 79 m na jeden šířkový stupeň), výškové rozpětí vegetačního stupně ovlivňuje též oceánita a kontinentalita (v oceánickém klimatu probíhají hranice vegetačních stupňů níže). Určité formy reliéfu vyvolávají místní anomálie, popř. až '''zvrat vegetační stupňovitosti''' v důsledku [[wikipedia:cs:inverze teploty vzduchu|teplotních inverzí]].<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s, ISBN 80-200-0128-X.</ref><br />
<br />
== Popis jednotlivých vegetačních stupňů ==<br />
'''1. Vegetační stupeň dubový''' - <br />
v tomto stupni se uplatňuje hlavně [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a jiné druhy dubů bez účasti buku pro nedostatek vláhy, hlavně pro letní přísušky. V panonské oblasti zaujímá dubový stupeň velké souvislé plochy, v České kotlině se vyskytuje jen maloplošně. <br />
<br />
'''2. Vegetační stupeň bukodubový''' - v původní dřevinné skladbě je převažující dřevinou [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] s příměsí [[wikipedia:cs:buk|buku]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]].<br />
<br />
'''3. Vegetační stupeň dubobukový''' - převažující dřevinou je [[wikipedia:cs:buk|buk]] s přimíšeným [[wikipedia:cs:dub zimní|dubem zimním]] a [[wikipedia:cs:habr|habrem]]. V podstatě jde o [[wikipedia:cs:bučiny|bučiny]] s příměsí [[wikipedia:cs:dub zimní|dubu zimního]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]]. <br />
<br />
'''4. Vegetační stupeň bukový''' - v tomto vegetačním stupni se projevují určité rozdíly v dřevinné skladbě ovlivněné půdními poměry, hlavně vlhkostí [[wikipedia:cs:půda_(pedologie)|půdy]]. V území [[wikipedia:cs:Karpaty|Karpatské soustavy]] je [[wikipedia:cs:buk|buk]] ve svém optimu a v přírodní skladbě tvoří [[wikipedia:cs:buk|buk]] hlavní dřevinu. V území [[wikipedia:cs:Česká masív|Českého masívu]] jsou podmínky ekologicky nepříznivé pro [[wikipedia:cs:buk|buk]]: povrch víceméně parovinný, půdy vlhčí, s kontinentálněji laděné [[wikipedia:cs:Klima|klima]]. Vedle [[wikipedia:cs:buk|buku]] se zde vyskytuje [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a na vlhčích místech [[wikipedia:cs:dub letní|dub letní]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''5. Vegetační stupeň jedlobukový''' - v tomto vegetačním stupni chybí zcela [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]], hlavními determinantními [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevinami]] jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''6. Vegetační stupeň smrkobukojedlový''' - hlavními dřevinami jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]], [[wikipedia:cs:jedle|jedle]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrk]]. [[wikipedia:cs:buk|Buk]] však už proti [[wikipedia:cs:jedle|jedli]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrku]] poněkud ustupuje. Při horní hranici tohoto vegetačního stupně dochází již k omezování výškového růstu [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevin]] v důsledku ekologicky zhoršeného [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]].<br />
<br />
'''7. Vegetační stupeň smrkový''' - zcela dominuje [[wikipedia:cs:smrk|smrk]] a chybějí [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]], nebo se vyskytují v zakrslé formě. Smrkový stupeň je u nás nejvýše položený [[wikipedia:cs:lesní vegetační stupeň|lesní vegetační stupeň]] s lesní a stromovou hranicí, na kterou v [[wikipedia:cs:Krkonoše|Krkonoších]] a ve vyšších polohách navazuje stupeň klečový.<br />
<br />
'''8. Vegetační stupeň klečový''' - zaujímá křovité porosty [[wikipedia:cs:Kleč|kleče]] nad horní hranicí lesa. [[wikipedia:cs:Kleč|Kleč]] je dominantním [[wikipedia:cs:druh|druhem]]. <br />
<br />
'''9. Vegetační stupeň alpínský''' - tvoří jej hole krátkostébelných trav a na místech kamenitějších porosty [[wikipedia:cs:mechy|mechorostů]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníků]].<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
'''10. Vegetační stupeň subnivální''' - vyznačuje se [[wikipedia:cs:mechy|mechovými]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníkovými]] společenstvy.<br />
<br />
'''11. Vegetační stupeň nivální''' - u nás není vyvinut. Lze se s ním setkat v [[wikipedia:cs:Alpy|Alpách]], kde jeho dolní hranice kolísá podle geografických a ekologických podmínek od asi 2 500 po 3 350 m.<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s.</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Krajina]]<br />
*[[Co má vliv na podnebí%3F Klima v minulosti]]<br />
*[[Ochrana přírody]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[[wikipedia:cs:Lesní vegetační stupeň|Lesní vegetační stupeň]]<br />
*[[wikipedia:cs:Vegetace|Vegetace]]<br />
*[[wikipedia:cs:Biom|Biom]]<br />
*[[wikipedia:cs:Pohoří|Pohoří]]<br />
*http://www.sweb.cz/biosferaevropy/vyska.htm<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.<br />
*Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.<br />
* Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s, ISBN 80-7212-192-8.<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]<br />
<br />
[[Kategorie:Zemědělství a lesnictví]]<br />
<br />
[[Kategorie:Ekologie]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost&diff=7915Vegetační stupňovitost2009-02-04T14:18:16Z<p>PachmanovaL: doplnění kódů ISBN</p>
<hr />
<div>'''Výškové rozlišení [[wikipedia:cs:rostlinstvo|rostlinstva]] v horských oblastech [[wikipedia:cs:Země|Země]]'''<ref name="novotna">Novotná D. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. MVČR Praha: Enigma. 399 s, ISBN 80-7212-192-8.</ref><br />
, jedná se o souvislý a plynulý sled rozdílů [[wikipedia:cs:vegetace|vegetace]] se sledem rozdílů [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]], projevujících se v celém území nebo v jeho části.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref> V území, kde je povrch výškově členěn, je zonálnost vegetace kombinována s vertikální vegetační stupňovitostí<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Čím je způsobena? ==<br />
Vegetační stupňovitost v daném území je podmíněna '''změnou [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]]''', zejména teplot a srážek s měnící se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] terénu. Se zvyšující se [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] stoupá intenzita [[wikipedia:cs:sluneční záření|slunečního záření]] asi o 10 % na jeden kilometr, [[wikipedia:cs:teplota|teplota]] však klesá (na 100 m o 0,54 ºC) a množství [[wikipedia:cs:srážky|srážek]] se zvyšuje. Tyto změny přímo působících ekologických faktorů na [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]] způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se '''mění životní podmínky pro [[wikipedia:cs:vegetace|vegetaci]]''', což se odráží na její '''skladbě'''.<br />
<br />
Vegetační stupně do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. ''Vertikální vegetační stupňovitost'' a ''horizontální zonálnost vegetace'' jsou však naprosto '''odlišné jevy''', a nemohou být proto spolu ztotožňovány.<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Vegetační stupně podle Zlatníka ==<br />
V určitém rozpětí ekologických podmínek se vyskytují jednotlivé vegetační stupně.<br />
''Na území ČR'' se vyskytují podle Zlatníka vegetační stupně nazvané podle zastoupení čili '''dominance''' významných stromových nebo keřových druhů, nikoliv tedy podle jejich optima výskytu ve vegetačních stupních. <br />
'''1.''' dubový, '''2.'''bukodubový, '''3.''' dubobukový, '''4.''' bukový, '''5.''' jedlobukový, '''6.''' smrkobukojedlový, '''7.''' smrkový, '''8.''' klečový, '''9.''' alpínský, '''10.''' subnivální, '''11.''' nivální.<ref name="zlatnik">Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.</ref><br />
<br />
[[Soubor:biogeo.JPG|thumb|]]<br />
<br />
== Výškové geografické stupně ==<br />
Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle tzv. ''geografických výškových stupňů'', tyto stupně '''nejsou''' vegetačními stupni. Ve střední Evropě se používají nejčastěji tyto výškové geografické stupně: <br />
'''1.''' planární (nížinný), '''2.''' kolinní (pahorkatinný), '''3.''' submontánní (podhorský, vrchovinný), '''4.''' montánní (horský), '''5.''' oreální (vysokohorský), '''6.''' subalpínský, '''7.''' alpínský, '''8.''' nivální (sněžný).<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
== Rozdílnost ve stupňovitosti ==<br />
Klimaxová vegetace jednotlivých stupňů se mění v jednotlivých vegetačních zónách, v jednotlivých [[wikipedia:cs:pohoří|pohořích]] a dokonce i v témže [[wikipedia:cs:pohoří|pohoří]]. Vegetační stupňovitost '''je nejlépe vyvinuta''' v pohořích ''mimotropických'' a ''mimopolárních'' zón. V [[wikipedia:cs:tropický podnebný pás|tropech]] je setřeno rozlišení nižších stupňů a v polárních oblastech je stupňovitost potlačena příliš drsným [[wikipedia:cs:klima|klimatem]].<br />
<br />
Se stoupající [[wikipedia:cs:nadmořská výška|nadmořskou výškou]] klesají hranice vegetačních stupňů (na severní polokouli cca o 79 m na jeden šířkový stupeň), výškové rozpětí vegetačního stupně ovlivňuje též oceánita a kontinentalita (v oceánickém klimatu probíhají hranice vegetačních stupňů níže). Určité formy reliéfu vyvolávají místní anomálie, popř. až '''zvrat vegetační stupňovitosti''' v důsledku [[wikipedia:cs:inverze teploty vzduchu|teplotních inverzí]].<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s, ISBN 80-200-0128-X.</ref><br />
<br />
== Popis jednotlivých vegetačních stupňů ==<br />
'''1. Vegetační stupeň dubový''' - <br />
v tomto stupni se uplatňuje hlavně [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a jiné druhy dubů bez účasti buku pro nedostatek vláhy, hlavně pro letní přísušky. V panonské oblasti zaujímá dubový stupeň velké souvislé plochy, v České kotlině se vyskytuje jen maloplošně. <br />
<br />
'''2. Vegetační stupeň bukodubový''' - v původní dřevinné skladbě je převažující dřevinou [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] s příměsí [[wikipedia:cs:buk|buku]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]].<br />
<br />
'''3. Vegetační stupeň dubobukový''' - převažující dřevinou je [[wikipedia:cs:buk|buk]] s přimíšeným [[wikipedia:cs:dub zimní|dubem zimním]] a [[wikipedia:cs:habr|habrem]]. V podstatě jde o [[wikipedia:cs:bučiny|bučiny]] s příměsí [[wikipedia:cs:dub zimní|dubu zimního]] a [[wikipedia:cs:habr|habru]]. <br />
<br />
'''4. Vegetační stupeň bukový''' - v tomto vegetačním stupni se projevují určité rozdíly v dřevinné skladbě ovlivněné půdními poměry, hlavně vlhkostí [[wikipedia:cs:půda_(pedologie)|půdy]]. V území [[wikipedia:cs:Karpaty|Karpatské soustavy]] je [[wikipedia:cs:buk|buk]] ve svém optimu a v přírodní skladbě tvoří [[wikipedia:cs:buk|buk]] hlavní dřevinu. V území [[wikipedia:cs:Česká masív|Českého masívu]] jsou podmínky ekologicky nepříznivé pro [[wikipedia:cs:buk|buk]]: povrch víceméně parovinný, půdy vlhčí, s kontinentálněji laděné [[wikipedia:cs:Klima|klima]]. Vedle [[wikipedia:cs:buk|buku]] se zde vyskytuje [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]] a na vlhčích místech [[wikipedia:cs:dub letní|dub letní]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''5. Vegetační stupeň jedlobukový''' - v tomto vegetačním stupni chybí zcela [[wikipedia:cs:dub zimní|dub zimní]], hlavními determinantními [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevinami]] jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]]. <br />
<br />
'''6. Vegetační stupeň smrkobukojedlový''' - hlavními dřevinami jsou [[wikipedia:cs:buk|buk]], [[wikipedia:cs:jedle|jedle]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrk]]. [[wikipedia:cs:buk|Buk]] však už proti [[wikipedia:cs:jedle|jedli]] a [[wikipedia:cs:smrk|smrku]] poněkud ustupuje. Při horní hranici tohoto vegetačního stupně dochází již k omezování výškového růstu [[wikipedia:cs:Dřeviny|dřevin]] v důsledku ekologicky zhoršeného [[wikipedia:cs:Klima|klimatu]].<br />
<br />
'''7. Vegetační stupeň smrkový''' - zcela dominuje [[wikipedia:cs:smrk|smrk]] a chybějí [[wikipedia:cs:buk|buk]] a [[wikipedia:cs:jedle|jedle]], nebo se vyskytují v zakrslé formě. Smrkový stupeň je u nás nejvýše položený [[wikipedia:cs:lesní vegetační stupeň|lesní vegetační stupeň]] s lesní a stromovou hranicí, na kterou v [[wikipedia:cs:Krkonoše|Krkonoších]] a ve vyšších polohách navazuje stupeň klečový.<br />
<br />
'''8. Vegetační stupeň klečový''' - zaujímá křovité porosty [[wikipedia:cs:Kleč|kleče]] nad horní hranicí lesa. [[wikipedia:cs:Kleč|Kleč]] je dominantním [[wikipedia:cs:druh|druhem]]. <br />
<br />
'''9. Vegetační stupeň alpínský''' - tvoří jej hole krátkostébelných trav a na místech kamenitějších porosty [[wikipedia:cs:mechy|mechorostů]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníků]].<ref name="randuska">Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.</ref><br />
<br />
'''10. Vegetační stupeň subnivální''' - vyznačuje se [[wikipedia:cs:mechy|mechovými]] a [[wikipedia:cs:lišejníky|lišejníkovými]] společenstvy.<br />
<br />
'''11. Vegetační stupeň nivální''' - u nás není vyvinut. Lze se s ním setkat v [[wikipedia:cs:Alpy|Alpách]], kde jeho dolní hranice kolísá podle geografických a ekologických podmínek od asi 2 500 po 3 350 m.<ref name="moravec">Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s.</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Krajina]]<br />
*[[Co má vliv na podnebí%3F Klima v minulosti]]<br />
*[[Ochrana přírody]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[[wikipedia:cs:Lesní vegetační stupeň|Lesní vegetační stupeň]]<br />
*[[wikipedia:cs:Vegetace|Vegetace]]<br />
*[[wikipedia:cs:Biom|Biom]]<br />
*[[wikipedia:cs:Pohoří|Pohoří]]<br />
*http://www.sweb.cz/biosferaevropy/vyska.htm<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*Zlatník A. (1978): Lesnická fytocenologie. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 495 s.<br />
*Randuška,R. et Vorel,J. et Plíva,K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Bratislava: Príroda. 339 s.<br />
* Moravec J. et al (2000): Fytocenologie. Praha: Academia. 403 s.<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]<br />
<br />
[[Kategorie:Zemědělství a lesnictví]]<br />
<br />
[[Kategorie:Ekologie]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=%C3%9Amluva_o_d%C3%A1lkov%C3%A9m_zne%C4%8Di%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD_p%C5%99esahuj%C3%ADc%C3%ADm_hranice_st%C3%A1t%C5%AF&diff=7914Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států2009-02-04T13:44:14Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:CLRTAP.jpg|300px|right]] <br />
== Úvod ==<br />
Úmluva [[EHK OSN|Evropské hospodářské komise OSN]] (EHK OSN/UNECE) o dálkovém znečišťování ovzduší překračující hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) je rámcová úmluva, jejímž cílem je ochrana člověka a životního prostředí před znečišťováním ovzduší, omezování a postupné snižování či předcházení znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečištění ovzduší překračující hranice státu.<ref>[http://www.unece.org/env/lrtap/ CLRTAP na webu UNECE]<br />
</ref><br />
<br />
CLRTAP vymezuje hlavní problémy [[znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]], formuluje základní principy a prostředky k dosažení cíle avšak neukládá smluvním stranám konkrétní povinnosti k zavedení opatření na snížení určitých látek znečišťujících ovzduší. Konkrétní opatření jsou obsažena v jednotlivých Protokolech Úmluvy, které vznikaly v průběhu let.<br />
<br />
== Historie a důvody vzniku ==<br />
Od 60. let 20. století je vědecky podložen vztah [[koloběh síry|emisí síry]] na evropském kontinentu a acidifikace skandinávských jezer. Prvním signálem nové mezinárodní spolupráce v boji proti acidifikaci byla [[Stockholmská konference|Konference OSN Životní prostředí člověka ve Stockholmu (1972)]]. Během několika následujících let došlo k potvrzení hypotéz o dálkovém znečišťování ovzduší. K podpisu Úmluvy zaměřené na tento problém došlo 13. a 14. listopadu 1979 na konferenci EHK OSN v Ženevě, kdy ji podepsalo 33 představitelů států (31 evropských, USA a Kanada). V roce 1983 vešla Úmluva v platnost. Do současné doby ratifikovalo Úmluvu 51 zemí.<ref>Kurfürst J.: 25 let Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší Praha, Občanské sdružení<br />
Ochrana kvality ovzduší 2004<br />
</ref><br />
<br />
== Organizační struktura CLRTAP ==<br />
'''Výkonný výbor''' (Executive Body) je shromáždění zástupců členských zemí Úmluvy. Je zodpovědný za realizaci základních principů Úmluvy a přípravu dalších článků organizační struktury. Přijímá protokoly specifikující závazky a povinnosti členských zemí, hodnotí jejich práci, vyjadřuje souhlas s ročním pracovním plánem, schvaluje rozpočet související s jednotlivými aktivitami pracovního plánu, navazuje a udržuje spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi. <br />
<br />
'''Prováděcí komise''' (Implementation Commission) je významnou součástí organizační struktury CLRTAP. Členové komise se setkávají dvakrát do roka a následně informují Výkonný výbor, který rozhoduje na základě jejich připomínek. <br />
<br />
'''EMEP program''' (European Monitoring and Evaluation Programme) poskytuje vědeckou podporu Úmluvy zaměřenou na atmosferické monitorování a modelování, inventarizaci emisí a jejich projekci a hodnotící integrované modelování. <br />
<br />
'''Pracovní skupina „účinky“''' (Working Group on Effects - WGE) shromážďuje informace o míře a geografické rozloze hlavních polutantů ovzduší, jako SO<sub>2</sub>, NO<sub>x</sub>, O<sub>3</sub> a těžké kovy a jejich vlivu na lidské zdraví a životní prostředí. Jejích šest Mezinárodních kooperativních programů (International Cooperative Programmes – ICPs: ICP Forests, [[ICP Waters]], ICP Materials, ICP Vegetation, ICP Integrated Monitoring, ICP Modelling and Mapping ) a Účelová pracovní skupina zdraví (Task Force on Health) identifikují nejohroženější oblasti, ekosystémy, jiné receptory a další látky, které mají negativní vliv na lidské zdraví, terestrické a vodní ekosystémy a materiály. Důležitou částí této práce je dlouhodobý monitoring. <br />
<br />
'''Pracovní skupina strategií a posouzení''' (Working Group of Strategie and Review) je hlavním vyjednávacím orgánem Úmluvy a podporuje Výkonný výbor v politicky orientovaných záležitostech, včetně hodnocení vědeckých a technických aktivit.<ref>Jílek P. (2004): Strategie v rámci Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států, Ochrana ovzduší, 5-6, 1: 1-4.<br />
</ref><br />
<br />
== Protokoly CLRTAP ==<br />
*EMEP Protokol <br />
*Protokol o snižování emisí síry <br />
*Protokol o kontrole emisí oxidů dusíku <br />
*Protokol o kontrole emisí těkavých organických látek <br />
*Protokol o dalším snižování emisí síry <br />
*Protokol o těžkých kovech <br />
*Protokol o persistentních organických látkách <br />
*Protokol o snížení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu <br />
<br />
== Česká republika ==<br />
Požadavky CLRTAP a protokolů jsou vesměs formulovány na úrovni státu a v případě České republiky byly z velké části implementovány do zákona č. 86/2002 Sb.<ref name="86/2002> Česko. Zákon č. 86 ze dne 14. února 2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2002, částka 38, s. 1786-1840. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb038-02.pdf ISSN 1211-1244 </ref> , o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Česká republika přistoupila ke všem osmi protokolům a povinnosti, které z nich vyplývají, plní zejména v oblasti stanovených národních stropů emisí.<br />
<br />
== Témata ==<br />
* [[Evropská hospodářská komise OSN]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
*[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
*[[Atmosférický transport]]<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7913REZZO2009-02-04T13:24:54Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb.<ref name="86/2002> Česko. Zákon č. 86 ze dne 14. února 2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2002, částka 38, s. 1786-1840. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb038-02.pdf ISSN 1211-1244 </ref>, o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok. <ref name="chmu"> </ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7912REZZO2009-02-04T13:24:26Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb.<ref name="86/2002> Česko. Zákon č. 86 ze dne 14. února 2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2002, částka 38, s. 1786-1840. Dostupný také z WWW: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb038-02.pdf ISSN 1211-1244 </ref>, o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok. <ref name="chmu"> </ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7911REZZO2009-02-04T13:22:48Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb.<ref name="86/2002> Česko. Zákon č. 86 ze dne 14. února 2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 38, s. 1786-1840. Dostupný také z WWW: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb038-02.pdf ISSN 1211-1244 </ref>, o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok. <ref name="chmu"> </ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7910REZZO2009-02-04T11:53:53Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok. <ref name="chmu"> </ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7909REZZO2009-02-04T11:52:50Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok. <ref name="chmu"></ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7908REZZO2009-02-04T11:52:15Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok<ref name="chmu"></ref>.<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7907REZZO2009-02-04T10:55:02Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok<ref name="chmu">.<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7906REZZO2009-02-04T10:52:16Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
<br />
Registr je zajišťován ze strany ministerstva (MŽP). Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok<ref name="chmu">.<br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7905REZZO2009-02-04T10:51:08Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
Registr je zajitován ze strany ministerstva (MŽP); jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
==Poskytovaná data z REZZO==<br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů<ref name="chmu"> </ref>. V bilanci jsou zahrnuty emise u těchto látek:<br />
*tuhé látky<br />
*oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>)<br />
*oxidy dusíku (NO<sub>x</sub>)<br />
*oxid uhelnatý (CO)<br />
*uhlovodíky (C<sub>x</sub>H<sub>y</sub>)<br />
Čísla se obvykle udávají v t/rok<ref name="chmu">.<br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaLhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=REZZO&diff=7904REZZO2009-02-04T10:17:17Z<p>PachmanovaL: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
<br />
==Definice==<br />
REZZO- Registr [[emise|emisí]] a zdrojů [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečištění ovzduší]] - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č.483/2008 Sb. Tyto zdroje jsou rozdělěny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Dílčí soubory REZZO 1-3 zahrnují stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní.<ref name="chmu"> ČHMÚ: Emisní bilance ČR http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/emise.html</ref><br />
<br />
==Rozdělení zdrojů znečišťování ovzduší==<br />
<br />
*<b>REZZO 1</b> - velké stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Jedná se hlavně o velké elektrárny, spalovny a další bodové zdroje. Sledují se jednotlivě. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinnováni aktualizovat databázi každoročním odevzdáváním formulářů dle vyhlášky 356/2002 Sb. Česká inspekce životního prostředí provádí kontroly těchto údajů.<br />
<br />
*<b>REZZO 2</b> - střední stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Sledují se jednotlivě. Podobně jako u REZZO 1 jsou data aktualizována pomocí formulářů.<br />
<br />
*<b>REZZO 3</b> - malé stacionární zdroje znečišťování<br />
stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. Jedná se hlavně o pošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými a teplárenskými závody.<ref name="cenia"> CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://zeus.cenia.cz</ref><br />
<br />
*<b>REZZO 4</b> - mobilní zdroje znečišťování<br />
pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Informace o emisích z mobilních zdrojů jsou získávány z Centra dopravního výzkumu (CDV).<ref name="cenia"> </ref><br />
[[Soubor:Pollution de l'air.jpg|right|]] <br />
==Organizace==<br />
Správou databáze REZZO je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ zároveň provozuje Informační systém kvality ovzduší (ISKO), jehož je REZZO součástí. Potřebná data o velkých a středních zdrojích [[emise|emisí]] se získávají přímo od provozovatelů a provádějí se kontroly za pomoci České inspekce životního prostředí (ČIŽP), přičemž výchozí informace pocházejí ze Souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o provozu malých zdrojů pocházejí od orgánů obcí, využívá se také dat ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991 - 2001. V případě chybějících údajů jsou vypočítávány modelově. <br />
ČHMÚ každoročně publikuje výslednou emisní bilanci zahrnující všechny typy zdrojů. <br />
<ref name="chmu"> </ref><br />
<br />
== Témata ==<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
[[Omezení emisí oxidu uhličitého]]<br />
<br />
[[Atmosféra]]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Zákony a vyhlášky o ochraně ovzduší http://www.enviweb.cz/?env=ovzdusi_leg<br />
<br />
Znečištění ovzduší na české Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_ovzdu%C5%A1%C3%AD<br />
<br />
ENVIS- informační zdroje o životním prostředí http://envis.praha-mesto.cz<br />
<br />
ČHMÚ: Úsek ochrany čistoty ovzduší http://www.chmu.cz/uoco/index.html<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina A]]</div>PachmanovaL