https://www.enviwiki.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Pacekl&feedformat=atomEnviwiki - Příspěvky [cs]2024-03-29T07:35:40ZPříspěvkyMediaWiki 1.40.0https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8124Koloběh síry2009-06-23T17:55:45Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy, rostilny i živočichové). Některé mikroorganismy rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síra] vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce: H2S + O2 přeměna na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a mikroorganismům.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj síry pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vylučováním a rozkladem těl. Organická síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá mikrobiální rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je plynný H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
3. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
4. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
5. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Kol.siry.JPG|Zjednodušený model koloběhu síry]] Zdroj: autor<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8123Koloběh síry2009-06-23T17:53:43Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy, rostilny i živočichové). Některé mikroorganismy rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síra] vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce: H2S + O2 přeměna na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a mikroorganismům.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj síry pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vylučováním a rozkladem těl. Organická síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá mikrobiální rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je plynný H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
3. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
4. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
5. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:kolobeh_siry_schema_01.jpg]] Zdroj [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/motor/index.obrazky.html Vydavatelstvi VŠCHT]<br />
<br />
[[Soubor:Kol.siry.JPG|Zjednodušený model koloběhu síry]] Zdroj: autor<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8122Koloběh síry2009-06-23T17:52:13Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy, rostilny i živočichové). Některé mikroorganismy rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síra] vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce: H2S + O2 přeměna na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a mikroorganismům.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj síry pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vylučováním a rozkladem těl. Organická síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá mikrobiální rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je plynný H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
3. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
4. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
5. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:kolobeh_siry_schema_01.jpg]] Zdroj [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/motor/index.obrazky.html Vydavatelstvi VŠCHT]<br />
<br />
[[Soubor:Kol.siry.JPG|Zjednodušený model koloběhu síry]]<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8118Koloběh síry2009-06-18T19:28:41Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy, rostilny i živočichové). Některé mikroorganismy rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síra] vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce: H2S + O2 přeměna na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a mikroorganismům.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj síry pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vylučováním a rozkladem těl. Organická síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá mikrobiální rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je plynný H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
3. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
4. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
5. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:kolobeh_siry_schema_01.jpg]] Zdroj [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/motor/index.obrazky.html Vydavatelstvi VŠCHT]<br />
<br />
<br />
<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
[[Znečištění a ochrana ovzduší]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8107Koloběh síry2009-06-17T15:26:53Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síry] je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy, rostilny i živočichové). Některé mikroorganismy rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S, který se do atmosféry dostal únikem z moří, oceánů, terestrických vod a půdy.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce přeměny H2S + O2 na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a mikroorganismům.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj síry pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vylučováním, rozkladem těl. Organická síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá mikrobiální rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je vznik H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
1. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
2. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
3. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:kolobeh_siry_schema_01.jpg]] Zdroj [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/motor/index.obrazky.html Vydavatelstvi VŠCHT]<br />
<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=8106Koloběh síry2009-06-17T15:20:00Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu [http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADra síry] je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.<br />
<br />
'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy (mikroorganismy MO, rostilny i živočichové). Některé MO rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.<br />
<br />
== Síra v životním prostředí ==<br />
V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo fosilních paliv] se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.<br />
<br />
== Koloběh síry ==<br />
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy], kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. <br />
<br />
'''Fáze koloběhu'''<br />
<br />
'''Atmosféra'''<br />
<br />
V atmosféře ([[Atmosféra]]) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.<br />
SO3 vzniká oxidací H2S, který se do atmosféry dostal únikem z moří, oceánů, terestrických vod a půdy.<br />
<br />
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.<br />
Ve vzduchu probíhají chemické reakce přeměny H2S + O2 na SO2 + O2 dále na SO3.<br />
SO3 se do vody a půdy dostává tzv, mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.<br />
<br />
<br />
'''Voda a půda'''<br />
<br />
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Disociace disociaci]) kyseliny sírové na vodíkový ion a ''síranová aniont SO4'', který je přístupný rostlinám a MO.<br />
<br />
1.A [http://cs.wikipedia.org/wiki/Redukce_(chemie) Redukce] SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj S pro tvorbu enzymů a bílkovin.<br />
<br />
1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vyločováním, rozkladem těl. Org. síra podléhá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Mineralizace mineralizaci]. Vzniká H2S.<br />
<br />
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá MO rozklad - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kva%C5%A1en%C3%AD fermentace].<br />
<br />
2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bun%C4%9B%C4%8Dn%C3%A9_d%C3%BDch%C3%A1n%C3%AD dýchání] a výsledkem je vznik H2S.<br />
<br />
''Vzniklý H2S''<br />
<br />
1. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).<br />
<br />
2. Navázání H2S do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit].<br />
<br />
3. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntéza] chemolitotrofními bakteriemi.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
[[Soubor:kolobeh_siry_schema_01.jpg]] Zdroj [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002_v1/motor/index.obrazky.html Vydavatelstvi VŠCHT]<br />
<br />
== Síra v atmosféře ==<br />
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zemřeli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.<br />
<br />
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kysel%C3%BD_d%C3%A9%C5%A1%C5%A5 kyselé deště].<br />
<br />
== Sirné bakterie ==<br />
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan.Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha<br />
== Odkazy ==<br />
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW<br />
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013<br />
<br />
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm<br />
<br />
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Životní prostředí a zdraví]]<br />
<br />
[[Koloběhy]]<br />
<br />
[[Energetika]]<br />
<br />
[[Povrch Země]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofie Autotrofie]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_si%C5%99i%C4%8Dit%C3%BD Oxid siřičitý na české Wikipedii]<br />
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Sulfur_dioxide Sulfur dioxide na anglické Wikipedii]<br />
*[[wikipedia:cs:Síra|Síra na české Wikipedii]]<br />
*[[wikipedia:en:Sulfur|Síra na anglické Wikipedii]]<br />
{{koloběhy}}<br />
[[Kategorie:Ovzduší]]<br />
[[Kategorie:Země]]<br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=7988Diskuse:Koloběh síry2009-05-20T11:27:07Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>Lukas (kapitan): Cau! Omlouvam se, ze to ctu tak pozde, ale k veci. Co to je za uvod? Jaky zemedelci v jaky kapitole? Uvod by mel bejt uvodni nastineni problemu. To co tam mas ty muze byt treba v zaveru, ale nesmi z toho tak rvat, zes to opsala slovo od slova (odkazy na kapitolu?!)<br />
<br />
jinak, mas tam preklepy, nevysvetleny zkratky - MO napriklad, dost zmatecne a pro laika nepochopitelne vysvetleny ty cykly chem. reakci <br />
<br />
zdroje jsou v odkazech<br />
<br />
nejak celkove to nedrzi pospolu, zkus si to prosim jeste precist, zprehlednit a vzajemne lip propojit.<br />
<br />
Obrazek je hezkej, ale urcite chranenej, tak ho prosimte prekresli, to je potom plus pri hodnoceni (teda spis neni minus)<br />
Uz to fakt sfoukni nebo sfouknou voni nas!</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Diskuse:Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry&diff=7987Diskuse:Koloběh síry2009-05-20T11:24:45Z<p>Pacekl: Založena nová stránka: Lukas (kapitan): Cau! Omlouvam se, ze to ctu tak pozde, ale k veci. Co to je za uvod? Jaky zemedelci v jaky kapitole? Uvod by mel bejt uvodni nastineni problemu. To co tam ...</p>
<hr />
<div>Lukas (kapitan): Cau! Omlouvam se, ze to ctu tak pozde, ale k veci. Co to je za uvod? Jaky zemedelci v jaky kapitole? Uvod by mel bejt uvodni nastineni problemu. To co tam mas ty muze byt treba v zaveru, ale nesmi z toho tak rvat, zes to opsala slovo od slova (odkazy na kapitolu?!)<br />
<br />
jinak, mas tam preklepy, nevysvetleny zkratky - MO napriklad, dost zmatecne a pro laika nepochopitelne vysvetleny ty cykly chem. reakci <br />
<br />
zdroje jsou v odkazech<br />
<br />
nejak celkove to nedrzi pospolu, zkus si to prosim jeste precist, zprehlednit a vzajemne lip propojit.</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7902Ablace2009-02-03T14:12:29Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců způsobený nadprůměrnými letními teplotami téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek, ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
[[media:Glacier_mouth.jpg|Ledovec Scheefern]] - detailní záběr na odtávání.<ref>http://commons.wikimedia.org/wiki/</ref>. <br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?AA_SL_Session=7183950d8f96d0ec29a3b44ed63cae48&nocache=invalidate&sh_itm=53454748190b79aa9889896b1104fd4f&sel_ids=1&ids%5Bx206e8a8a907a4e60b59411480734d633%5D=1<br />
<br />
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2007071918<br />
<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sublimace<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7901Ablace2009-02-03T14:10:11Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců způsobený nadprůměrnými letními teplotami téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek, ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
[[media:Glacier_mouth.jpg|Ledovec Scheefern]]<br />
<br />
[[Soubor:Glacier_mouth.jpg|right|skládačka glóbu]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?AA_SL_Session=7183950d8f96d0ec29a3b44ed63cae48&nocache=invalidate&sh_itm=53454748190b79aa9889896b1104fd4f&sel_ids=1&ids%5Bx206e8a8a907a4e60b59411480734d633%5D=1<br />
<br />
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2007071918<br />
<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sublimace<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Soubor:Glacier_mouth.jpg&diff=7900Soubor:Glacier mouth.jpg2009-02-03T14:07:40Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div></div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7899Ablace2009-02-03T14:06:17Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců způsobený nadprůměrnými letními teplotami téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek, ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
[[Speciální:Whatlinkshere/http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Glacier_mouth.jpg]]<br />
[[Soubor:Glacier_mouth.jpg|right|skládačka glóbu]]<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?AA_SL_Session=7183950d8f96d0ec29a3b44ed63cae48&nocache=invalidate&sh_itm=53454748190b79aa9889896b1104fd4f&sel_ids=1&ids%5Bx206e8a8a907a4e60b59411480734d633%5D=1<br />
<br />
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2007071918<br />
<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sublimace<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7892Ablace2009-01-30T20:54:17Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců způsobený nadprůměrnými letními teplotami téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek, ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?AA_SL_Session=7183950d8f96d0ec29a3b44ed63cae48&nocache=invalidate&sh_itm=53454748190b79aa9889896b1104fd4f&sel_ids=1&ids%5Bx206e8a8a907a4e60b59411480734d633%5D=1<br />
<br />
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2007071918<br />
<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sublimace<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7891Ablace2009-01-30T20:12:30Z<p>Pacekl: /* Literatura */</p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?AA_SL_Session=7183950d8f96d0ec29a3b44ed63cae48&nocache=invalidate&sh_itm=53454748190b79aa9889896b1104fd4f&sel_ids=1&ids%5Bx206e8a8a907a4e60b59411480734d633%5D=1<br />
<br />
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2007071918<br />
<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sublimace<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7890Ablace2009-01-30T20:00:38Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Soubor:Ablace.jpg&diff=7889Soubor:Ablace.jpg2009-01-30T19:56:48Z<p>Pacekl: načtena nová verze "Soubor:Ablace.jpg"</p>
<hr />
<div>ablace</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7888Ablace2009-01-30T19:41:54Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:Ledovec.jpeg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7887Ablace2009-01-30T19:41:42Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:Ledovec.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7885Ablace2009-01-30T19:02:17Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ledovec1121.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7884Ablace2009-01-30T19:01:30Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:Ledovec1121.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ablace&diff=7882Ablace2009-01-30T18:29:55Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>== Úvod ==<br />
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref name="ccc">http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. V tomto případě se vztahuje k odtávání a odnosu hmoty ledovce, ale v rámci geologie také k odnosu horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref name="bbb">http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně. <br />
== Definice ==<br />
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.<br />
<br/> <br />
== Proces ablace ==<br />
Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.<br />
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy <ref name="a">Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm</ref>.<br />
<br/><br />
[[Soubor:ablace.jpg]] <br/>Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy<ref name="a"/><br />
<br />
== Ekologické vztahy ==<br />
Tání ledovců je přirozený proces, probíhající už více než 1200 let. Není to děj stejnoměrný, jsou období, kdy probíhá se zvýšenou či sníženou intenzitou. Za posledních 20 let je ovšem nejrazantnější. V Alpách vzrostl úbytek ledovců, díky nadprůměrným letním teplotám, téměř na dvojnásobek. <ref name="bbb"/><br />
Většina vědců se dnes již shoduje, že za nárůst globální teploty nese svůj díl viny i člověk. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) loni ve své zprávě uvedl, že stopy lidské činnosti jsou patrné ve všech oblastech země s výjimkou Antarktidy.<ref name="ccc"/><br />
<br />
Tání ledovců přináší lidské společnosti mnoho problémů. Na horách má úbytek ledovců vliv na turistický ruch v lyžařských střediscích, v podhorských oblastech jsou to například záplavy. Ovšem největším problémem bude v budoucnu zvýšení hladiny světového oceánu, které je způsobeno nejen táním ledovců, ale i teplotní roztažností vody. Díky těmto faktorům již stoupla hladina za poslední století o cca 22cm.<br />
<br />
== Příklad ==<br />
Jako příklad nám může posloužit Scheefernský ledovec na německé nejvyšší hoře Zugspitze (2962 m). Severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek,ztratil v roce 2007 za horkého letního dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). <br />
Mimořádně silné tání "věčného ledu" způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.<ref name="bbb"/><br />
<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Hydrosféra]]<br\><br />
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ledovec Ledovec]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm<br />
<br />
[http://en.wikipedia.org/wiki/Glacier Ledovce - anglická wiki]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.<br />
<br />
Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7595Trofická struktura2009-01-12T03:39:08Z<p>Pacekl: /* Model trofické struktury */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci](některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků)<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref>, které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozklada%C4%8D dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní [http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=373 fotické zóny]<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[[Primární produkce]]<br />
[[Sekundární produkce]]<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7594Trofická struktura2009-01-12T03:37:31Z<p>Pacekl: /* Model trofické struktury */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci](některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků)<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref>, které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozklada%C4%8D dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[[Primární produkce]]<br />
[[Sekundární produkce]]<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7593Trofická struktura2009-01-12T03:34:05Z<p>Pacekl: /* Úvod */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci](některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků)<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref>, které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[[Primární produkce]]<br />
[[Sekundární produkce]]<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7592Trofická struktura2009-01-12T03:32:14Z<p>Pacekl: /* Úvod */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci](některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[[Primární produkce]]<br />
[[Sekundární produkce]]<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7591Trofická struktura2009-01-12T03:31:40Z<p>Pacekl: /* Odkazy */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci] (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
[[Primární produkce]]<br />
[[Sekundární produkce]]<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7590Trofická struktura2009-01-12T03:30:34Z<p>Pacekl: /* Témata */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci] (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Souvisejcí témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7589Trofická struktura2009-01-12T03:30:05Z<p>Pacekl: /* Externí odkazy */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci] (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7588Trofická struktura2009-01-12T03:29:28Z<p>Pacekl: /* Externí odkazy */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci] (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioakumulace Bioakumulace] <br />
*http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
*http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
*http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
*http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Trofick%C3%A1_struktura&diff=7587Trofická struktura2009-01-12T03:27:48Z<p>Pacekl: /* Model trofické struktury */</p>
<hr />
<div><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Trofie trofickými] úrovněmi.<ref name="b">Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997</ref><br />
==Úvod==<br />
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy)<br />
Každý typ ekosystému je protkán různorodými [http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec potravními řetězci] (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.<br />
<br />
==Model trofické struktury==<br />
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností)<ref name="a">www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc</ref> je využita [http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními]fotosyntetizujícími organismy, neboli [[primárními producenty]] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %)<ref name="a"> </ref> uloží do svých těl - [[produkce sekundární]]. Herbivorní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterotrofie heterotrofní] organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%)<ref name="a"> </ref> - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů [dekompozitorů]), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny<ref name="b"> </ref>. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_ku%C5%99%C3%A1k černých kuřáků], kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují [http://cs.wikipedia.org/wiki/Chemotrofie chemotrofní] bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.<br />
<br />
==Osud energie ve společenstvu==<br />
Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla<ref name="b"> </ref>.<br />
<br />
Trofická pyramida'''<ref>http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm</ref> [[Soubor:image004.jpg]]<br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Potravn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec Potravní řetězec]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekosyst%C3%A9m Ekosystém]<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level<br />
http://www.palaeos.org/Trophic_structure<br />
http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
<br />
<br />
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997 <br />
<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7586Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:19:39Z<p>Pacekl: /* Úvod */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku, např. květnaté louky, či mokřady s bohatstvím druhů jsou velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím postupně zarůstá křovinným a později lesním porostem, přičemž klesá diverzita prostředí i života v něm. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí<ref>http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0</ref>.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7585Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:17:10Z<p>Pacekl: /* Úvod */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku, např. květnaté louky, či mokřady s bohatstvím druhů jsou velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím postupně zarůstá křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí<ref>http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0</ref>.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7584Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:16:20Z<p>Pacekl: /* Úvod */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku, např. květnaté louky, či mokřady s bohatstvím druhů jsou velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí<ref>http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0</ref>.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7583Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:13:38Z<p>Pacekl: /* Externí odkazy */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 <sup>o</sup>C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 <sup>o</sup>C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 <sup>o</sup>C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod bodem mrazu.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Jezero Jezero]<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7582Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:11:51Z<p>Pacekl: /* Zimní stagnace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 <sup>o</sup>C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 <sup>o</sup>C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 <sup>o</sup>C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod bodem mrazu.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7581Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:10:45Z<p>Pacekl: /* Letní stratifikace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 <sup>o</sup>C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 <sup>o</sup>C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7580Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:10:29Z<p>Pacekl: /* Podzimní cirkulace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 <sup>0</sup>C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 <sup>o</sup>C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7579Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:09:32Z<p>Pacekl: /* Letní stratifikace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 <sup>0</sup>C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7578Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:06:51Z<p>Pacekl: /* Letní stratifikace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Ta je definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Teplotn%C3%AD_stratifikace_vodn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD&diff=7577Teplotní stratifikace vodních nádrží2009-01-12T03:05:55Z<p>Pacekl: /* Jarní cirkulace */</p>
<hr />
<div>==Definice==<br />
Teplotní stratifikace v nádržích je dána rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Jejich hodnoty se mění v průběhu ročních období a tím vzniká cyklus, který se opakuje každý rok.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_stratification</ref> <br />
==Typy jezer z hlediska teplotního zvrstvení==<br />
Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. '''dimiktická''' - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. Jim podobná, ale mnohem vzácnější jsou jezera '''meromiktická''', obvykle hluboká a morfologií svých břehů chráněna před větrem. Zde část vodního sloupce u dna není nikdy promíchávána a od vodních vrstev nad ní je oddělena tzv. chemoklinou. Koncentrace rozpuštěných látek ve spodní anoxické vrstvě je výrazně vyšší než ve zbytku nádrže. Mělká jezera '''polymiktická''', kde dochází k prohřátí celého vodního sloupce, mohou projít stratifikací a cirkulací mnohokrát za jediné léto. U hlubokých tropických a polárních jezer, tzv. '''holomiktických''' v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, a pokud ano, tak jen jednou za rok, a to v době teplotního minima, respektive maxima - tzv. '''monomixie'''. Existují také jezera '''amiktická''', která se nepromíchávají vůbec, protože jsou po celý rok pokrytá vrstvou ledu. <ref name="aaa">Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005 </ref> <br />
==Průběh jevu u dimiktických nádrží==<br />
K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Jarní cirkulace===<br />
Na jaře po roztátí ledového příkrovu vlivem pozvolného ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci.<ref name="aaa"> </ref><br />
<br />
===Letní stratifikace===<br />
Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,'''epilimnionu''' a '''hypolimnionu''', oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou ('''metalimnion''') neboli termoklinou. Taj e definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Podzimní cirkulace===<br />
Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci.<ref name="aaa"> </ref> <br />
<br />
===Zimní stagnace===<br />
Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou.<ref name="aaa"> </ref> <br />
[[Soubor:untitled.jpg]]<br/><br />
Zdroj obrázku<ref>Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
=== Související stránky ===<br />
[[Stratifikace kyslíku ve vodních nádržích]]<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda Voda]<br />
*[http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/leniticky_system/teplotni_stratifikace.htm Teplotní stratifikace a cirkulace vody]<br />
http://www.natur.cuni.cz/ecology/vyuka/VE/VE2-jezera-2007%20(m).pdf<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, 2. vyd. 2003. ISBN 80-7080-521-8<br />
<br />
Jana Říhová Ambrožová, Encyklopedie hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze,2006<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7576Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:04:12Z<p>Pacekl: /* Zdroje */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí<ref>http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0</ref>.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7575Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:03:45Z<p>Pacekl: /* Agroenvironmentální programy */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí<ref>http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0</ref>.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7574Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:01:42Z<p>Pacekl: /* Hlavní cíle AEP: */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7573Agroenvironmentální programy2009-01-12T03:01:15Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
===Vyhodnocení výsledků aplikace AEP===<br />
Do AEP je zapojeno již více než 20% celkové rozlohy zemědělských ploch v EU. Pozitivní výsledky lze nalézt zejména ve:<br />
*snížení spotřeby hnojiv<br />
*zvýšení biologické rozmanitosti<br />
*zlepšení informovanosti a postoje farmářů k otázkám ochrany životního prostředí (ŽP)<br />
*v porovnání s relativně nízkými náklady došlo k výraznému zlepšení ŽP <br />
*zvýšení příjmů a růst zaměstnanosti v některých oblastech<ref>http://www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=171</ref><br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7572Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:52:51Z<p>Pacekl: /* Agroenvironmentální programy */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
==Agroenvironmentální programy==<br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7571Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:52:34Z<p>Pacekl: /* AEP v zemědělské praxi */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
===Agroenvironmentální programy=== <br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez použití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7570Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:48:36Z<p>Pacekl: /* AEP v zemědělské praxi */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
===Agroenvironmentální programy=== <br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Mezi ně patří například zákaz používání [http://cs.wikipedia.org/wiki/GMO GMO], omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality života hospodářským zvířatům atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7569Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:43:07Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
===Agroenvironmentální programy=== <br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření tzn. Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství<ref> k dispozici na: http://www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Zk242+NR2092_kons4-07%20int-titl_Barva.pdf</ref> . Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem těchto programů je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7568Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:33:39Z<p>Pacekl: /* Hlavní cíle AEP: */</p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
===Agroenvironmentální programy=== <br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření. Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem těchto programů je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Paceklhttps://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Agroenvironment%C3%A1ln%C3%AD_programy&diff=7567Agroenvironmentální programy2009-01-12T02:33:21Z<p>Pacekl: </p>
<hr />
<div>==Úvod==<br />
Významný podíl zemědělské půdy vzniklý hospodařením generací rolníku je velmi hodnotným přírodním bohatstvím. S přechodem k intenzivnímu způsobu zemědělství po 2. světové válce byly některé tyto plochy přeměněny na rozlehlé lány, které však značně omezují [[biodiverzitu]], zhoršují retenční schopnost krajiny a jsou snadno erodovatelné. Jinde se hospodářská tradice přerušila, člověk krajinu opustil a cenná pestrá mozaika biotopů daná právě šetrným zemědělstvím je postupně nahrazována křovinným a později lesním porostem. Agroenvironmentální programy jsou cílené na rozvoj a ochranu právě těch lokalit, kde citlivé hospodaření udržuje, či dokonce zvyšuje jejich hodnotu z hlediska ochrany přírody.<br />
===Agroenvironmentální programy=== <br />
Agroenvironmentální programy (AEP) již svým názvem spojují zemědělský a environmentální přístup. Od svého vzniku se postupně stávají výrazným finančním nástrojem, který je využíván pro ochranu, udržení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. <br />
Evropská unie zavedla agroenvironmentální programy v rámci Společné zemědělské politiky. Jsou zakotveny v legislativě, a proto je od roku 1992 povinností členských států je na svém území zavádět. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které jsou ve shodě s ochranou a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí.<br />
<br />
=== AEP v zemědělské praxi===<br />
Při využití těchto dotačních titulů je zemědělci hrazen ušlý příjem, který vzniká zvýšenými náklady plynoucími ze závazku na dodržení příslušného způsobu hospodaření. Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné. Hospodář se zavazuje plnit podmínky daného opatření po dobu 5 let. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech.<br />
Pozitivním přínosem těchto programů je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udržování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh, …). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uživateli nahlášené v registru půdy (LPIS)<ref>http://www.lpis.cz</ref>.<br />
<br />
===Hlavní cíle AEP:===<br />
*zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny<br />
*snížit erozi půdy<br />
*podpořit ekologickou stabilitu krajiny<br />
*zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě<br />
<ref>(Hradil (eds.) 2004)</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
<references/><br />
Čihař, M., Hřebík, Š.,Fišer, B., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
http://www.agroenvi.cz/default.asp?ch=135&typ=1&val=23449&ids=0 <br/><br />
http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Hradil, R., Fišer, B. (eds.) (2004): Agroenvironmentální programy České republiky, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Dostupné na: http://www.agroenvi.cz/attachments/0_agroenvi-web_II.pdf <br />
<br />
Šarapatka, B. a Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Ministerstvo zemědělství. Dostupné na: http://www.foa.cz/webAdmin3/sendUniData.php?GUID=udGOfiJemRapy8e8<br />
[[Kategorie:Skupina F]]</div>Pacekl